Charakteristika významných památkových hodnot KPZ Hlubocko

Hlubocká krajina je výjimečně dochovaným příkladem postupné hospodářské a estetické kultivace krajiny, prováděné v okolí šlechtického sídla v průběhu několika staletí. Zásahy do krajiny byly prováděny natolik rozumně a uvážlivě, že mnohé z nich přetrvaly dodnes - středověké rybníky, barokní bažantnice, obory, aleje a parky. Z hlediska vývoje zahradní a krajinářské architektury mají největší význam historické parky a parkové plochy, zformované do konečné podoby v 19. století.

Zámek situovaný na skalnatém ostrohu nad řekou Vltavou pohledově ovládá jako charakteristická krajinná dominanta přehlednou krajinu českobudějovické pánve, jejíž panorama na jižní straně rámuje pohoří Blanského lesa a Šumavy.

Charakter hlubocké krajině vtiskly už rozsáhlé středověké úpravy, související s rozvojem rybníkářství. Ve 2. polovině 15. století, za vlády Pernštejnů, byla v podhradí jižně od zámku založena rozsáhlá rybniční soustava - první ucelená rybniční soustava v Čechách, s největšími rybníky Bezdrevem a Dehtářem, zachovaná ve své podstatě dodnes.

Rozsáhlá hospodářská činnost, jako rybníkářství, pivovarnictví a těžba dřeva, probíhala na hlubockém panství neoddělitelně a společně s rozvojem lovectví a myslivosti, které dosáhlo největšího rozmachu za Schwarzenbergů, prezentujících nejmocnější jihočeský šlechtický rod (na Hluboké od r. 1661).

V průběhu 17. a 18. století probíhaly v širokém okruhu zámeckého ostrohu v rozsahu cca 60 km2 velkorysé úpravy krajiny, spočívající ve zřizování barokních bažantnic, obor, alejí. Severně od zámku, na obou březích řeky Vltavy, vznikl rozsáhlý lovecký revír. Na levém břehu řeky byla v letech 1766-71 vystavěna tzv. Stará obora s výměrou 2 000 ha, která dodnes slouží chovu daňků a muflonů. Část Staré obory, tzv. Zlatěšovická obora, byla později parkově upravena. V r. 1853 byl lovecký revír na pravém břehu Vltavy rozšířen o tzv. Novou (Poněšickou) oboru s výměrou 1 800 ha.

Jižně od zámku byla přehledná krajina se zrcadly rybníků protkána alejemi. Už v roce 1664 byla knížetem vydána instrukce k vysazování dubů a buků, aby zvěř setrvávala v zimním období na panských pozemcích. V tomto období bylo vysazeno mnoho dubových alejí podél cest a na hrázích rybníků, které dodnes tvoří jeden z typických prvků zdejší krajiny.

Pro účely reprezentace během pořádání velkolepých parforsních honů byl vystavěn na dohled od zámku na břehu Munického rybníka lovecký zámek Ohrada. Jedna z nejzdařilejších barokních kompozic v jižních Čechách je dílem stavitele P. I. Bayera z let 1708 - 15. V blízkosti zámku Ohrada se nachází barokní bažantnice, sloužící dodnes svému účelu. Z dalších barokních úprav krajiny je třeba zmínit pravidelnou dispozici dvora Křesín a původní kompozici Podskalské louky, ze které zbyly skupiny dřevin a aleje.

Nedílnou součástí krajinářských úprav bylo i založení krajinářského parku v návaznosti na přestavbu zámku, provedenou za Jana Adolfa a Eleonory ze Schwarzenbergu ve stylu tudorské gotiky (1839 - 71). Programové parkové úpravy se neomezili pouze na zámecký areál, ale byly realizovány i pod zámeckým ostrohem, v bezprostřední pohledové vazbě na zámek. Jádrem těchto parkových úprav ve stylu farmeé orneé (charakteru okrasného statku) jsou Podskalská a Poříčská louka, rozlehlá vodní plocha Munického rybníka se zámkem Ohrada a hospodářským dvorem Vondrov, provázané liniemi alejí, které vytvářejí v krajině charakteristické měřítko.

Krajinářský park na Podskalské a Poříčské louce se vyznačuje jedinečnou prostorovou krajinářskou kompozicí, tvořenou jednoduchým terénním reliéfem rozsáhlých luk s promyšleně rozmístěnými porosty, skupinami a solitéry dřevin, s výrazným zastoupením dlouhověkých dubů; pro celý areál je charakteristické velkorysé měřítko rozlohy a rozmístění jednotlivých kompozičních prvků. V tomto případě se jedná o výjimečný příklad pochopení a aplikování principů významných anglických krajinářů 18. stol. L. Browna a H. Reptona, jejichž vliv byl na Hluboké prezentován rovněž jejich zastáncem Theodorem Heinrichem Rehderem, působícím v Čechách na Schwarzenberských panstvích v letech 1851 - 1854.

Součástí navržené KPZ jsou vesnické památkové zóny Munice a Opatovice, na jižním okraji s KPZ sousedí VPZ Bavorovice. Lidová architektura VPZ významně dotváří charakter krajinné památkové zóny.

nahoru