Tisková zpráva ze dne 15. listopadu 2012

Ministerstvo odmítlo Australanům přístup k uranu

     Ministerstvo životního prostředí zamítlo žádost firmy Urania Mining o stanovení průzkumného území na vyhledávání uranu v oblasti Ploužnice na Liberecku [1]. Sdružení Calla, jako účastník řízení, toto odmítnutí pro rizika, které by přinesla budoucí těžba, požadovalo rovněž.

     Žádost firmy z roku 2008 již jednou ministerstvo odmítlo, ale ta uspěla u Městského soudu v Praze, který z důvodu nesouladu stanovisek státní správy zamítavé rozhodnutí zrušil.  Díky tomu, že nyní Ministerstvo průmyslu vyjádřilo jasný názor, že žádost Urania Mining s.r.o. není v souladu s platnou státní surovinovou politikou, byl tento rozpor vyřešen.

    Obyvatelé v oblastech nad uranovými zásobami si však mohou oddychnout pouze dočasně. Ministerstvo průmyslu a obchodu plánuje v novém návrhu surovinové politiky zcela zásadně přehodnotit přístup k ukončení těžby uranu na území České republiky. Chtělo by otevřít těžbu uranu u Brzkova  na Jihlavsku. V delším časovém horizontu je uvažováno také o těžbě větších uranových zásob na Liberecku v oblasti rozsáhlých podzemních zásob pitné vody.¨

Technologická agentura ČR již vyhlásila veřejnou zakázku za 6,7 milionu korun, která má zhodnotit možnosti těžby v této oblasti [2].  A v klidu nemohou být obyvatelé ani nad dalšími ložisky, protože stát by chtěl nově zrevidovat všechny své uranové zásoby.

     Edvard Sequens ze sdružení Calla řekl: „Pochopitelně vítáme, pokud stát odmítá povolovat další těžbu uranu poté, co škody po jeho těžbě ve výši desítek miliard korun budeme splácet ještě desítky let. Bohužel ministr Kuba hodlá otevírat nové doly na uran. Chce jen, aby ložiska zůstala schována pro státní podnik DIAMO.“

   Sdružení Calla upozorňuje na vysoká environmentální rizika plánů ministerstva průmyslu zejména v oblasti podzemních zásob pitné vody a rovněž na vyvolanou potřebu mnohamiliardových investic ze státního rozpočtu na otevření dolů, technologii chemické těžby či rekonstrukci odkaliště K2 v Dolní Rožínce.  Přitom jen na odstranění následků škod po chemickém loužení ve Stráži pod Ralskem během následujících třiceti let se vláda zavázala uhradit 31,3 miliardy korun [3]. Tuzemský uran dnes nepokrývá ani polovinu potřeby provozu reaktorů v Dukovanech a Temelíně, která činí ekvivalent 610 tun uranu ročně.

   Za třicet let chemické těžby uranu na ložisku Stráž pod Ralskem, které se nachází na místě jednoho z nejvýznačnějších zdrojů pitné vody v České republice, bylo do podzemí vtlačeno téměř 4,1 milionů tun kyseliny sírové, 320 tisíc tun kyseliny dusičné, 111 tisíc tun čpavku a 26 tisíc tun kyseliny fluorovodíkové. V současné době zůstává v oblasti cca 400 milionů m3 zamořených podzemních vod, což odpovídá jedenapůlnásobku Slapské přehrady. Celková rizika následků těžby mohou ohrozit zásoby podzemní pitné vody a zbytkové chemické roztoky ohrožují plochu o velikosti 160 km2 [4].