Tisková zpráva Cally ze dne 21. listopadu 2018

Ani ruskému jadernému programu se potíže nevyhýbají

Vzhledem ke slabé kondici ruské ekonomiky si lze jen těžko představit, že by Rusko v nejbližším desetiletí zvládlo financovat výstavbu 35 v zahraničí rozjednaných jaderných reaktorů. Lze však očekávat, že bude upřednostňovat zakázky s nízkým obchodním rizikem (Finsko) anebo takové, které zajistí posílení jeho politického vlivu (jako v zemích střední a východní Evropy). To jsou jedny ze zjištění studie profesora Stephena Thomase „Ruský program vývozu jaderných technologií“, kterou dnes představily Calla a pražská kancelář Heinrich-Böll-Stiftung [1].

Studie se zaměřuje na ruský jaderný program, protože mezi vážné uchazeče o stavbu nových atomových reaktorů v České republice patří právě ruská státní společnost Rosatom.  Vláda dokonce zadala úkol detailně prozkoumat možnosti výběru dodavatele na základě uzavření mezivládní dohody, což se prakticky týká právě Ruska [2]. Vedle veřejně známých problémů, které stíhají projekty jeho západních konkurentů, by Rosatom mohl působit jako dobrá a důvěryhodná volba. Stephen Thomas však ukazuje, že ani jeho stavbám jaderných bloků, ať již na ruském území nebo v zahraničí, se potíže s dopadem do zpoždění projektů a ekonomiky nevyhýbají.

Edvard Sequens, konzultant pro energetiku Calla – Sdružení pro záchranu prostředí řekl: „Geopolitická rizika orientace na ruského dodavatele reaktorů jsou značná a jak vidno, ani ekonomicky bychom výhodu nezískali. Varianta naší energetické budoucnosti bez nových jaderných reaktorů by se z důvodu nejen energetické bezpečnosti měla urychleně dostat do vládní debaty.“

Karel Polanecký, energetický expert Hnutí DUHA řekl: „Pohled britského profesora ekonomie na ruské jaderné exporty je pro českou debatu velmi přínosný. Skutečnost, že zakázky od Maďarska, přes Egypt až po Bangladéš jsou pro odběratele zajímavé především kvůli nabídce financování ze strany Ruska, je sama o sobě významná. V kombinaci s posouzením stavu ruské ekonomiky a vzpomínkou na rok 1998, kdy se Rusko dostalo do platební neschopnosti a následné měnové krize, jde o důležité varování.“