Profil Cally na Facebooku

Tisková zpráva Hnutí DUHA a Calla - Sdružení pro záchranu prostředí ze dne 20. ledna 2021

Vládní zákon o podpoře jaderné energie Sněmovna opět odložila, je problémem zastropování garantované ceny elektřiny?

 

Na dnešek plánované závěrečné třetí čtení vládního návrhu zákona o podpoře nových jaderných reaktorů bylo na návrh poslance Stanjury (ODS) odloženo na 10. února [1]. Zákon má podle něj i dalších opozičních stran počkat až na jednání premiéra Andreje Babiše s předsedy stran o tendru na nový reaktor v Dukovanech, které je plánováno na 27. ledna.  Předmětem sporu je i poslanci navržené zastropování garantované výkupní ceny elektřiny z nového reaktoru, které v prosinci překvapivě podpořil i premiér a odmítl generální ředitel ČEZ Daniel Beneš. [2 plus příloha “Zastropování”].   

Zatímco premiér na prosincovém jednání vládního výboru pro jadernou energetiku trval na zastropování ceny na  60 EUR/MWh přímo v zákoně, Daniel Beneš to odmítl. Ačkoli s touto cenou se jak ministr průmyslu Karel Havlíček,  tak zástupci ČEZ pokoušejí přesvědčit poslance, že by dopady nového reaktoru na cenu elektřiny byly minimální, ani ministerstvo průmyslu nechce podpořit  pozměňovací návrhy, které limitování ceny navrhují. Zátěž budoucích spotřebitelů elektřiny tak bude daleko větší, než dnes tvůrci zákona tvrdí.   

Garantovaná výkupní cena pro jadernou elektřinu ale není jediný způsob, kterým kontroverzní zákon jednostranně a zvýhodňuje nekonkurenceschopnou jadernou energii proti jiným zdrojům a staví ji tak mimo trh s elektřinou. Zásadní nedostatky návrhu zákona z pera energetických expertů ekologických organizací uvádí příloha “Připomínky”.

Poslaneckou podporu by si zasloužil návrh poslance Jana Čižinského na zamítnutí zákona.  Částečné zlepšení mohou přinést pozměňovací návrhy Petra Třešňáka a Lukáše Černohorského (oba Piráti), které by omezily garantovanou výkupní cenu elektřiny z nového reaktoru. Důležité jsou také „bezpečnostní pojistky“ v návrzích Jana Bartoška (KDU-ČSL) a Jana Lipavského (Piráti), které mají zamezit, aby veřejná podpora směřovala do kapes naší zemi nepřátelských režimů [3]. Hlavní problematické body vládního návrhu zákona by ale zůstaly: nelimitovaná výhodná vládní půjčka na investici a na nejméně třicet let garantovaná výkupní cena pro elektřinu z nových reaktorů s možností prodloužení až do konce životnosti reaktorů.

Schválením vládního návrhu zákona by Parlament ztratil poslední možnost ovlivnit výši i adresáta bezskrupulózně štědré veřejné podpory. Podpora by byla následně pouze v rukou vlády. Konkrétní garantovaná cena má totiž být uvedena až ve smlouvě o výkupu elektřiny, která může být uzavřena až po vstupu zákona v platnost (viz příloha “Zastropování”). 

Sázka na jadernou energii je scestná z řady důvodů: už dnes je několikanásobně dražší než elektřina z obnovitelných zdrojů, přičemž rozdíl stále narůstá [4]. Konzervuje zastaralou energetiku postavenou na velkých plýtvavých zdrojích namísto rozvoje decentralizované obnovitelné energetiky. Znamená energetickou závislost a bezpečnostní rizika na dodavatelích stavby i paliva. Jaderná energie stále nemá vyřešeno ukládání odpadu.

Plánovaný nový jaderný reaktor nemůže příliš přispět k náhradě odstavovaných uhelných elektráren. Pokud by byl vůbec dostavěn, stalo by se tak daleko za horizontem, kdy musíme přestat vyrábět elektřinu z uhlí. Aktuální praxe ukazuje, že stavby jaderných elektráren v západním světě se proti plánům 2-3x prodlužují a stejně o tolik zdražují. Tento trend bude spolu s nezadržitelnou proměnou zastaralé centrální energetiky dál narůstat a ČR nemůže kvůli propojenosti trhu s elektřinou stát stranou tohoto trendu [5].

V celosvětovém měřítku jsou v posledních patnácti letech investice do obnovitelných zdrojů výrazně vyšší než do jaderné energetiky [6]. Vzhledem k cílům pro rozvoj obnovitelných zdrojů v Evropské unii je zřejmé, že se tento trend projeví i v České republice.
V porovnání podle charakteristiky LCOE (Levelized Costs of Electricity), která shrnuje všechny náklady spojené s výstavbou a provozem elektrárny (náklady na investici do výstavby, na palivo, obsluhu, údržbu i likvidaci) vztažené na počet megawatthodin vyrobených za dobu životnosti, vycházejí obnovitelné zdroje jako výhodnější. Pro aktuální projekty ve Velké Británii vychází LCOE pro větrné elektrárny na pevnině na  32 - 50 €/MWh, pro velké solární elektrárny na 51 - 76 €/MWh a pro jaderné elektrárny na 198 - 206 €/MWh. [7]
 
Edvard Sequens, energetický konzultant sdružení Calla, řekl: “Pokud ministr Havlíček odmítá zastropovat v zákoně navrženou garantovanou cenu elektřiny z nového reaktoru v Dukovanech na částce, se kterou sám opakovaně používá, když obhajuje nízké dopady do ceny elektřiny, něco tu smrdí. Konečně pravdu neříká ani o ceně reaktoru, která bude nejméně 230 miliard korun. Zákonem poskytnutá štědrá veřejná podpora bude mít ve skutečnosti citelné dopady do ceny elektřiny a na státní rozpočet.”

Karel Polanecký, energetický expert Hnutí DUHA, řekl: „Za pár let se skoro jistě ukáže, že odhady 160 miliard korun za reaktor byly přehnaně optimistické. Vedoucí představitelé ČEZ přijdou za budoucí vládou jednat o další půjčce kolem stovky miliard. Místo argumentů budou mít v aktovce paragrafy zákona z roku 2020. Myslím, že tímto zákonem budou mít hlavní problém energetické firmy, které žádný reaktor stavět neplánují.“