Tisková zpráva
ze dne 8. října 2014
Odcházející Evropská komise: jadernou energetiku nelze i nadále vpustit na trh bez podpory
Odcházející Evropská komise učinila bezprecedentní rozhodnutí a umožnila Velké Británii a firmě EDF postavit dva bloky jaderné elektrárny Hinkley Point za pomoci garantovaných cen elektřiny [1]. Jaderná energetika tak zůstane i nadále závislá na netržních podporách. Schválená podpora bude deformovat trh s elektřinou až do poloviny století. Rozhodnutí je patrně výsledkem tlaku britské a francouzské vlády poté, co komise před rokem zveřejnila vážné výhrady vůči britskému plánu [2].
Britská vláda ve schváleném mechanismu garantuje EdF výkupní cenu 92,5 libry (v cenách roku 2012) za megawatthodinu vyrobenou v Hinkley Point po dobu 35 let od uvedení do provozu. Pro srovnání – současná tržní cena elektřiny je méně než poloviční. Analytik Peter Atherton z Liberum Capital upozorňuje [3], že smlouva počítá s promítnutím inflace do minimální výkupní ceny. V roce 2023, kdy má být elektrárna uvedena do provozu, tak bude EdF reálně inkasovat zhruba 121 liber za megawatthodinu (za předpokladu průměrné roční inflace na úrovni 2,5 %). V roce 2030 se cena při stejné inflaci dostane na 150 liber. Atherton upozorňuje, že byla-li cena kalkulována tak, aby reaktory mohly konkurovat fosilním palivům, tak by cena zemního plynu musela mezi dneškem a rokem 2023 stoupnout o 130 %. Celkem by spotřebitelé podle odhadu Evropské komise mohli zaplatit 17,6 miliard liber navíc.
Náklady na výstavbu dvou reaktorů EPR (každý o výkonu 1600 MW) jsou podle zmiňované dohody odhadovány na 16 miliard liber (zhruba 19,2 miliard eur). Liberum Capital poznamenává, že uvedené investiční náklady – v přepočtu 5 milionů liber na 1 MW) činí z Hinkley Point nejdražší elektrárnu světa (s výjimkou velkých přehrad). Za stejné peníze by bylo možné v Británii postavit elektrárny s paroplynovým cyklem na zemní plyn o celkovém výkonu 27 000 MW. Poškozeni ale budu provozovatelé všech nízkouhlíkových technologií, především obnovitelných zdrojů.
Veškeré plány se ale mohou ukázat ještě podstatně dražší, jak ukazuje případ firmy AREVA. Podle původního plánu měla být elektrárna ve finském Olkiluoto dokončena v roce 2009 po necelých pěti letech výstavby. Podle smlouvy měla AREVA postavit elektrárnu za 3,2 miliardy eur. Poslední odhad celkové ceny se pohybuje kolem 8,5 miliardy eur a spuštění se předpokládá v roce 2018 [4]. Stejné problémy má i stavba ve francouzském Flamanville. I zde se cena vyšplhala na více než dvojnásobnou částku proti plánu, tedy na 8,5 miliardy eur, a spuštění bylo odloženo o čtyři léta na rok 2016. Na druhé straně cena technologií obnovitelných zdrojů prudce klesá.
Prosazovatelé veřejné podpory pro jadernou energetiku falešně argumentují potřebou vyrovnat dotace do obnovitelných zdrojů energie. Jenže současná jaderná energetika by neexistovala bez dlouholetých přímých státních dotací, úlev a jiných výhod. Za desítky let podpory získala mnohonásobně více peněz než nové čisté zdroje, které jsou nyní na svém komerčním startu a již se prakticky obejdou bez podpory. Jaderná energie se bez nich neobejde dodnes - ze zprávy Evropské komise vyplývá, že v roce 2011 podpořilo 27 států EU obnovitelné zdroje 30 miliardami eur; jadernou energetiku 35 miliardami eur a fosilní zdroje 26 miliardami eur [5].
Edvard Sequens z Cally řekl: „Rozhodnutí Evropské komise bude deformovat evropský trh s elektřinou po desítky let. Poškozeny budou všechny ostatní nízkouhlíkové zdroje – nejen obnovitelné, ale i plynové. Je skandální, že jej učinili komisaři, kteří odcházejí a zanechali tak nepěkně zavánějící dědictví pro své nástupce.“
