Sdružení Calla a Hnutí DUHA vydaly publikaci "Větrné elektrárny - mýty a fakta". Reagují tak na situaci, kdy větrná energetika v České republice naráží na řadu předsudků. Jsou jí vytýkány devastující vlivy na ptactvo, zohyzdění krajiny, hlučnost, nespolehlivost apod. Často jsou tyto výhrady vedeny z neznalosti. Stejně jako jsou u nás zatím popelkou větrné turbíny, chybí zde potřebné informační zdroje. Cílem brožurky je rozebrat jednotlivé mýty, jež větrnou energetiku provází a nabídnout vysvětlení na základě faktů ze zemí, které již mají mnohem větší zkušenosti s obnovitelnou energetikou.

Podíváme-li se do zahraničí, vidíme ohromující rozmach větrné energetiky podporovaný i státní ochranou přírody a nevládními ekologickými organizacemi. Větrné elektrárny totiž nabízí jednu z cest, jak se pokusit předejít zničujícím ztrátám celých ekosystémů vlivem nastupující globální klimatické změny. Na rozdíl od klasické energetiky nepřenáší také zátěž dnešního plýtvání v podobě vytěžených zdrojů neobnovitelných surovin a dědictví úložišť vysoceradioaktivních odpadů na budoucí generace.

Ve větru na Zemi je obsaženo 35 krát více energie, než spotřebovává celé lidstvo. Část můžeme využít pro zajištění našich energetických potřeb. V celé Evropě bylo na konci roku 2004 instalováno 34 200 MW větrných elektráren s roční výrobou 73 TWh elektřiny. Roční přírůstek činil 5 700 MW¹. A naši sousedé? Počet větrných elektráren ve Spolkové republice Německo překročil na konci roku 2004 počet 16 500 s celkovým instalovaným výkonem více než 16 600 MW. Větrné elektrárny se podíleli 6,5 % na zajištění celkové spotřeby elektřiny v zemi².

Česká republika je na špičce evropských zemí v produkci emisí skleníkových plynů na obyvatele. K dosažení stejně nízké úrovně, jako je průměr EU, je nutno uskutečnit razantní změny zejména v energetice. Mimo snížení spotřeby půjde právě o nahrazení fosilní energetiky zdroji neprudukujícími oxid uhličitý a to jsou i větrné elektrárny. Abychom dokázali splnit závazky dané přistoupením České republiky k Evropské unii, musíme do konce desetiletí dosáhnout 8 procentního podílu elektrické energie vyrobené z obnovitelných zdrojů na hrubé domácí spotřebě. Pomocí větrných elektráren bychom tak v roce 2010 mohli vyrábět 930 GWh elektřiny. Nyní je to však zhruba dvěstěpadesátkrát méně - asi 4 GWh. Na rozdíl od našich západních sousedů u nás zatím panuje stagnace donedávna daná znevýhodňujícími podmínkami ve výkupních cenách a nejistotou dlouhodobé stability výkupních cen. Plány na výstavbu větrných parků a jednotlivých strojů na českých kopcích i rovinách ale existují, probíhá již řada povolovacích procesů. Lze se proto obávat, že tak budou narůstat často zcela zbytečné střety mezi investory, úřady, obcemi i jejich občany.

Sdružení Calla i Hnutí DUHA využívání větrné energie podporují, protože jde o zdroj čisté obnovitelné energie, zajišťující energetickou nezávislost. Uvědomují si však, že větrné elektrárny nelze postavit všude. Je nutné brát v potaz mimo jiné i jejich působení na krajinu, migrující ptactvo či jiné chráněné druhy živočichů a přijetí místními obyvateli. Proto je potřeba zvažovat fakta a vést zejména s místními lidmi a jejich zastupitelstvy otevřenou debatu o všech výhodách i negativech plánovaných projektů.

Publikace "Větrné elektrárny - mýty a fakta" je rovněž umístěna na internetových stránkách Sdružení Calla na adrese http://calla.ecn.cz/data/energetika/vitr/ a lze ji odtud stáhnout i v pdf formátu.

Vydání publikace podpořilo Ministerstvo životního prostředí, Nadace Partnerství a Nadace Heinricha Bölla.