Společná tisková zpráva organizací Hnutí DUHA a Calla ze dne 26. března 2018

Sázka na jádro? Neúměrné ekonomické riziko

Stálý vládní výbor pro jadernou energetiku by dnes měl dát doporučení vládě, jak stavět a zaplatit případné nové jaderné bloky v České republice. Podle ministra průmyslu Tomáše Hünera [1] však vládě k takovému rozhodování stále chybí dostatek informací o budoucích dopadech na státní rozpočet nebo ceny elektřiny. Organizace Calla a Hnutí DUHA varují, že mohou být dramatické. I z toho důvodu bychom už neměli odkládat taková řešení, která zajistí pokrytí našich budoucích energetických potřeb bez drahých a riskantních atomových reaktorů a zároveň bez prodlužování provozu starých uhelných elektráren chrlících exhalace.

Zásadním ekonomickým problémem jaderné energetiky jsou vysoké investiční náklady. Ty způsobují, že se jaderná elektřina nemůže uplatnit na trhu a bude vyžadovat silné státní zásahy s dopady na peněženky spotřebitelů elektřiny nebo daňových poplatníků. Podle propočtů konzultační společnosti Candole partners by mohli spotřebitelé elektřiny zaplatit v případě udělení podpory formou garantovaných výkupních cen pro nové reaktory na dobu 35 let až jeden bilion korun (bez započítání inflace) [2].

Vládní materiály, například Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky v ČR, účelově podceňují investiční náklady zamýšlených českých reaktorů, když udávají cenu 5 230 Euro za instalovaný kilowatt (€/kW), a to bez nákladů na pořízení úvěru. Skutečné náklady ukazuje srovnání s jinými aktuálními, na západě rozestavěnými projekty. Těmi jsou britský Hinkley Point C (reaktor EPR od Framatom, dříve Areva) s cenou 6 395 €/kW, francouzský Flamanville (reaktor rovněž EPR od Framatom, dříve Areva) dosahuje nákladů 6 560 €/kW [3] nebo americký Vogtle 3,4 (reaktor AP1000 od Westinghouse) za 6 950 €/kW [4].

U všech stavěných projektů dochází běžně k několikanásobnému prodražení odhadnuté ceny stavby. Proto lze předpovědět daleko drtivější ekonomické dopady, než dnes uvádějí nejen vládní podklady, ale i politici, kteří se tak snaží negativně zavázat českou ekonomiku na příštích sto let. Přehled vývoje cen všech projektů reaktorů třetí generace je uveden v loňské studii profesora Stephena Thomase [5].

Energetická bezpečnost ČR vyžaduje přípravu nové energetické koncepce s důrazem na stále nevyčerpaný potenciál energetické efektivity a nezbytné pokračování v rozvoji obnovitelných zdrojů energie. Elektrická energie z moderních větrných a solárních zdrojů dokáže nahradit uhelné elektrárny mnohem rychleji a s ještě nižší uhlíkovou stopou než nové jaderné zdroje, to dokládá i nová studie Rocky Mountain Institute [6].

Edvard Sequens, energetický konzultant Calla – Sdružení pro záchranu prostředí, řekl:
„Vsadit jen na kartu rozvoje jaderné energetiky nás přijde doslova pěkně draho. Naši politici jako by se stále dívali do zpětného zrcátka a chtějí řešit výzvy jednadvacátého století nástroji používanými ve století minulém. Potřebujeme odvážnou, moderní energetickou politiku, která z nás neudělá ostrovní energetický skanzen uprostřed Evropy.“

Karel Polanecký, energetický expert Hnutí DUHA, řekl:
V Evropě, Asii i Americe lze zdokumentovat řadu jaderných projektů, které v různých fázích drhnou a doba jejich výstavby se prodlužuje. Dosavadní vývoj v České republice rozhodně nenasvědčuje tomu, že by u nás bylo zaděláno na excelentní příklad dobré praxe. Většina politických stran si dala nové reaktory do programu, ale žádná nemá jasno v tom, jak je zaplatit. Dosavadní postup současné vlády se nápadně podobá kostrbatým procesům z ostatních zemí. Je čas začít pracovat na rozvoji daleko úspěšnější nízkoemisní varianty, kterou jsou obnovitelné zdroje. Diskvalifikovat obnovitelnou variantu, protože bude něco stát, a zároveň u jádra na cenu nehledět, rozhodně není racionální.“