Sdružení Calla
  Dnes je 20. října 2017  | Hlavní stránka | Energetika | Ochrana přírody | Odpady | Ekoporadenství | Zpravodaj Ďáblík | Atlas OZE | Anglická vlajka

Ďáblík číslo 31 (leden 2006)


Úvodník
Argumenty proti vedení dálnice D3 Posázavím
Kterak polovina Temelína ke kolaudaci přišla
Správa pro lid
Setkání pod Klenovským masívem
Ukončení devastace je věcí nás všech!
Petice proti výstavbě Střediska zimních sportů Chlum ve vojenském prostoru Boletice končí
SOLÁRNÍ MARŤANÉ versus PAMÁTKÁŘŠTÍ VENUŠANÉ aneb HLEDÁ SE SPOLEČNÝ SLOVNÍK
Jihočeši - solární stříbro
Co nového ve Vrábči aneb Kam spěje těžba písku
Studie o poskytování informací z oblasti životního prostředí krajskými úřady
Supermarkety na tapetě
Konopí - zatracené, nebo znovuobjevované?
Pozvánky na akce
Ekologická poradna Sdružení Calla - poradenství pro Vás 

 

Úvodník

Milí čtenáři,

přicházíme k Vám s naším měsíčníkem, abychom vnesli trochu klidu do Vašich srdcí, neboť jak známo, žijeme uprostřed svrchovaně nebezpečného světa. A kdože nás to ohrožuje? Inu, přece divá a zákeřná příroda. Že o tom nic nevíte? No, to patrně nečtete noviny a neposloucháte rádio ani televizi. Jinak byste věděli, kdo za všechno může: Sníh a náledí zavinily řadu menších dopravních nehod (ČT24), Dálnice D1 pod přívaly sněhu zkolabovala (Novinky.cz), Čechy v Tatrách zabila tichá lavina (Právo), Počasí se na nás zlobí (adolescentní diblík v roli moderátora rádia Impuls) atd. Nejpozoruhodnější na tom je ale skutečnost, že tohle do nás hustí právě novináři, kteří jinak od rána do noci šíří pravou víru, že každý člověk je zodpovědný sám za sebe a že za své štěstí či neštěstí si může především sám. Nebo to pro obsedantní automobilisty a pro takytáborníky neplatí? Jestli váháte s odpovědí, třeba vám pomůže náš článek o kontroverzním vládním rozhodnutí o trase dé trojky, a když už budete v tom čtení, můžete se mrknout i na texty o zkolaudovaném Temelíně, o pískovně u Vrábče, o nekonečném hledání úložišť jaderného odpadu, o smutném neporozumění ve sporu památkářů s fanoušky solára, o ekologické výchově v rukou krajských úředníků a najdete ještě pár dalších článků. Pěkný nový rok.

Tomáš Malina

Zpět na obsah

 

Argumenty proti vedení dálnice D3 Posázavím

Žhavým želízkem v ohni v ostrém střetu o výstavbě dálnice D3 bylo pro nevládní organizace Posázaví. Z hlediska ochrany přírody a krajiny se jedná o nejcennější úsek uvažované trasy. Prosazování alternativní varianty má oporu v některých obcích, které dokonce založily občanské sdružení Klid. Představitelé obcí v regionu Posázaví, odborná i laická veřejnost požadují vedení dálnice D3 méně kontroverzní trasou, která nebude tolik finančně nákladná a nenapáchá škody na životním prostředí a krajinném rázu této unikátní příroodní oblasti blízko našeho hlavního města. Nekompromisní lpění některých politiků na předražené a kontroverzní variantě dálnice D3 přes Posázaví podporuje spekulace o určité roli osobních zájmů a o možném korupčním aspektu v této kauze.

Ekologicky i ekonomicky přijatelnější variantu podporuje od samého počátku i ministerstvo životního prostředí. Dalo by se říci, že je na stole dostatek argumentů proti trase navrhované krajským úřadem Středočeského kraje a podporované ministerstvem pro místní rozvoj. Protože tato stavba podmiňuje schválení územního plánu velkého územního celku Benešovska a Pražské aglomerace, kde nemůže být rozpor mezi krajským úřadem a ministerstvem životního prostředí, rozhodovala o rozporu vláda. A bohužel, 14. prosince rozhodla ve prospěch trasy Středočeského kraje! Vláda nejenže nepřihlédla k hlasům veřejnosti, ale nevzala v potaz ani požadavky obcí. Bohužel, ministr životního prostředí nebyl dost silný na obhájení ekologické varianty a dostatečně nevyužil ani argumentů, které mu zaslaly nevládní ekologické organizace včetně otevřeného dopisu podpořeného i Callou. O jaké argumenty se jednalo?

1. Ekonomické důvody

1.1. Oblast kolem Jílového u Prahy je poddolována několikasetletou těžbou zlata s existencí mnoha starých důlních děl.
Oblast kolem Jílového u Prahy, kudy má být trasa dálnice D3 vedena, je charakteristická svým poddolováním a častými propady starých důlních děl. Díky výskytu zlata byla v této oblasti po několik staletí provozována čilá těžba. Dotčené území je prošpikováno mnoha kilometry štol, šachet a průzkumných chodeb. V plánované trase dálnice rovněž leží chráněné ložiskové území zlata, které je podřízeno režimu horního zákona. Při vedení dálnice napříč touto oblastí by hrozil propad poddolovaného území a v důsledku toho významné zvýšení finančních nákladů na stavbu a značné časové zpoždění stavby. Oblast je zařazena mezi tzv. "poklesové kotliny". Nelze vyloučit ani mimořádnou událost náhlého propadu.

1.2. Trasa D3 vede přes jedno z největších chráněných ložiskových území cihlářské hlíny v České republice.
V Dolních Jirčanech (k.ú. obce Psáry) se nachází největší ložisko cihlářské hlíny v České republice. Dálnice D3 je trasována přes toto chráněné ložiskové území. Průchod dálnice přes ložisko cihlářské hlíny bude znamenat podstatné zvýšení nákladů na realizaci investice a další negativní ekonomické důsledky ve formě znehodnocení části ložiska vysoce kvalitní cihlářské hlíny. Důsledkem bude buď znemožnění těžby na části ložiska, přes které dálnice povede, nebo finančně a časově náročný přesun cihlářské hlíny. Kromě zvýšených finančních nákladů nastanou i potíže právního charakteru se statusem chráněného ložiskového území podle předpisů horního práva. To může vyvolat další časovou prodlevu v realizaci dálnice D3 přes Posázaví.

1.3. Trasa dálnice vede výrazně členitým územím s nutností finančně velmi nákladných technických prvků.
Oblast Posázaví, přes kterou je tato varianta dálnice D3 vedena, má výrazně členitý terén. Především se to týká hlubokého údolí řeky Sázavy, které by vyžadovalo přemostění o délce více jak 1 kilometr. Tato trasa také předvídá množství dlouhých tunelů. Celkově je schválená trasa - vedená v členitém terénu - finančně mnohem nákladnější než její alternativní varianty. Kromě zbytečného předražení je tato technicky obtížná varianta bezpochyby i časově náročnější.

1.4. Trasa dálnice vede rekreační oblastí Posázaví. Poškození klidné rekreační lokality bude mít negativní důsledky pro ekonomiku této oblasti, která těží z přírodně orientovaného turismu.
Posázaví je nejbližší rekreační oblastí na jih od Prahy. Tato oblast ekonomicky těží z přírodně orientovaného turismu. Výstavba dálnice a s ní související infrastruktury bude mít negativní vliv na zachování a rozvoj přírodně orientované turistiky této oblasti.

1.5. S výstavbou dálnice D3 Posázavím zásadně nesouhlasí dotčené obce a jejich obyvatelé.
Proti vedení dálnice D3 Posázavím protestují obce, jejich obyvatelé a rekreanti dotčené oblasti. V některých obcích došlo k vyhlášení místního referenda (Psáry, Jílové u Prahy, Libeř). Ve všech případech bylo vedení dálnice Posázavím obyvateli zmíněných obcí odmítnuto.

2. Socioekologické důvody

Dálnice D3 má být vedena esteticky a přírodně cenným územím, které se vyznačuje minimálními zásahy do krajiny a jejích ekostabilizačních funkcí. Oblast Posázaví je vyhlášeným turistickým cílem, s velkým množstvím turistů a rekreantů. Nejznámějšími turistickými atrakcemi jsou hluboké údolí řeky Sázavy s železniční tratí zvanou "Posázavský Pacifik" a národní přírodní rezervace Medník. Vedení dálnice D3 oblastí Posázaví a především přemostění Sázavy by poškodilo ráz krajiny a její turistickou atraktivitu.

S využitím podkladů EPS Vladimír Molek

 

Kterak polovina Temelína ke kolaudaci přišla

První blok jaderné elektrárny Temelín byl úřady na konci roku zkolaudován. Ano, počítáte správně, pět let poté, co se v něm začal štěpit uran a co elektřinu z něj již několik let ČEZ prodává! I toto dokládá zvláštní přístup státních úřadů k tomuto reliktu techniky. Možná se za to ocitnou úředníci Mátl a Simota, kteří jej měli jako stavební úřad a "vodoprávní" úřad i po devadesátá léta na starosti, v oleji. Tedy na olejem vyvedeném obraze v těžkém rámu na zdi hlavní zasedačky v Temelíně, odkud dnes všechny jednající upřeně pozorují bývalí ředitelé Hezoučký, Poukar a exministr Grégr se zlatou ceduličkou za zásluhy o výstavbu JETE.

Právě v tomto prostředí jsme se od října spolu s Jihočeskými matkami a sdružením V havarijní zóně JETE zúčastnili kolaudačních jednání. A to díky tomu, že změna Automatizovaného systému řízení technologických procesů (což je jakýsi řídící mozek elektrárny) z původního sovětského na americký systém neprošla v polovině devadesátých let stavebním povolením. Byla odsunuta do kolaudace.

Přístup povolujících úřadů - Městského úřadu v Týně nad Vltavou (vodoprávní povolení) a Krajského úřadu (stavební povolení) byl vůči občanským iniciativám od počátku poměrně nepřátelský. Dozvěděli jsme se, že řadu podkladů již úředníci viděli při povolování elektrárny do zkušebního provozu v roce 2002, a tedy nebudou je přeci předkládat nyní. Jenomže tehdejší řízení proběhlo s vyloučením veřejnosti. Nakonec se nám podařilo přesvědčit úřady, že na prostudování dokumentace musí být vyčleněn větší časový prostor. Ten byl však i tak krátký a dokumentů vagón. K tomu například Hance Gabrielové, která nás při většině jednání zastupovala, nebylo umožněno pořizovat si výpisky z protokolů o kontrole betonáží (při betonování šachty reaktoru zde bylo při kontinuálním betonování vylito několik automixů betonu bez cementu), zrovna tak z protokolů o svarech na primárním potrubí (zde došlo podle všeho k nepovolené opravě).

Zájemcům můžeme poskytnout veškerou dokumentaci, protokoly z kolaudace i všechny naše připomínky. Podle našeho názoru Temelín zkolaudován být neměl. Konečně odstavení prvního bloku pro poruchu hned druhý den po kolaudaci tomu dalo za pravdu. Nyní dokončujeme odvolání vůči vydaným rozhodnutím. Kromě toho má být vbrzku zahájena kolaudace druhého bloku. A nové blokády...

Edvard Sequens

Zpět na obsah

 

Správa pro lid

Správa úložišť radioaktivních odpadů má po jednání vlády, které se konalo 30. listopadu, schválený Plán činnosti na rok 2006, tříletý plán a dlouhodobý plán (přes sáhodlouhý název jde o jeden jediný stručný dokument). Již jsme informovali, že práce na vyhledávání úložiště prakticky pokračují dál, odloženy o několik let byly jen geologické práce v lokalitách. A to ještě teprve po dokončení nasmlouvaných měření. Na výzkumné a projektové práce pro lokalizaci hlubinného úložiště SÚRAO letos utratí 15 milionů korun, dalších 15,3 milionu jde na práce při výzkumu technologií konečného ukládání. Pro rok 2006 vláda odsouhlasila utracení 10,5 milionu na hledání úložiště a 17,3 milionu na projektování jeho technologií. K rozpočtu již jen závěrem - 0,5 milionu korun je přisouzeno na vybavení informačních kanceláří v lokalitách (mají být zřízeny další menší informační kanceláře v nejmenovaných obcích) a 2,1 milionu na jejich provozování a na zahraniční exkurzi pro zastupitele a občany z lokalit do německého Gorlebenu. Plánuje se ale i návštěva švédské lokality v Äspö. Vzhledem k podepsanému Memorandu o porozumění bude SÚRAO spolupracovat zejména s obcemi v lokalitě Rohozná.

Nemá však zůstat jen u Rohozné, SÚRAO potřebuje ověřit vhodnost alespoň dvou lokalit, na větším počtu to vzhledem k odmítavému postoji obyvatel považuje za nepravděpodobné. Do roku 2010, kdy plánuje zahájení průzkumných prací, bude proto usilovat o získání patřičných povolení k nim. Ty bude podle geologického zákona vydávat Ministerstvo životního prostředí, obce se ve správním řízení mohou vyjádřit.

Práce firem sdružených v konsorciu GEOBARIERA na zužování lokalit byla prakticky dokončena a závěrečné zprávy předány. Výsledky jsou podrobeny oponentuře. Na té pracují geologové doc. Václav Kachlík z Přírodovědné fakulty UK Praha, doc. Rostislav Melichar z Přírodovědné fakulty MU Brno, dále Jan Suchý, Zuzana Toniková a starosta Dolní Cerekve Zdeněk Jirsa. Posledně jmenovaný má výsledky hodnotit z pohledu regionálního politika. Oponentní jednání se konalo 7. a 8. prosince. Předpokládáme, že v nejbližší době budou výsledky uvolněny a že se s nimi všichni budeme moci seznámit.

Edvard Sequens, psáno pro "Jaderný odpad? Děkujeme, nechceme"

Zpět na obsah

 

Setkání pod Klenovským masívem

Poslední letošní setkání starostů úložišťové lokality z Jindřichohradecka se konalo v rámci setkání "Sdružení za záchranu Klenovského masívu" v podvečer 29.11. 2005 v Lodhéřově za spoluúčasti hejtmana Jihočeského kraje Jana Zahradníka, zástupců sdružení Calla a Občanské iniciativy za životní prostředí.

Na úvod shrnul uskutečněné aktivity roku 2005 starosta Lodhéřova Jiří Dvořák. Poté si vzal slovo hejtman Zahradník, který potvrdil stanovisko krajského zastupitelstva. To odmítá umístění jaderného úložiště na území Jihočeského kraje a stejně tak dostavbu 3. a 4. bloku v jaderné elektrárně Temelín, neboť tyto záměry nejsou v souladu s koncepcí "aktivního" rozvoje kraje. Řekl doslova: "Je nutné zastavit průzkumy zcela, neboť ohrožují dobrou pověst Jihočeského kraje." Poukázal, že je třeba si uvědomit, že dosah 100 000 let rozpadu jaderného odpadu přesahuje délku geologických změn, a je tedy těžké v celé délce tohoto věku vyloučit jakékoli rizikové události v úložišti; přesto věří, že jednou budeme mít příležitost vyhořelé jaderné palivo ještě využít. Zástupce Cally Edvard Sequens upozornil na další chystané kroky SÚRAO. To na příští rok chystá pro starosty výlety do německého Gorlebenu, do Švédska a další PR aktivity. Upozornil na rozpor v jednání zástupců SÚRAO, kteří slibují lidem ve vytipovaných lokalitách finance, přesto ale nepodporují novelu atomového zákona, která toto částečně řeší, a jiná legislativní možnost podpory dnes není. Mluvilo se i o nadcházejících volbách, kdy bude důležité, aby noví nástupci současných starostů respektovali referenda a byli s tématem jaderných odpadů dostatečně seznámeni. Důležitá je kontinuita postoje a vzájemná soudržnost.

Hana Gabrielová

Zpět na obsah

 

Ukončení devastace je věcí nás všech!

Se stejnojmennou výzvou, kterou níže uvádíme v plném znění, se na ostatní organizace z celé republiky obrátilo pět občanských iniciativ ze severu země. Jak jste jistě zaznamenali z médií, z hlubin zapomnění se vynořil záměr Mostecké uhelné vytěžit další miliony tun hnědého uhlí a zbourat kvůli tomu Horní Jiřetín a Černice. To samozřejmě nejde bez prolomení na začátku devadesátých let stanovených územně-ekologických limitů těžby. Po výsledku netrpělivě pošilhává i ČEZ, kterému vláda přidala do nenasytného chřtánu Severočeské doly. Do debaty se zapojují politici, podporu těžbě a uhelným odborářům vyjádřil premiér Paroubek, naopak ministr Ambrozek požádal o odpis zásob pod oběma vesnicemi. Ovšem ty odepisuje ministerstvo průmyslu a když to neudělalo dosud… Navíc přehodnocení limitů těžby prosadilo do své státní energetické koncepce.

Prohlášení kromě iniciátorů již podepsalo 22 dalších sdružení. Calla mezi nimi nechybí. Zastupujete-li některé sdružení, přidejte se také. Ale pozor, uzávěrka je již 6. ledna večer. 10. ledna pak bude výzva předána hejtmanu Ústeckého kraje Šulcovi. Původně měl výzvu obdržet i premiér Paroubek. Ten ale spolu s ministrem Urbanem vydal 4. ledna překvapivé prohlášení - vláda o prolomení limitů zatím jednat nebude, rozhodující bude stanovisko občanů Ústeckého kraje vyjádřené výsledkem právě projednávaného územního plánu! A ten spíše preferuje zachování limitů. Ještě však není vyhráno. Varující by mělo být, že Paroubkův nečekaný obrat vychází z jeho populismu - nastal po přečtení výsledků průzkumů veřejného mínění, z nichž vyplynulo, že 60 procent občanů bourání obcí kvůli těžbě uhlí odmítá. Prosazovat je, se před volbami nehodí.

Možná si říkáte, že podobné dopisy jako je uvedené prohlášení nemají smysl, ale opak je pravdou. Například i názory občanů posílané poslancům před Vánoci pomohly k tomu, že změny zákona na ochranu přírody a krajiny, které měly vyloučit občanská sdružení z řízení, neprošly. Podobně neprošly nejhorší pozměňovací návrhy do zákona stavebního. Díky tedy i Vám všem, kteří jste na e-mailovou výzvu reagovali.

Závěrem bych rád citoval z otevřeného dopisu, který v této věci napsal Václav Havel předsedovi vlády Paroubkovi:
"Kladu si otázku, zda je v dnešních podmínkách jednorázový a bezprostřední efekt těžby hnědého uhlí důležitější než staleté kořeny Horního Jiřetína a Černic. A která sídla přijdou na řadu příště, když je ani někdejší vládní záruky neochrání? Můžeme se nazývat kulturní zemí, když staleté historické dědictví přeměníme během několika let na energii, kterou navíc vyvezeme za hranice? Domnívám se, že kulturní dědictví je vyšší hodnotou než momentální zisk. Ostatně je to právě toto dědictví a náš vztah k němu, co z nás dělá svébytný národ. Bez zachování vlastní identity neuspějeme nejen ve sjednocené Evropě a ve světě, ale především před našimi vlastními potomky."

Edvard Sequens

Výzva Ukončení devastace je věcí nás všech!

Protestujeme proti agresivní kampani Mostecké uhelné společnosti, zpochybňující další existenci podkrušnohorského městečka Horní Jiřetín a osady Černice. Severozápadní Čechy odvedly za minulého režimu neúnosnou daň v podobě nevratné devastace kulturní krajiny i historického osídlení, vznikajícího již ve 13. století.

Vedle královského města Mostu bylo jen v Podkrušnohoří likvidováno sto obcí a osad. Bezmeznou devastaci doprovázelo nucené stěhování zdejších obyvatel a pohrdání jejich základními lidskými právy. Dlouholeté bezpráví ukončil až listopadový převrat v roce 1989, ale ani demokratický režim nedokázal ochránit občany obce Libkovice a zabránit zbytečné likvidaci jejich obce, naplánované ještě za komunistického režimu.

Demokratický stát se dodnes nevyrovnal s většinou křivd, napáchaných proti svým občanům v období totalitní minulosti a dnes jen přihlíží, jak se oprašují další předlistopadové plány mosteckých těžařů, kteří se opět snaží zasahovat do osudů zdejších lidí.

Rekultivace váznou a vedle toho mají být narušeny poslední ostrůvky ekologické stability pro budoucí obnovu osídlení i krajiny; přísliby jakéhokoliv odškodnění občanů za jejich domy jsou v těchto souvislostech zcela nepatřičné.

Nesouhlasíme se zrušením ekologických těžebních limitů, které mají právě v této době své plné opodstatnění. Jsme občany Evropské unie a nechceme se vracet do období ekologické nevědomosti 70. let.

Chceme, aby zbylé zásoby tak vzácného neobnovitelného zdroje, jako je hnědé uhlí, byly uchovány budoucím generacím, které již budou vědět, jak tuto surovinu vytěžit bezdevastační metodou a zužitkovat tak, aby nebyla barbarsky spalována v kamnech.

Odmítáme, aby bylo osm set pracovníků dolu Československé armády stavěno proti dvěma tisícům občanů Horního Jiřetína, třiceti tisícům občanů Litvínova i čtvrt milionu obyvatel třech "pánevních" okresů v Podkrušnohoří. Trváme na tom, aby ukončení devastace českého severu, proklamované po listopadu 1989, bylo nezpochybnitelné a definitivní!

Uhájení práva na spokojený domov je věcí všech Severočechů a proto vyzýváme politické strany, aby se společně zasadily o vznik zákonných norem, které budou chránit zdejší osídlení i životní prostředí. Žádáme je, aby z nadcházejícího předvolebního boje vynechaly kontroverze, které mohou našemu společnému zájmu jen ublížit.

Vyzýváme další občanská, společenská, odborná, kulturní a ekologická sdružení, aby projevila svoji solidaritu s obyvateli obcí Horní Jiřetín a Černice a připojila se k této výzvě, která bude v konečné fázi adresována českým politikům (stačí e-mailem či poštou sdělit název sdružení a jméno statutárního zástupce).

Prohlášením "Ukončení devastace je věcí nás všech!" ze dne 1. 12. 2005 iniciují tato občanská sdružení a iniciativy:

  1. Společnosti za obnovu Jezeří
  2. Společnost za obnovu Libkovic
  3. Společnost přátel města Duchcova
  4. Šance pro Duchcov
  5. Poutníci Českého středohoří

Kontaktní adresa: Pavel Koukal, Náměstí Legií 11, 419 01 Duchcov, e-mail: verabar@volny.cz

Zpět na obsah  

 

Petice proti výstavbě Střediska zimních sportů Chlum ve vojenském prostoru Boletice končí

15. prosince byla předána na Krajský úřad Jihočeského kraje, na ministerstvo obrany a na ministerstvo životního prostředí třetí a poslední část petice nevládních ekologických organizací proti výstavbě Střediska zimních sportů Chlum ve vojenském prostoru Boletice. Toto středisko za 1,8 miliardy korun se mělo stát jedním z cílů Programu rozvoje Jihočeského kraje. Jihočeský kraj usiloval o realizaci tohoto projektu společnosti Lipno servis s.r.o. v duchu Smlouvy o sdružení "Chlum - centrum zimních sportů" schválené zastupitelstvem Jihočeského kraje na podzim roku 2003.

Petici, která byla zahájena v dubnu loňského roku, podpořilo k dnešnímu dni 6.072 občanů. Škoda, že jsme museli vyřadit několik desítek podpisů kvůli neúplným adresám! Nejvýraznější zájem veřejnosti jsme zaznamenali vloni, kdy jsme díky aktivitě nevládních organizací získali pět tisíc podpisů. Pro jejich sběr využil své akce zejména členové České společnosti ornitologické. Značný počet podpisů jsme ale získali i na Ekotrzích a dalších veřejných akcích. Jednalo se v rámci regionu o jednu z největších petičních akcí vůbec. Petice byla rovněž šířena prostřednictvím propagační výstavy Příroda Boletic v obcích okolo vojenského újezdu a přímo mezi jeho obyvateli. Podpořili ji i někteří pracovníci státní ochrany přírody, vědci, pedagogové, kulturní osobnosti i někteří zastupitelé.

Petice splnila svůj cíl a není důvod k jejímu pokračování, neboť byly naplněny její zásadní požadavky .Její ukončení bylo rovněž ovlivněno proklamativním prohlášením Jihočeského kraje o uznání přírodovědných hodnot lokality Chlum (a přitom bylo dva roky zpochybňováno odborné mapování pro Naturu 2000) a maximální vstřícnost ekologům (ale očekává se snad výměna Chlumu za Špičák?).

Boleticím, jakožto unikátnímu území mezinárodního významu se dostává ochrany v rámci soustavy Natura 2000, a to jak podle směrnice o ochraně volně žijících ptáků, tak podle směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Ptačí oblast Boletice o rozloze 23 546 ha byla zřízena vládou ČR nařízením č. 19/2005 Sb. ze dne 15. prosince 2004. Zahrnuje celý Vojenský újezd Boletice a území o ploše asi 1600 ha přesahující hranice újezdu směrem ke Zbytinám. Evropsky významné lokality Boletice a Polná byly zřízeny nařízením vlády č. 132/2005 Sb., ze dne 22. prosince 2004. Tímto krokem splnila naše požadavky ministerstva obrany a životního prostředí.

Otázka Střediska zimních sportů Chlum se zdá být rovněž uzavřena, ale…..? Přes ubezpečení kraje o opuštění záměru vybudovat středisko zimních sportů na Chlumu je ale snaha tuto stavbu "pouze přesunout" do oblasti Špičáku. Po neprůchodnosti Smrčiny, Chlumu a Boubína se pozornost nebo spíše politicky ješitná snaha krajských představitelů vybudovat v kraji Špindl přesunula na Špičák. O poslední variantě, návrhu na rozšíření některé ze stávajících lyžařských center, se nehovoří. A přitom by se jednalo o řešení, které by bylo z hlediska ochrany přírody, ale i sociálně ekonomických aspektů nejvýhodnější.

O variantě Špičák zatím nic nevíme. Projektanti jsou opatrní a poučeni z Chlumu nám studii zatím nepředložili. Také my jsme získali řadu zkušeností a po úspěšné novele zákona o ochraně přírody a krajiny máme oporu v soustavě Natura 2000. Také spolupráce s armádou se zatím jeví jako oboustranně prospěšná. Rozhodně však nechceme pomáhat armádě prosazovat její úzké zájmy; chceme s ní záležitost Boletic řešit jako partneři. Do roku 2006 vstupujeme s mírným optimismem, ale rozhodně ne s úplným uspokojením.

Vladimír Molek

Zpět na obsah  

 

SOLÁRNÍ MARŤANÉ versus PAMÁTKÁŘŠTÍ VENUŠANÉ aneb HLEDÁ SE SPOLEČNÝ SLOVNÍK

Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Mají poněkud odlišný způsob myšlení a prožívání, také jejich dorozumívací kontakt s okolím funguje rozdílně. Psychologové upozorňují na komunikační bariéry, které z toho vyplývají a radí naučit se "jazyku" toho druhého.

Podobně obtížné je dorozumění mezi odborníky, kteří by si vlastně měli být blízcí, jde jim přece o ochranu společného kulturního a přírodního dědictví. Přesto se zdá, jakoby mezi památkáři a zastánci využívání sluneční energie trčela nepřekonatelná zeď.

To se projevilo i na odborném semináři "Slunce pro památky", který v listopadu v Českých Budějovicích uspořádala sdružení Calla a LEA. I tam se vytvořily dva zdánlivě nesmiřitelné tábory, které se navzájem častovaly "moudry" typu: "Památky nelze zneužívat k instalaci solárních zařízení" nebo "Je to věc konzervativního myšlení, lidské oko si musí nejdříve na tyto instalace zvyknout". Výroky podobného typu jsou čirým nesmyslem a zbytečně jen vyhrocují diskusi.

Odlišnost "jazyků" zde byla ještě posílena neochotou nazřít problém jaksi z jiného pohledu. Poněkud technokratičtí, vyhraněně exaktně uvažující solární energetici se dožadovali jakési směrnice, v níž by bylo přesně definováno, na jaký druh památek a jakým způsobem lze solární zařízení umisťovat. Takový požadavek je ovšem zcela nereálný. Vždy je třeba každou jednotlivou záležitost posoudit individuálně. V estetických kategoriích nelze totiž postupovat podle nějaké "kuchařky", právě tak, jako nelze podle přesných receptů vytvořit umělecké dílo.

Proto bychom neměli kopírovat německou cestu, kde v některých spolkových zemích nemusí být posouzeno umístění solárních systémů na památkových objektech úřady, pověřenými památkovou péčí. Českou praxi, která ukládá povinnost vést ke každému zásahu do vzhledu památky správní řízení, v němž by měla být vhodnost navrhovaného řešení individuálně posouzena na základě spolehlivě zjištěných skutečností, považuji za správnější.

Památkový zákon by však měl počítat s účastí veřejnosti, tak, aby byla zajištěna rovnost občanů před zákonem. Dosud je totiž někdy až fundamentalistická důslednost úředníků památkové péče pociťována (často oprávněně) jako "bič" na řadové stavebníky, zatímco finančně silní investoři, či jiné nepatřičně "privilegované" osoby se v podstatě na památkový zákon neohlížejí. Buďto je pro ně pokuta za porušení zákona zanedbatelným pakatelem, nebo jim dokonce ani nebývá uložena a "černá" stavba je jim dodatečně zlegalizována.

Příkladů takového postupu úřadů je celá řada. Z nejotřesnějších je možno uvést kauzu kostela sv. Michaela na Starém Městě v Praze, kdy pod hlavičkou rekonstrukce došlo k devastaci interiéru, včetně poškození gotických pilířů, přičemž na tyto zásahy poskytl pražský magistrát soukromé společnosti dokonce dotaci. V případě dvou původně gotických paláců v Rytířské ulici, zapsaných v seznamu národních kulturních památek, vybourala italská firma bez stavebního povolení téměř celý vnitřek objektů. Památkový odbor radnice demolici zastavil až poté, kdy už byly zničeny gotické klenby, štukově zdobené stropy a vzácné fresky. Stejná firma v některých předešlých případech při podobném porušování zákona dostala od památkářských úřadů dodatečný souhlas. V Praze se dokonce hovoří o "načerno" vybudované půdní vestavbě v památkově chráněném domě jednoho z "šéfů" památkové péče…

Nelze se pak divit, že lidé takříkajíc "obyčejní" nechápou, proč nelze umístit solární zařízení v Holašovicích jen proto, že vesnice je zapsána v seznamu UNESCO. Notabene, když přece nelze zakázat vše, co ruší historický vzhled obce. Na střechách jsou televizní antény, po vsi parkují auta, ale nikdo by si jistě dnes nedovolil znemožnit daňovým poplatníkům zírat na "bednu" či zamořovat životní prostředí plechovými kastlemi, spalujícími benzín. Takže se úřední šiml vydovádí alespoň na nežádoucích "solárech".

I u nás v jižních Čechách máme přitom už ověřeno, jak je při citlivém přístupu možné solární zařízení umístit tak, že historické hodnoty památky nejsou vůbec dotčeny. Příkladem jsou sluneční kolektory na střeše renesančního Langrova domu na jindřichohradeckém náměstí, které nejsou vidět ani z kostelní věže, nebo solární systém na ohřev vody, diskrétně ukrytý v zahradě novohradského kláštera.

Na semináři byla prezentována některá pro památkové odborníky nepřijatelná řešení, kdy solární panely předstíraly, že jsou klasickou střešní krytinou historických objektů, (např. na střechách středověkého hradu v Itteru či na gotickém chrámu v Lipsku).

Takový postup nesvědčí autenticitě památek, ignoruje jejich "duchovní rozměr" a vytváří z nich jakési umělé "potěmkinovské" kulisy. Přijatelnější je vizuálně přiznat technickému zařízení jeho účel, ale umístit ho tak, aby vadilo co nejméně.

Škoda, že se semináře nezúčastnil také některý z německých památkářských odborníků, aby vysvětlil německý přístup k problematice. Přednášející Jitka Faitová z univerzity v Bamberku o své odborné erudici příliš nepřesvědčila, když projevila nepochopení, proč vadí "solárka" na historické stavbě, zatímco totéž zařízení na obdobné valbové střeše novostavby ve stylu, jemuž se u nás v Čechách dostalo ironického názvu "šmoulí baroko", oku těch podivínských památkářských estétů nevadí.

"Soláristé" by neměli považovat památkáře za zkostnatělé zabedněnce, kteří jim jen házejí klacky po nohy a nechtějí se otevřít ničemu novému. Česká památková péče má dlouhou tradici a řadu špičkových, ve světě známých odborníků. Neměli by jim proto vnucovat diskutabilní zahraniční vzory jako cosi kvalitativně hodnotnějšího. Měli by též rozlišovat názor nezávislých památkářů od někdy kontroverzních postupů úřadů památkové péče, které jsou u nás většinou ovlivňovány jaksi "shora".

Památkáři - a to zejména úředníci státní správy, tedy ti s "razítkem" - by si měli uvědomit, že využití solární energie se může stát jejich významným pomocníkem např. při snižování škodlivého působení kyselých dešťů, narušujících památky. Může nezanedbatelně přispět také např. k vysoušení navlhajícího zdiva. Měli by se oprostit od zbytnělého fundamentalismu tam, kde už občas hraničí s úřední šikanou. Měli by měřit každému stejně, "pánu či kmánu". Jestliže jim vadí solární panely na střeše holašovického stavení ve stylu "selského baroka" měly by jim vadit také anténní systémy Rádia Faktor, umístěné na fasádě historické rozhledny na Kleti - bez ohledu na to, že jejich majitel je spřátelen s některými významnými jihočeskými politiky. Jinak totiž může jejich odborná argumentace ztrácet na věrohodnosti.

Obě strany by pak spolu měly přestat "válčit". Měly by zvolit cestu vstřícné diskuse a vzájemného vysvětlování. V době již probíhajícího "ropného zlomu" nám totiž už mnoho času na pokusy o společná dobrá řešení nezbývá.

Jaroslava Brožová

Zpět na obsah

 

Jihočeši - solární stříbro

Vyhlášením nejúspěšnějších sídel a zajímavých instalací vyvrcholilo 22. listopadu 2005 klání obcí a měst o body za využívání energie Slunce - "Solární liga ČR". Po vzoru Německa, kde se rozvíjí již pět let, ho u nás organizuje druhým rokem občanské sdružení Liga ekologických alternativ za podpory Státního fondu životního prostředí a některých firem z oboru.

Solární ligy se letos zúčastnilo 386 obcí a měst s téměř 14 000 m2 modulů, z čehož je přes 12 tisíc metrů kolektorů teplovodních a zbytek připadá na panely fotovoltaické.

Pomyslný titul Solární mistr ČR na čele souhrnné kategorie pro všechny systémy a všechna sídla sice zůstal i letos dosud nepřekonané Rusavě ze Zlínska s pětisetmetrovým systémem na koupališti, druhé místo opět Božímu Daru z Karlovarska a třetí i letos Pístině z Jindřichohradecka (tutéž trojici nikdo z trůnů nesesadil ani v kategoriích pro termické systémy a pro sídla pod 5 000 obyvatel, kde je stejné pořadí), avšak v dalších třech kategoriích vyskočili na stupních vítězů nejvýše noví tři "solární mistři": mezi městy nad 50 000 obyv. Plzeň (následována Ostravou a Libercem), mezi těmi od 5 do 50 tisíc obyv. Jindřichův Hradec (třeboňská firma ENVI, divize Solarglas, zde na bazénu "vystřihla" unikátní instalaci - 96 kolektorů Heliostar o ploše 192 m2 k ohřevu či předehřevu vody pro plavce i pro sprchy), v kategorii fotovoltaiky pak Pňovany u Stříbra (před Vilémovem na Olomoucku a Jankovem-Holašovicemi na Českobudějovicku). V bodování krajů pak Jihočeši jen těsně skončili druzí za Plzeňským krajem.

Průběh loňského zápolení mohli zájemci sledovat na webové stránce www.solarniliga.cz, kde jsou i kompletní výsledky. Stejně tak zde bude i Solární liga 2006, která právě startuje.

Z tiskové zprávy Ligy ekologických alternativ zpracoval Edvard Sequens

Zpět na obsah

 

Co nového ve Vrábči aneb Kam spěje těžba písku

V polovině listopadu jsme na magistrát města České Budějovice podali žádost o poskytnutí informace ohledně rozšíření těžby štěrkopísku ve Vrábči. Jedná se o jednu z aktivit probíhajícího projektu, který je financován EU - Program Transition facility. A jak tedy pokročil vývoj na lokalitě?

Na konci října vydal odbor životního prostředí jihočeského krajského úřadu souhlasné stanovisko k pokračování těžby na základě zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Dobývání štěrkopísku má pokračovat na ploše o rozloze cca 12 ha přibližně do roku 2017, rekultivace mají být ukončeny do roku 2021. Doporučená varianta zahrnuje kromě více než 50 podmínek, které blíže specifikují prováděnou činnost v jednotlivých fázích záměru (příprava, realizace, provoz), také způsob rekultivace. Jako nejlepší varianta byla vybrána rekultivace s vytvořením vodní plochy. Důvodem pro její výběr je: "zvýšení biodiverzity v zájmovém území". To je na první pohled potěšující zpráva pro nejednoho biologa. Po bližším prozkoumání "biodiverzitní varianty" v plánu rekultivace i v zadaných podmínkách se však objevuje celá řada nesrovnalostí. Jednou z nich je např. plánování výsadby druhů stromů a keřů, které jsou v oblasti nepůvodní (např.habr, jalovec), další pochybnosti vzbuzuje složení travních směsí i případná následná využitelnost takto vzniklého travního porostu. Také plánované "vytváření břehových porostů pomocí biologické rekultivace" vyvolává další pochybnosti. V návrhu chybí doporučení konkrétních cílových mokřadních, popř. vodních druhů, které mají být v rámci rekultivace vysázeny. Navíc u většiny vytvořených mokřadních biotopů dochází k poměrně rychlému samovolnému šíření druhů na okolní lokality. Umělé výsadby v rámci rekultivace jsou v takovém případě jen nákladnou a zcela zbytečnou investicí. Tato skutečnost, významná např. i z hlediska výpočtu nákladů spojených s rekultivací, není zohledněna.

Nesouhlas s těžbou projevili i místní obyvatelé, kteří nás požádali o pomoc. Kromě hluku jim vadí znehodnocení krajiny a zhoršení kvality podzemních vod. V požadovaných podmínkách těžby bylo stanoveno např. vybudování protihlukových valů, zaplacení chodníku podél silnice nebo vybudování trvalých vrtů ke sledování kvality podzemních vod. Hydrogeologickou studii, která byla součástí dokumentace EIA, jsme také nechali posoudit nezávislým odborníkem. Žádné nebezpečí nebo opomenutí v ní však nenalezl. Obec s těžbou za daných podmínek souhlasí. Otázkou však zůstává, jestli " dané podmínky" budou firmou Budějovické štěrkopísky opravdu dodrženy.

Klára Řehounková

Zpět na obsah

 

Studie o poskytování informací z oblasti životního prostředí krajskými úřady

Jak jsme již v Ďáblíku informovali, spolupracovala Calla na vzniku studie "Poskytování informací o životním prostředí na krajských úřadech", kterou zpracovala STEP (Síť ekologických poraden) pro Ministerstvo životního prostředí. Celá studie má zhruba 60 stran (plus několik desítek stran příloh včetně vyplněných dotazníků od všech krajských úřadů). V úvodu se stručně zabývá legislativním rámcem (Aarhuská úmluva, zákon č. 123/1998 Sb. o právu na informace o ŽP, zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím atd.) a specifikací cílů (zejména jak aktivně úřady poskytují a zpřístupňují informace o ŽP, a jak realizují koncepci a akční plán EVVO (environmentální vzdělávání, výchova a osvěta), výměna zkušeností a inspirace pro řešení problémů).

Podstatná část textu studie je věnována analýze situace v jednotlivých krajích, což mj. zahrnuje analýzu koncepcí EVVO a krajských webových stránek (na nichž lze najít plné texty různých koncepcí (energetická, ochrany přírody atd.) a dokumentů z různých oblastí ŽP) i výsledky dotazníkového průzkumu (respondenty byly odbory ŽP krajských úřadů). Některým krajům byla věnována větší pozornost, proběhly zde osobní návštěvy krajských úřadů a neziskových organizací (NNO).

Jihočeský kraj vyšel ze srovnání jako podprůměrný, přestože má schválenu celkem dobrou koncepci EVVO. Bohužel se příliš nedaří plnit úkoly akčního plánu, což je však do značné míry způsobeno odlišnými prioritami současné politické reprezentace kraje a problémy s financováním (na granty se dává málo peněz, schvalují se pozdě a dle nejasných kritérií apod.). Hlavní slovo zde proto mají neziskovky, které mj. také iniciovaly vznik sítě environmentálních center Krasec, která je financována z prostředků evropského sociálního fondu a Ministerstva životního prostředí.

Ovšem ani situace v ostatních krajích není příliš růžová. Mezi světlé výjimky patří kraje Královéhradecký a Liberecký, celkem dobrá je i situace v Pardubickém (kde mají i pěkný web www.ekovychova.cz) a Plzeňském kraji, naopak mezi kraje na opačné straně žebříčku se řadí např. Karlovarský. Zvláštní situace je v Praze, kde byla teprve letos v únoru schválena koncepce EVVO a doposud nefunguje krajský koordinátor a v Jihlavě, kde jako v jediném kraji ještě koncepce schválena nebyla.

Téměř ve všech krajích existuje poradní či koordinační skupina s účastí zástupců NNO, někde funguje i koordinátor, který "hlídá" plnění akčního plánu. Je buď pracovníkem krajského úřadu (KÚ), nebo KÚ podepisuje smlouvu s NNO, na kterou tuto činnost deleguje. Nedá se však jednoduše určit, který model je lepší - co bude lépe fungovat, záleží na historickém vývoji v daném kraji a na spolupráci a zapálení místních činitelů.

Z hlediska cílových skupin se nejlépe daří EVVO v oblasti školství (dobře např. funguje síť škol M.R.K.E.V. - metodika a realizace komplexní ekologické výchovy), problematické je působení na podnikatelské subjekty, veřejnou správu a širokou veřejnost.

Zelené úřadování u nás zatím stále nefunguje jako komplexní systém. Na některých úřadech se třídí odpady a používá recyklovaný papír, ale o energetických či ekologických auditech se spíše teprve uvažuje. Totéž platí i o záměrech zvýhodňovat ve výběrových řízeních firmy ohleduplné vůči životnímu prostředí.

Kamenem úrazu je financování - studie doporučuje radikální navýšení prostředků rozdělovaných KÚ systémem grantů a zakázek. Jak totiž průzkum ukázal, skoro ve všech krajích je oblast EVVO vzhledem k předpokladům koncepce a reálným potřebám podfinancována. Mnohé kraje dokonce čelí hrozbě úplného zrušení grantové podpory. I když převážná většina krajů uvažuje do budoucna o navýšení prostředků, o tom, zda k tomu opravdu dojde, rozhodnou zastupitelé...

Situaci komplikují odlišné přístupy KÚ - některé upřednostňují granty, jiné zakázky, někde je financování EVVO záležitostí jen odboru ŽP, většinou na něm však participuje i odbor školství. Fondové financování se příliš neujalo, přestože oproti grantovému přináší výhodu nevázanosti na schválení rozpočtu kraje na konkrétní rok. Zřejmě to souvisí s tím, že se kraje nechtějí dopředu zavazovat k financování EVVO a k nutným výdajům na správu takového fondu. V mnoha krajích se tak vypsání i schválení grantů opožďují, což někdy vyústilo ve zrušení letošní podpory, resp. její převedení do dalšího roku.

Grantová výběrová řízení dále ve většině případů trpí netransparentním rozhodováním, chybějí objektivní hodnotící kritéria, obvyklá např. v nadacích, a stanovení postupu rozdělování peněz v případě, že rozpočty schválených projektů převýší možnosti grantů (zařazení projektů do zásobníku, plošné krácení dotací apod.), zastupitelstva si vyhrazují právo neoznamovat důvody nepodpoření projektu.

Jedním z hlavních úkolů akčních plánů většiny koncepcí EVVO je budování sítí SEV (středisek ekologické výchovy), ekoporaden a dalších environmentálních center. To však pochopitelně vyžaduje nemalé prostředky, kterých se krajům nedostává. Velmi dobrou zprávou proto je, že se ve stále větším počtu krajů budou realizovat projekty podpořené ESF (evropským sociálním fondem) a MŽP v rámci grantových schémat MŽP (operační program rozvoj lidských zdrojů - OP RLZ).

Studie prokázala, že se KÚ vesměs snaží plnit své zákonné povinnosti, a dokumentovala jasný trend - informace se vyplácí zpřístupňovat v elektronické formě, na internetu. Zajímavé jsou např. služby mapových systémů. Krajské weby ale rozhodně nejsou dokonalé - jsou často nepřehledné, uživatelsky nepřítulné, chybějí anotace u materiálů nabízených ke stáhnutí, výrazné odlišení důležitějších informací apod.

Přístupy krajů k informování občanů a k zapojování veřejnosti (např. do tvorby a realizace koncepčních dokumentů) jsou velmi odlišné. To, zda jde jen o formální plnění povinností nebo o skutečnou snahu co nejlépe řešit aktuální problémy, záleží zpravidla jak na konkrétních lidech na odborech ŽP krajských úřadů, tak na krajské politické reprezentaci.

Petr Drahoš

Zpět na obsah

 

Supermarkety na tapetě

Při posledním Zeleném čtvrtku loňského roku jsme opět "zaostřili na supermarkety". Milan Štefanec z brněnského sociálně ekologického hnutí Nesehnutí je v Českých Budějovicích opravdu častým hostem a má zde již své příznivce. Snad také proto byl tentokrát přednáškový sálek Kavárny měsíc ve dne příjemně naplněn. Zlepšilo to nejen atmosféru, ale i "sebevědomí" pořadatelů, kterými byla v tomto případě Rosa. Vtipné Milanovo povídání zpestřené historkami z některých kauz a doplněné vítanými statistickými údaji vůbec nevyznívalo jako ostrý boj proti supermarketům ze strany nevládních organizací. Naopak vnímaví posluchači mohli několikrát zaznamenat snahu řešit živelnost supermarketů i navzdory nepochopení a lobbismu většiny českých měst.

Pozitivním příkladem může být například Holandsko se svým přístupem "dát šanci oběma způsobům nákupu a občanům možnost výběru". Protože se některé otázky v diskusi týkaly problémů Českých Budějovic, přispěl jsem s trochou do mlýna uvedením současných kauz. Jedná se zejména o výstavbu TESCA na výstavišti, kde radnice nejenže ignorovala občany dotčené kvůli této stavbě zejména zvýšením dopravní zátěže, ale zahrála do autu i situování lokality v ohroženém záplavovém území. Na rozdíl od Milevska, kde drobní podnikatelé vyhnali Lidla za brány města, českobudějovičtí radní Lidlovi brány otevřeli. Takže po beznadějném procesu EIA ukončeném ve zjišťovacím řízení je na stole stavební povolení pro prodejny na ulicích Rudolfovské a Mánesově (zde dokonce vedle Delvity). To, jak oba supermarkety, tvářící se jako "prodejny na svačinu", ovlivní dopravu v dnes již kolizních částech města, ukáže čas. Diskutovat o supermarketu na místě bývalého autobusového nádraží nemá z hlediska dopravní zátěže už vůbec smysl. Co si myslet o stavbě, která místo aby dopravu z města odvedla, naopak ji přivede a autobusy postaví do vedlejší role, respektive na střechu! Škoda, že návštěvníci Zeleného čtvrtku byli spíše odpůrci supermarketů, takže diskuse byla v mnohých případech pouhým konstatováním. Ale vlastně není se co divit. Vždyť předvánoční čas "rozumný konzument" trávil v některém z českobudějovických supermarketů, které se právě v této době předháněly s nabídkou slev a akcí.

Vladimír Molek

Zpět na obsah

 

Konopí - zatracené, nebo znovuobjevované?

Konopí je rostlinou, jejíž využívání provázelo lidstvo od nepaměti. Teprve na počátku minulého století, na základě objevu ropy, prosazování zájmů nově vznikajícího petrochemického průmyslu a následných proti-marihuanových kampaní, bylo od jeho pěstování upuštěno. V současné době poskytují suroviny z konopí, kterými jsou vlákno, olej a pazdeří, základ pro více jak 20 000 produktů, využitelných téměř ve všech odvětvích činnosti dnešního člověka. Pěstování konopí má dosud neuchopený potenciál oživit i uživit venkov, obnovit zemědělství a přispět ke kultivaci krajiny. Vysoké výnosy biomasy konopí z 1 ha jsou navíc zajímavé i pro využití na energetické účely.

V Čechách se je v oblasti zpracování a využití konopí stále co učit a tak jsme velice rádi přijali pozvání na konopné dožínky na konopnou farmu Andrého Fursta ve Švýcarsku, která je vyhlášená svou tradicí v pěstování a otevřeným přístupem ke všem, kdo se chtějí o konopí něco dozvědět nebo si koupit nějaký ten produkt z technického konopí.

André a jeho spolupracovníci se v posledních letech snaží o renesanci konopí na své farmě poblíž starobylého městečka Murten, kde pěstují konopí pro účely získávání esenciálního konopného oleje. Kromě výroby vonných esencí a olejů pro potravinářský a farmaceutický průmysl se jejich firma Chanvre-info zabývá výrobou a prodejem vysoce výživných potravinářských olejů, dále pak velkoobchodem všemi rozličnými konopnými produkty od potravin přes kosmetiku až po oblečení a v neposlední řadě také zpracováním konopného pazdeří či krátkého vlákna do podoby degradabilních bioplastů. Součástí farmy je několik malých demonstračních domků postavených s využitím konopného betonu, konopných pazderodesek a dalších stavebních materiálů z konopí, na jejichž vývoji se firma Chanvre-info podílí.

V době konání dožínek byla konopná úroda již sklizená, ale i tak bylo co vidět. Na dožínkové slavnosti se po celou dobu promítala videoprojekce, která nechala návštěvníkům nahlédnout pod pokličku konopného hospodaření. Slavnost konopí se tak stala ideálním místem diskusí o úloze konopné rostliny v současném zemědělství, průmyslu a globálním světě.

Hana Gabrielová, členka o.s. Konopa

Více info: www.konopa.cz, www.chanvre-info.ch

Zpět na obsah

 

Pozvánky na akce

Výstava o Boleticích

Pokud jste nestihli navštívit výstavu fotografií Příroda Boletic v Českých Budějovicích nebo v Českém Krumlově, nezoufejte. Od 9. ledna do konce měsíce ji můžete shlédnout v základní škole v Kájově, kde je přístupna každé odpoledne od pondělka do soboty. Při vernisáži v pondělí 9. ledna v 16 hodin, se navíc uskuteční přednáška člena České společnosti ornitologické ing. Bohuslava Kloubce.

* * *

ŠMIDINGEROVA KNIHOVNA VE STRAKONICÍCH, INFORMAČNÍ CENTRUM NO A EU a KRASEC - knihovna s poradnou zaměřenou na životní prostředí Vás srdečně zvou na

výstavu "JAK TŘÍDIT ODPADY?"

KDY: od 3.1. do 24.1. 2006, otevřeno každý všední den 8 - 18 hod. kromě úterý
KDE: Šmidingerova knihovna, Pobočka Za Parkem, Husova ul. 380, Strakonice Výstava návštěvníkům srozumitelnou formou odpoví na otázky: Proč se třídí odpady? Co se třídí? a Jak se odpady recyklují?

Výstava je připravena ve spolupráci se společností EKO-KOM, a.s.

* * *

Jiří Bohdal: Fotografie přírody
Výstava v Jihočeském muzeu (Dukelská 1) 6. 1. - 1. 5.
denně mimo pondělí 9:00 - 12:30 a 13:00 - 17:30 h.

* * *

Neznámý svět drobných savců
Výstava fotografií zoologa Miloše Anděry v Jihočeském muzeu
12. ledna 2006 od 16 h vernisáž, výstava otevřena od 13. 1. do 1. 5.

denně kromě pondělí 9 - 12:30 a 13 - 17:30 h.

* * *

Filmárum - promítání pro veřejnost o přírodě a lidech
16. ledna od 19 hodin na téma Lesy a pralesy
přesný program na http://filmarum.bf.jcu.cz
promítání se koná na Biologické fakultě v místnosti B2 a je zdarma

* * *

Zelený čtvrtek: "Rizika a přednosti vegetariánství"

Vegetariánem ze zdravotních, ekonomických, ekologických, etických či filozofických důvodů? A co na to říkají odborníci? S Jaroslavem Škvařilem, členem České společnosti pro výživu a vegetariánství. Čtvrtek 19. ledna 2006 od 17 hodin v galerii Měsíc ve dne, Nová ul.3, České Budějovice.

Příští Zelený čtvrtek: 16. 2. - Ochrana památek ve vojenském prostoru Boletice (Mgr. Petr Pavelec)

* * *

Přednášky:

Příroda bulharských hor
koná se v Jihočeském muzeu 21. 1. od 10 hodin, přednáší Jiří Řehounek, připravila Jihočeská pobočka České společnosti entomologické a Entomologický klub Jihočeského muzea.

* * *

Konec jedlin v Čechách, na Moravě a ve Slezku?
Ing. Karel Boublík, Botanický ústav AV ČR, Průhonice, Připravila Jihočeská pobočka České botanické společnosti. 28. ledna od 9,30 v Jihočeském muzeu

* * *

Zapomněli jste již, jak vypadá netrpělivé čekání na dopis? Chcete se těšit na svého pošťáka? Nic jednoduššího!

Objednejte si KRASEC ! Jihočeský čtvrtletník o životním prostředí. … a nejen o něm.

Objednávejte u všech dobrých knihkupců. Také v jihočeských ekologických organizacích. Napište si o něj na rosa@ecn.cz případně na calla@calla.cz. Doručení zaručíme.

KRASEC - čtivé informace o všem, co se týká životního prostředí do každé poštovní schránky !

 

Zpět na obsah

 

Ekologická poradna Sdružení Calla - poradenství pro Vás

Mimo běžná témata ekologické poradny u nás můžete hledat pomoc ve dvou oblastech, na které se specializujeme:

Ochrana přírody a krajiny - metodická i právní pomoc občanům, obcím a občanským aktivitám při rozhodování o stavbách a činnostech ovlivňujících životní prostředí, zapojování veřejnosti do procesů posuzování vlivů staveb na životní prostředí, využívání zákonů o poskytování informací, zakládání občanských sdružení, organizování občanských aktivit, zprostředkování posudků.
Za tuto oblast poradny odpovídá Vladimír Molek, dosažitelný na telefonu 387 311 381, v době nepřítomnosti možno využít druhé tel. linky 387 310 166, která slouží zároveň jako záznamník a fax, e-mail: calla@ecn.cz

Trvale udržitelná energetika - poradenství občanům, obcím i občanským sdružením v oboru obnovitelných zdrojů energie, jejich možnostech, dostupnosti, podporách pro realizaci, legislativě apod. Poradna spotřebitelům elektřiny při jejich problémech s distributory. Právní a všestranná informační pomoc obcím, u nichž by mohlo být vybudováno konečné úložiště vysoceradioaktivních odpadů, archiv informací k jaderné energetice.
Pro odpovědí z oblasti energetiky se obracejte na Edvarda Sequense na telefon (se záznamníkem i faxem): 387 310 166, e-mail: edvard.sequens@ecn.cz.

Poradenské hodiny pro veřejnost v kanceláři sdružení - Fráni Šrámka 35, České Budějovice:
Pondělí - 9 až 13 hodin (především energetika)
Úterý - 13 až 17 hodin (především všeobecné poradenství)
Středa - 9 až 13 hodin (především ochrana přírody a krajiny)

Osobní návštěva mimo poradenské hodiny je možná po předchozí domluvě.
Využijte poradenství pomocí e-mailu: calla@ecn.cz.
Písemné spojení: Sdružení Calla, P.O. BOX 223, 370 04 České Budějovice.

Ekologické poradenství je podpořeno z prostředků evropského sociálního fondu a Ministerstva životního prostředí v rámci projektu Krajské sítě environmentálních center KRASEC.

 

Zpět na obsah
 © 2000 Calla
Calla   |   Fráni Šrámka 35, 370 01 České Budějovice   |   tel: 384 971 930, 384 971 934, fax: 384 971 939   |   calla(at)calla.cz