|
Ďáblík číslo 20 (únor 2005)
je nám to upřímně líto, ale po 5 letech vydávání občasníku Ďáblík končíme
s jeho papírovou podobou tak, jak jste ji doposud poznali. Nadále budeme Ďáblík
vydávat elektronicky a jen Ti z Vás, kteří e-mail nemáte a budete mít nadále zájem
o zasílání, jej budete dostávat v graficky jednoduché podobě poštou. Důvodů, které
vedli k tomuto nelehkému, ale promyšlenému rozhodnutí, je více. Jakkoliv se to
nezdá, poutala příprava Ďáblíka hodně sil, jichž se nedostává. Odběratelů na druhé
straně ubylo. Také zodpovědná redaktorka Romana Panská se vrátila na místo účetní
a hospodářky Cally, kde už jí na výrobu Ďáblíku času nezbývá.
U všeho v životě však přichází špatné i zlé ruku v ruce. Tím pozitivním
je, že elektronická podoba umožní vyřešit jednu z bolestí - aktuálnost. Budeme
moci vydávat zpravodaj častěji, plánujeme jedenkráte do měsíce. Bude ale stručnější,
o to však čtivější. A také jej budeme moci provázat v případě potřeby s internetovými
stránkami. Je samozřejmé, že svou polohu si bude ještě chvíli hledat, proto omluvte
jeho "dětské" nemoci. Prní číslo je také poněkud monoautorské, ale to se změní.
Naše rozhodnutí jsme učinili také s vědomím, že pokud vyjde velký projekt
na vybudování jihočeské sitě ekologických poraden, dostane se Vám již na podzim
zpravodaje obsahem i formátem mnohem zajímavějšího, který budou poradny vydávat
společně. Nezbývá než doufat, že nám zůstanete věrni nejen jako čtenáři, ale též
jako dopisovatelé. Těším se na to. Zpět
na obsah
Sdružení Calla a Hnutí DUHA vydaly publikaci "Větrné elektrárny - mýty
a fakta". Reagují tak na situaci, kdy větrná energetika v České republice naráží
na řadu předsudků. Jsou jí vytýkány devastující vlivy na ptactvo, zohyzdění krajiny,
hlučnost, nespolehlivost apod. Často jsou tyto výhrady vedeny z neznalosti. Stejně
jako jsou u nás zatím popelkou větrné turbíny, chybí zde potřebné informační zdroje.
Cílem brožurky je rozebrat jednotlivé mýty, jež větrnou energetiku provází a nabídnout
vysvětlení na základě faktů ze zemí, které již mají mnohem větší zkušenosti s
obnovitelnou energetikou. Podíváme-li se do zahraničí,
vidíme ohromující rozmach větrné energetiky podporovaný i státní ochranou přírody
a nevládními ekologickými organizacemi. Větrné elektrárny totiž nabízí jednu z
cest, jak se pokusit předejít zničujícím ztrátám celých ekosystémů vlivem nastupující
globální klimatické změny. Na rozdíl od klasické energetiky nepřenáší také zátěž
dnešního plýtvání v podobě vytěžených zdrojů neobnovitelných surovin a dědictví
úložišť vysoceradioaktivních odpadů na budoucí generace. Ve
větru na Zemi je obsaženo 35 krát více energie, než spotřebovává celé lidstvo.
Část můžeme využít pro zajištění našich energetických potřeb. V celé Evropě bylo
na konci roku 2004 instalováno 34 200 MW větrných elektráren s roční výrobou 73
TWh elektřiny. Roční přírůstek činil 5 700 MW. A naši sousedé? Počet větrných
elektráren ve Spolkové republice Německo překročil na konci roku 2004 počet 16
500 s celkovým instalovaným výkonem více než 16 600 MW. Větrné elektrárny se podíleli
6,5 % na zajištění celkové spotřeby elektřiny v zemi. Česká
republika je na špičce evropských zemí v produkci emisí skleníkových plynů na
obyvatele. K dosažení stejně nízké úrovně, jako je průměr EU, je nutno uskutečnit
razantní změny zejména v energetice. Mimo snížení spotřeby půjde právě o nahrazení
fosilní energetiky zdroji neprudukujícími oxid uhličitý a to jsou i větrné elektrárny.
Abychom dokázali splnit závazky dané přistoupením České republiky k Evropské unii,
musíme do konce desetiletí dosáhnout 8 procentního podílu elektrické energie vyrobené
z obnovitelných zdrojů na hrubé domácí spotřebě. Pomocí větrných elektráren bychom
tak v roce 2010 mohli vyrábět 930 GWh elektřiny. Nyní je to však zhruba dvěstěpadesátkrát
méně - asi 4 GWh. Na rozdíl od našich západních sousedů u nás zatím panuje stagnace
donedávna daná znevýhodňujícími podmínkami ve výkupních cenách a nejistotou dlouhodobé
stability výkupních cen. Plány na výstavbu větrných parků a jednotlivých strojů
na českých kopcích i rovinách ale existují, probíhá již řada povolovacích procesů.
Lze se proto obávat, že tak budou narůstat často zcela zbytečné střety mezi investory,
úřady, obcemi i jejich občany. Sdružení Calla využívání větrné
energie podporuje, protože jde o zdroj čisté obnovitelné energie, zajišťující
energetickou nezávislost. Uvědomují si však, že větrné elektrárny nelze postavit
všude. Je nutné brát v potaz mimo jiné i jejich působení na krajinu, migrující
ptactvo či jiné chráněné druhy živočichů a přijetí místními obyvateli. Proto je
potřeba zvažovat fakta a vést zejména s místními lidmi a jejich zastupitelstvy
otevřenou debatu o všech výhodách i negativech plánovaných projektů. Publikaci
"Větrné elektrárny - mýty a fakta" si můžete vyzvednout naší kanceláři, můžeme
Vám ji poslat, anebo je rovněž umístěna na internetových stránkách Sdružení Calla
na adrese http://calla.ecn.cz/data/energetika/vitr/
a lze ji odtud stáhnout i v pdf formátu. Vydání publikace podpořilo
Ministerstvo životního prostředí a Nadace Partnerství. Zpět
na obsah Plánované
hlubinné úložiště vyhořelého jaderného paliva ovlivní životy pěti tisíc generací
lidí. Budoucí osud radioaktivních odpadů tedy musí být výsledkem širokého veřejného
konsensu - jaderného průmyslu, odborníků, politiků i občanů. To je hlavní sdělení
semináře "Nakládání s radioaktivními odpady a veřejnost", který jsme uspořádali
ve spolupráci se senátorkou a členkou Rady Správy úložišť radioaktivních odpadů
RNDr. Jitkou Seitlovou a Hnutím DUHA 4. února v Senátu. Na semináři,
kterého se zúčastnilo okolo šedesáti lidí - zákonodárců, starostů, nevládek i
úředníků, vystoupili i zahraniční hosté - Dr. Detlef Appel, z PanGeo Hannover,
specialista na radioaktivní odpady, účastník pracovní skupiny AKEnd (hledání řešení
jaderných odpadů) v Německu a dále Dr. Detlev Ipsen, sociolog z Kassel Universitat,
účastník panelu AKEnd za spolkovou vládu. K dosažení
společenského konsensu v otázce jaderných odpadů je zapotřebí:
- Přejít od jednostranného přesvědčování k partnerskému jednání rovného s rovným.
Vyhledávání úložiště musí probíhat zcela průhledně. Starostové a obyvatelé obcí
musí být pro stát partnerem.
- Změnit legislativu, především tzv. atomový
zákon. Obce i veřejnost, v jejichž katastrálním území má být umístěno úložiště
radioaktivních odpadů nebo jiné jaderné zařízení, dnes nemají možnost o takových
záměrech účinně spolurozhodovat. Případná stavba úložiště bude mít vliv na celý
region a dotkne se všech jeho obyvatel. Sedm senátorů navrhlo již vloni novelu
atomového zákona, která obcím dá právo spolurozhodovat. Senátní diskuse o ní má
být obnovena nejpozději v březnu.
- Zvažovat i jiná řešení, co s jaderným
odpadem. K tomu přehodnotit vládní koncepci nakládání s radioaktivními odpady.
Trvalé hlubinné ukládání v České republice nemusí být jedinou plánovanou alternativou.
- Nezvyšovat množství vysoce radioaktivních odpadů. Především vyhořelého
paliva z jaderných reaktorů. Dokud nebude nalezeno definitivní a reálné řešení,
je jeho další produkce hazardem. Znamená další zhoršování již tak velmi obtížně
řešitelné situace s existujícími radioaktivními odpady. Úvahy o výstavbě nových
atomových reaktorů jsou za této situace vysoce nezodpovědné.
Více
informací o problematice vyhledávání hlubnného úložiště v České republice a radioaktivních
odpadech naleznete na tomto webu v sekci energetika a podsekci jaderný odpad. Edvard
Sequens Zpět
na obsah
|
V závěru
roku jsem přijal pozvání Energy Centre České Budějovice k návštěvě několika malých
vodních elektráren na jihu Čech i v Rakousku. Pozvánku dostala rovněž celá řada
dalších provozovatelů malých vodních elektráren (zejména dle adresáře z našeho
Atlasu) a dalších zájemců a tak byl exkurzní autobus zaplněn. Nejprve jsme ještě
za pošmourného rána loňského 30. listopadu navštívili vodní elektrárnu přímo v
centru Českých Budějovic - Sokolský ostrov na Vltavě pod soutokem s Malší. Elektrárna,
kterou nyní provozuje firma AQUA ENERGIE s.r.o., zde existuje od roku 1930 a je
technickou památkou. Elektřinu tu vyrábí tři velikostí i stářím úctyhodné turbíny
- Kaplanova o výkonu 300 kW, kterou údajně vytvořil sám pan Kaplan, a dále dvě
Francisovy turbíny Škoda 210 a 250 kW. Celkový instalovaný výkon je tedy 760 kW.
Mohli jsme si podrobně prohlédnout jak vnitřnosti elektrárny, tak i související
stavby - zejména válcový jez, česle a také původní vorovou propust, skrze kterou
se ještě plavilo dřevo. Poté jsme zamířili do Horního Rakouska
za Dunaj. V Linzi jsme nabrali víceprezidenta sdružení Kleiwasserkraft Österreich,
který nás seznámil se stavem oboru malých vodních elektráren u našich jižních
sousedů. V Rakousku je nyní 2 tisíce malých vodních elektráren, přičemž v Horním
Rakousku je jich v provozu 530. Existuje tu program podpory malých vodních elektráren
do 1 MW (dlužno doplnit, že za malé vodní elektrárny se označují ty, které mají
instalovaný výkon do 10 MW). Protože stavba nových vodních elektráren je finančně
nákladná, orientuje se podpora na rekostrukce stávajících strojů, protože tím
můžeme průměrně o 25 procent zvýšit získané množství elektřiny z daného místa.
Výkupní cena elektřiny z malých vodních elektráren je v Horním Rakousku regresivní.
Za první milion kWh z nového nebo rekonstruovaného zdroje dostane provozovatel
5,36 eurocentu, za druhý milion 4 eurcenty a tak dále až na 3,2 eurocenty. V ČR
je to podle nového cenového výměru Energetického regulačního úřadu 5 eurocentů
u malých vodních elektráren zprovozněných do konce roku 2004, u novějších 6,4
eurocentu. A tak si kladu otázku, jak dlouho ještě Sokolský ostrov a stovky dalších
našich elektráren pamatujících ruce našich pradědů budou čekat na své obrození?
Ale zpět k exkurzi. Počasí nám přálo, obloha zmodrala a sluníčko
prozářilo zelenkavou, průhledně čistou vodu horské řeky Steyr. V obci Steinbach
její tok přehrazuje starý jez s vodní elektrárnou. Jez je i po rekonstrukci obložený
modřínovými fošnami, neboť celé místo je kulturní památkou. Elektrárna o výkonu
100 kW zde byla i dříve a sloužila pro místní, již zbouranou továrnu. V roce 2002
byla dokončena kompletní rekonstrukce, kdy do nové strojovny byly osazeny dvě
Kaplanovy turbíny o celkovém výkonu 1100 kW s hltností 50 m3/s (!). Za rok mohou
vyrobit 5,3 GWh elektřiny. Zajímavostí je přenos točivého momentu turbíny na generátor
pomocí plochého řemenu. Toto ne zcela obvyklé technické řešení zajišťuje tišší
chod, což je důležité vzhledem k umístění elektrárny v těsné blízkosti obytných
domů. Protože řeka Steyr každoročně přináší z Alp mnoho jarní vody, musí být v
té době hradidlo jezu vysoko zdviženo, aby se nezatápěly domy v okolí. Celá elektrárna
je zároveň zaplavena vodou, čímž se minimalizují škody. Tuto i druhou elektrárnu,
kterou ještě dnes uvidíme, vlastní společnost Energie AG Oberösterreich, která
je zároveň z velína řídí, neboť jinak fungují v automatickém režimu.
Druhým zastavením na řece Steyer byla elektrárna Agonitz u obce Grünburg postavená
spolu s menší přehradou v roce 1924. Původně měla výkon 1 MW, po zásadní rekonstrukci
ukončené v květnu 2004 je její instalovaný výkon 3,1 MW a za rok má vyrobit 15,8
GWh elektřiny. Je toho dosahováno dvěma turbínami - vertikální Kaplanovou o výkonu
2550 kW a technicky zajímavou StarfloMatrix 550 kW, obě od výrobce VA TECH HYDRO.
Ta druhá je umístěna mimo budovu elektrárny a zavěšena na jeřábu se vždy při odpovídajícím
průtoku spouští k výpusti. Závěr exkurze se konal již za tmy,
ale to vůbec nevadilo. Naštívili jsme totiž zkušebnu vodních turbín firmy VA TECH
HYDRO v rozsáhlém lineckém strojírenském areálu. Zmenšené modely turbín jsou zde
zkoušeny na speciálních vodních okruzích, kde jsou simulovány potřebné spády a
průtok. Snad nejzajímavějším prvkem exkurze pro všechny zúčastněné byla názorná
ukázka kavitace na lopatkách turbíny viditelná díky plexisklovým průhledům do
nitra turbíny a s otáčkami synchronizovaným zábleskovým osvětlením.
Celá exkurze patřila k těm podařeným a jen jsme posmutněli, když jsme si v
autobusu při návratu do Čech připomněli tristní situaci okolo českého zákona na
podporu obnovitelných zdrojů energie. Zpět
na obsah Vždy, když
napadne sníh a přituhne, již od časného rána posedávají v okolí našeho domu desítky
hladových ptáků a netrpělivě očekávají svůj příděl slunečnicových semínek, ořechů
či ovoce. Proto ani nemáme klasické krmítko, aby se tam všichni vešli. Z bezprostřední
blízkosti z tepla domova pak skrze okno sledujeme to hemžení. První přilétají
odvážné sýkory - ponejvíce koňadry, ale i modřinky a babky. Za nimi strnadi, brhlíci,
čížci, pěnkavy, zvonci, vrabci, kosi, hrdličky, občas se ukáže i stehlík, dlask
nebo hýl. Pravidelně si pak pro ořechy zalétá několik strakapoudů velkých.
Avšak nyní k nám zavítala i návštěva vzácnější, až z dalekého skandinávského nebo
ruského severu - brkoslav severní (Bombycilla garrulus). Kroužkováním bylo zjištěno,
že brkoslavi, přilétající do České republiky, pocházejí ze skandinávských zemí
(mnohdy i oblastí daleko za polárním kruhem), dále pak z poloostrova Kola, Sibiře
a dokonce i pohoří Ural. Je to náhoda číst si o těchto ptácích, kterak po několika
desetiletích jejich velká hejna přilétla ku Praze a z bezprostřední blízkosti
o den později pozorovat jednoho krasavce hodujícího na kouscích jablek v Borovanech.
Pták je to opravdu krásný, velký asi jako špaček s dočervena zabarvenou chocholkou,
žlutým koncem ocasu a žlutými i červenými pírky zdobícími křídla. Ani se nedivím
paní z Prahy, jež prý volala ornitologům, že má plnou zahradu papoušků. Opravdu
je tenhle u nás nezvyklý pták vzdáleně připomíná. Ve sněmovně jednoho z amerických
států padl před válkou návrh, aby směli být brkoslavové hubeni, neboť škodí na
ovoci. Zákon by prošel, kdyby jeden z poslanců nepřinesl do sněmovny vycpaného
brkoslava. Když poslanci viděli jak je pěkný, zákon byl zamítnut.
Víte jak říkají brkoslavu Angličané? Bohemian waxwing. Ale s Čechy to nemá
nic společného, bohemian zde označuje jeho tuláckou povahu a waxwing - voskové
křídlo zase pojmenovává voskovou žluť, která jej zdobí. Brkoslav má dokonce své
místo i ve snáři, ale nijak dobré: brkoslava viděti = nevěra v manželství.
Ale i tak přihoďte do krmítek i něco jablek nebo, máte-li, šípků či jeřabin.
Vždyť kdo ví, kdy zas dostaneme takovou návštěvu. A když ne brkoslav, jistě jablíčky
nepohrdnou naši kosi, kteří nám už brzo začnou po ránu vyzpěvovat.
Nahrávku hlasu brkoslava severního najdete zde. Zpět
na obsah Před nedávnem
mě v jedné knížce zaujal krátký příběh o orlu, který vyrůstal mezi slepicemi.
Je to podobenství o lidských vlohách a schopnostech, které v nás, někdy na celý
život, zůstávají zaklety, pokud jim nedovolíme "roztáhnout křídla". Dost často
je pro nás totiž jednodušší "zobat se slepicemi", než nechat vyniknout naši skutečnou
sílu, krásu, schopnost milovat, být bohatý a úspěšný
Vždyť, co by tomu lidé řekli?!
Ale, nebojme se býti orly. Vždyť stačí tak málo a náš život se může změnit - jen
roztáhnout křídla a letět. A zde už je slíbený příběh.
Jeden muž našel jednou cestou lesem mladého orla. Vzal ho s sebou domů a dal
ho mezi slepice, kde se orel brzy naučil zobat zrní a chovat se jako ostatní slepice.
Jednoho dne šel kolem zoolog a ptal se majitele, proč nutí orla,
krále všech ptáků, aby žil mezi slepicemi. "Protože jsem mu sypal stejně jako
slepicím a učil ho, aby byl jako ony, nikdy se nenaučil létat", odpověděl majitel.
"Chová se jako slepice, takže to už není žádný orel." "Přesto ale
má", řekl zoolog, "srdce orla a může se proto naučit létat." Oba
muži se nakonec dohodli, že vyzkoušejí, zda je to ještě možné. Zoolog vzal opatrně
orla do rukou a řekl mu: "Patříš do modravých výšek, a ne na zem. Roztáhni křídla
a leť." Orel však byl zmaten; nevěděl, kdo je, a když uviděl,
že slepice zobou zrní, seskočil na zem, aby se k nim připojil.
Zoolog se však nenechal odradit a příštího dne vysadil orla na střechu domu
a znovu ho nutil, aby vzlétl: "Jsi orel, roztáhni křídla a leť!"
Orel se však obával svého neznámého Já i světa a znovu seskočil na zem. Třetího
dne si zoolog přivstal a vzal orla ze slepičího dvora s sebou na vysokou horu.
Tam zvedl krále všech ptáků do výše a znovu ho vyzval: "Jsi orel. Patříš modravým
výškám stejně jako zemi. Roztáhni teď svá křídla a leť." Orel
se díval chvíli směrem ke slepičímu dvoru, chvíli směrem do oblak, ale vzlétnout
se stále ještě neodvažoval. Tu ho zoolog podržel přímo proti slunci a orel se
začal chvět a pozvolna roztahovat svá křídla. Pak se náhle vzepjal a s mohutným
výkřikem se vznesl do oblak. Možná, že orel stále vzpomíná
na svůj slepičí domov, možná dokonce ještě občas navštěvuje slepičí dvůr. Pokud
je však známo, nikdy se už nevrátil, aby žil jako slepice. Je to orel, ačkoli
ho chovali a krmili jako slepici. Z knihy
H.Meyera "Astrologie&psychologie"přepsala Jana Sequensová Zpět
na obsah
|
Od letošního roku začíná sdružení
Nesehnutí vydávat nový čtvrtletník Přes. Je určen pro všechny, které zajímá problematika
utečenců. Na jeho dvanácti stránkách se dá nalézt spousta zajímavých názorů, úvah
i reportáží. V současné době, kdy vlivem ekonomických, ekologických i sociálních
krizí uprchlíků přibývá a Evropa se zatím nedokáže vyrovnat s jejich nárůstem
(její reakcí je naopak ztěžování podmínek pro získání azylu a vytváří tak novou
železnou oponu), jsou informace o této problematice více než potřebné pro náš
blahobytný svět. Proto za 68 korun ročně (20 Kč 4 čísla a zbytek jde na poštovné)
můžu tento časopis jen doporučit (pro ty, co jej chtějí odebírat e-mailem je dokonce
zdarma). Jestli budou i další čísla stejně pěkně provedena, jako to první, určitě
stojí za to najít si čas na jeho přečtení (a zarazit se třeba nad informací, že
98 % žádostí o azyl je v ČR zamítnuto - a vzhledem k tomu, že dobrá polovina těchto
žadatelů přišla z Čečny, mnoho z nich to jistě zaplatilo životem). Objednat
se dá časopis na adrese: redakce PŘES, NESEHNUTÍ, Údolní 44, 602 00 Brno, či na
e-mail: nesehnuti.brno@email.cz. Josef
Polívka Zpět
na obsah Sdružení Calla Vás srdečně
zve na březnovou besedu z cyklu "Zelené čtvrtky"
tentokrát na téma: "Ekofeminismus" s Marií Haisovou
- ředitelkou občanského sdružení Agentura GAIA. Beseda se uskuteční 17. března
opět v galerii Měsíc ve Dne
(Nová ul. 3, České Budějovice) od 17:00. Pozvánka
ke stažení (doc, 28 kB). Zpět
na obsah
|