Posouzení vlivu stavby golfového hřiště

POSOUZENÍ VLIVU STAVBY GOLFOVÉHO HŘIŠTĚ V LOKALITĚ PODSKALSKÁ A POŘÍČSKÁ LOUKA V K.Ú: HLUBOKÁ NAD VLTAVOU NA KRAJINNÝ RÁZ VE SMYSLU §12zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny

Objednatel: Calla - Sdružení pro záchranu prostředí
Zpracovatel: České vysoké učení technické v Praze, Fakulta architektury
Autoři posouzení: Doc.Ing.arch.Ivan Vorel CSc, Jan Hendyrych, Dipl.Landscape Architect

A.1. Cíl úkolu

Předmětem této studie je hodnocení vlivu navrhované stavby golfového hřiště v lokalitě Podskalská Pořičská louka v k.ú Hluboká nad Vltavou na krajinný ráz ve smyslu § l2 zákona č.114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny.

Toto hodnocení je zpracováno vzhledem k zjevné přítomnosti přírodních a kulturně-historických hodnot, spoluvytvářejících ráz krajiny a vzhledem k silné identitě krajiny Hlubocka, vzhledem k možné přítomnosti estetických hodnot, kulturních dominant, harmonického měřítka a harmonických vztahů krajiny, tedy hodnot chráněných před jejich snížením § 12 výše uvedeného zákona.

Toto hodnocení bude sloužit jako důkaz ve smyslu § 3 odst.2 zákona č. 71l1967 Sb. o správním řízení (správní řád), který je jedním z podkladů pro rozhodnutí MŽP - ÚO v Českých Budějovicích o odvolání ve výše uvedené věci.

A.2. Výchozí podklady

1. Golf Hluboká nad Vltavou (dokumentace k územnímu řízení), GCA - Project, Kamil Pilát, Amforová 1931,155 00 Praha 5 (bez data) - Master plan I:2000, textová část
2. Seznam registrovaných VKP (VI., X..1999)
3. Seznam památných stromů (IV..1999)
4. Plán územního systému ekologické stability (Ing. P. Popela VII.1999)
5. Biologické hodnocení plánované výstavby golfového hřiště v lokalitě Podskalská Poříčská louka (JČU v Českých Budějovicích, biologická fakulta, R. Tichý a kolektiv)
6. Biotopové mapování Hluboká nad Vltavou (Ing. P. Popela, IV.1994)
7. Krajinná památková zóna Hlubocko - regulační krajinný plán (Ing. M. Svrčková, Ing. J.Krause, XI.I996)
8. Ing. Rippl,1989, SRN. Zpráva o srovnávací studii vybranýc krajinářských parků v Čechách a parku Muskau.
9. Jan Hendrych, Dílo Eduarda Petzolda v Čechách. Konference v Bad Muskau 1998.
10. Jan Hendrych, Puckler, Petzold a krajinářské parky 19. Století . Zprávy památkové péče, a Zahrada-park-krajina,1998,1999.
11. Jan Hendrych, Vlastní průzkum lokalit Hluboká Branitz, Muskau,1998 - 2000.
12. ÚPNSÚ HIuboká nad Vltavou, A+U Design,1994.
13. Mapa l. Vojenského mapování z roku 1764.
14. Císařský otisk stabilního katastru z I 827.
15. Letecké snímkování.
16. Fotodokumentace.

Posouzení vlivu navrhované stavby na krajinný ráz bude provedeno standardní metodou zpracovatele této studie (viz práce: Hodnocení krajinného rázu - vývoj názoru a metoda postupu, Prostorové vztahy a estetické hodnoty - I. Vorel - in: Péče o krajinný ráz, cíle a metody, ČVUT Praha 1999), která byla ověřena na souboru konkrétních případů, posuzovaných v rámci řízení, týkajících se vydání územního rozhodnutí, vydání souhlasu se zásahem do krajinného rázu, udělení vyjímky MŽP z ochranných podmínek CHKO, v rámci hodnocení dle zákona 244/1992 Sb. a v odvolacích řízeních. Posouzení má následující fáze :

A.3.1. Osnova posouzení

A. Popis navrhovaného záměru výstavby

Na základě dokumentace, předložené k hodnocení je třeba rámcově

• popsat způsob využití území, charakter zástavby, intenzitu využití území.
• popsat architektonické řešení, prostorové uplatnění.
• provést popis možných konfliktů vlivů na přírodní prostředí.

B. Povis krajinného celku ve kterém se navrhovaná stavba nachází. Vymezení krajinného prostoru dotčeného navrhovaným záměrem výstavby

Na základě prostorového uspořádání území (pohledové horizonty, bariery, průhledy) a na základě odhadu vzdáleností, ve kterých se navrhovaný záměr může vizuálně uplatňovat je třeba

• popsat obecné charakteristiky krajinného celku, ve kterém se nachází navrhovaná stavba
• vymezit území, ve kterém přichází v úvahu dotyk navrhované zástavby s hodnotami přírodními, kulturními a historickými.
• vymezit území, ve kterém se navrhovaná výstavba zřetelně vizuálně uplatňuje (závisí na velikosti a charakteru stavby).
• průnikem hranic obou území vymezit dotčený krajinný prostor.

vymezit dílčí krajinné prostory v rámci dotčeného krajinného prostoru, přičemž dílčí krajinné prostory (místa krajinného rázu) jsou bud'to vzájemně jasně prostorově vymezeny, nebo mají zřetelně odlišný nebo svébytný krajinný ráz (dotčený krajinný prostor může být totožný s dílčím krajinným prostorem - neni třeba jej více dělit).

C. Identifikace hodnot krajinného rázu a posouzení vlivu stavby na identifikované pozitivní hodnoty

Pro každou z charakteristik krajinného rázu (přírodní, kulturní a historická) v každém dílčím krajinném prostoru je třeba

• popsat obecné rysy
• specifikovat výrazně rysy, které se nejsilněji uplatňují v krajinném rázu ( je to bud' prostá přítomnost prvků a jevů nebo jejich prostorové a estetické uplatnění)
• určit, zda se jedná o hodnoty pozitivni nebo negativní, o hodnoty typické, určující nebo jedinečné

• posoudit jaký bude mít navrhovaná stavba vliv na každou z těchto pozitivních hodnot silný vliv ( střední vliv, slabý vliv, žádný vliv)

D. Hodnocení vlivu navrhovaného stavebního záměru na estetické hodnoty a prostorové vztahy krajiny (hodnocení krajinné scény)

Posouzení přítomnosti estetických hodnot, harmonického měřítka a harmonických vztahů v krajině soustavou kriterií a indikátorů

E. Závěr

V závěru jsou vyhodnoceny jednotlivé kroky postupu a je posouzena důležitosti konfliktů navrhované stavby s identifikovanými hodnotami, přičemž za nejkonfliktnější se považuje silný vliv na pozitivní jedinečnou hodnotu.

A.3.2. Základní pojmy

Metoda hodnocení pracuje v oblasti prostorových a estetických vztahů tak‚ s některými pojmy, užívanými v krajinářské kompozici, které je třeba stručně objasnit. Všechny tyto pojmy se totiž neobjevují v dikci zákona a přesto je potřeba z nich vycházet. Jedná se o pojmy:

• struktura krajinných složek, krajinný obraz, krajinná scéna
• prostorové uspořádání (konfigurace) hmotných složek

Krajina (ve smyslu území) je tvořena přírodními a umělými složkami. Struktura krajinných složek - jejich skladba - je podstatou typu krajiny. Různý poměr zastoupeni jednotlivých složek, stupeň přetvoření přírodních složek a dominantnost složek umělých dává vzniknout krajině s převahou specifických funkcí a procesů. Převaha a význam určitých složek může utvářet krajinu sídelní, převaha jiných složek krajinu převážně zemědělskou, lesní atd.

Struktura krajinných složek, jejich rozdilný význam, vztah a podíl v krajině jejich harmonie nebo naopak nesoulad či konflikt, se navenek projevují v krajinném obraze. Krajinný obraz je obecným pojmem pro obraz prostorové skladby hmot a forem jednotlivých krajinných složek. U pozorování krajiny se nikdy nejedná o plošný vjem, nýbrž o vjem prostorový, vnímavý různými smysly.

Uspořádání prostorových forem - hřbetů a návrší, vodotečí a vodních ploch, lesních masivů, rozptýlené zeleně, alejí, zástavby, jednotlivých staveb, silnic atd. - je podstatou vizuálně vnímaného charakteru krajiny. Charakter krajiny v jejích dílčích prostorech vnímáme ze staticky nebo dynamicky (jako sled pohledů z různých míst) pozorovaného obrazu krajinné scény.

Krajinná scéna se vyznačuje určitými, tzv. scénickými hodnotami, které jsou závislé na prostorové konfiguraci (vzájemném uspořádání) hmotných složek krajiny. Při pohledu z určitého místa může uspořádání konfigurace) hmot (terénu, zeleně, staveb atd.) navozovat pocit fádnosti nebo dramatičnosti pozorované scény, harmonie, kontrastu, dynamičnosti nebo statického výrazu, výraznosti nebo nevýraznosti, jedinečnosti nebo neurčitosti.

Prostorově konfigurativní vztahy popisujeme v krajinářských analýzách nejdříve

1. vymezením prostorů a jejich vzájemných vazeb
   
2. nalezením (identifikací) důležitých prvků vizuální scény kterými jsou prostory a území:
   • krajinné prostory celkové nebo dílčí (údolí, kotliny, lesní
   • planiny, louky, vymezené vysokou zelení)
   • lesní masivy, scelené plochy zemědělské půdy
   • plochy zástavby, zemědělské areály atd.
   body:
   • terénní vrcholy, přírodní výtvory, věže kostelů a jiné architektonické dominanty, stožáry,
   • rozhledny, místa výhledů, místa konfliktů, vstupy do území, křížení cest a jiné uzly
   linie:
   • vodní linie (toky, jezy), terénní linie (hřbety, pohledové horizonty, břehy, srázy, zlomy),
   • linie zeleně (aleje, doprovodná zeleni, okraje masivů vysoké zeleně), dopravní a technické
   • linie (silnice, železnice, el. vedení, okraje zástavby)

Prostorové uspořádání a vlastní charakter prvků krajiny ovšem ještě nepopisuje všechny jedinečné vlastnosti krajiny nebo krajinného prostoru. Jsou zde ještě jevy a vlastnosti nejenom neměřitelné, ale také na první pohled těžko pozorovatelné. Je to kulturní význam a tradice místa, spočívající v přítomnosti hodnot kulturní a historické charakteristiky .

Může též vzniknout charakter jedinečnosti, neopakovatelnosti dojmu z určitého krajinného prostoru. Tyto hodnoty dávají vzniknout vztahu návštěvníka nebo pozorovatele k určitému místu, jeho subjektivnímu, emotivnímu vztahu, identifikaci s konkrétním prostředím.

V krajině existují místa a prostory, kde jsou pozitivní hodnoty krajinného rázu (přírodní, kulturní, historické, estetické, významu místa) soustředěné nebo jsou velmi silné. Jsou to území s výrazným krajinným rázem, který může být charakteristický pro celou větší oblast. Na druhé straně jsou však v krajině takové oblasti, kde tyto hodnoty chybí nebo se vyskytují ojediněle. Je to krajina bez výrazného krajinného rázu nebo dokonce území, jehož krajinný ráz je těžko popsatelný.

Vedle těchto výchozích pojmů používáme v hodnocení následují výklad pojmů z textu & 12 zákona Ÿ.114/1992 Sb.

Přírodní charakteristika krajinného rázu zahrnuje na jedné straně vlastnosti krajiny, řídící se neměnnými přírodními zákonitostmi, na druhé straně pak aktuální stav přírodních složek a prvků krajiny.

Kulturní charakteristika krajinného rázu je dána výsledky kultivace krajiny a využívání přírodních zdrojů, zejména charakterem osídlení, zástavby a infrastruktury, zemědělstvím a lesním hospodářstvím, charakterem výroby, těžby a rekreace. Patří sem rovněž kulturní význam místa, spojení místa krajinného rázu s kulturními tradicemi národa.

Historická charakteristika krajinného rázu je dána stopami a doklady historického vývoje, zejména historicky cennou zástavbou a krajinářskými úpravami, přítomností památkově chráněných objektů a území a místy historických událostí.

Přírodní hodnota krajiny je cenností přírodní charakteristiky. Je to přírodní jev nebo proces, který výrazným způsobem spoluvytváří krajinný ráz. Jedná se o hodnotu pozitivní, která podléhá ochraně dle § 12.

Estetická hodnota krajiny se projevuje ve vztahu pozorovatele (hodnotícího subjektu) k vnímané krajinné scéně (hodnocenému objektu). Estetické vnímání vyvolává smyslové vjemy a duševní pocity. Je proto v první řadě hodnotou emocionální. Vyvolává tak‚ řadu asociací a myšlenkových procesů. Je proto tak‚ hodnotou obsahovou a má subjektivní povahu.

Některé rysy krajiny vyvolávají zpravidla podobné vjemy, pocitové a myšlenkové reakce, závislé na určitých podmínkách vnímání. Estetická hodnota má proto tak‚ objektivní povahu.

Kulturní dominanta krajiny je výrazným dominantním prvkem nebo rysem, vzniklým činností člověka. Určuje rozhodujícím způsobem krajinný ráz. Jedná se o dominantu s kladnou estetickou hodnotou, která spoluvytváří jedinečnost a rozlišitelnost místa krajinného rázu.

Měřítko krajiny je dáno prostorovými dimenzemi krajiny a jejich proporcemi, vztaženými k měřítku člověka. Je rovněž dáno vztahem dimenzi prostoru a jeho prvků k jejich funkčnosti a účelnosti.

Harmonické měřítko krajiny je dáno harmonickým souladem měřítka prostorové skladby krajiny (celku) s měřítky staveb , zařízení a stop hospodářské činnosti (prvků).

Harmonické vztahy v krajině jsou dány na jedné straně estetickými hodnotami emocionálními a obsahovými, vyjádřenými působivostí prostorového uspořádání a jedinečností krajinné scény (tzv. estetický soulad), na druhé straně požadavky na ekologickou hodnotu krajiny, na soulad charakteru, intenzity a měřítka lidské činnosti s přírodním prostředím (ekologický soulad).

Estetický soulad v krajině je dán zejména :

• zřetelným uplatněním přirozeně působících přírodních partií, cenných ekosystémů, přirozeně působícím přírodním charakterem krajinných dominant a horizontů, vysokým podílem rozptýlené zeleně , maloplošnou strukturou krajiny.
• souladem přírodního prostředí a jednotlivých staveb či zástavby, souladem přírodního prostředí se zřetelným způsobem tradičního hospodaření.
• zřetelným vymezením krajinných prostorů, členitým horizontem s významnými dominantami, řazení horizontů do více prostorových plánů, průhledy do dalších prostorů
• zapamatovatelností a jedinečností krajinné scény, danou vztahem dominant a čitelností dominantních rysů prostoru, významným uplatněním kontrastu, symetrie, gradace nebo rytmu prostorových prvků pozorované krajiny.

Dokumentace navrhované stavby sestává ze situačního plánu a textové části. Situační plán (Master plan) v měř.1:2000 je zákresem rozložení hřiště s 18 jamkami do pozemkové mapy . Z plánu je zřejmá poloha jamkovišť (green), hracích drah (fairway) a ostatních hracích ploch (semirough). Je zřetelně vyznačena i poloha pískových překážek a navrhovaných vodních ploch. Ze situace je zřejmé, že hřiště vyplní celou plochu Podskalské louky a většinu plochy Poříčské louky. V loukách nejsou navrženy žádné cesty. Značka v legendě situačního výkresu " cesty, stezky - bikes road" se vztahuje zřejmě na stávající cesty.

Je zřejmé, že navrhované úpravy včetně technického zabezpečení (drenáže, závlahy) mohou mít vliv na existující přírodní podmínky a každopádně se budou uplatňovat v charakteru prostředí. Jedná se především o nutné stavby - vodní plochy a můstky a o pískoví překážky.

V situaci, která je velmi schematická nejsou zakresleny stávající porosty a to ani takové, které jsou registrovanými VKP dle § 6 zákona č. 114/1992 Sb. nebo památnými stromy dle § 46 tohoto zákona. Nejsou zde zakresleny ani navrhované porosty. Zběžným porovnáním podkladů, které jsou k dispozici je možno zjistit, že chráněné soliterní stromy a skupiny nejsou v návrhu golfového hřiště respektovány, dostávají se do upravených ploch drah a do blízkosti jamkoviště, nalézají se i v osách některých drah.

Dokumentace se nezabývá event. terénními úpravami ani technickým řešením odvodnění území a zřizování nových vodních ploch.

Dokumentace se nezabývá řešením provozu, který bude nezbytně souviset s provozem 18-ti jamkového hřiště, odpovídajícího mezinárodním předpisům. Není zřejmé umístění parkovišť hráčů, parkovišť' návštěvníků v době konání turnajů, garážování a údržba techniky, sklady údržby včetně skladu chemikálií umístění šaten a dalšího sociálního zázemí hráčů a návštěvníků, skladu hracího náčiní a klubových prostor. Bez těchto provozů nelze regulérní 18-ti jamkové hřiště dlouhodobě provozovat a bylo by možno předpokládat, že budou řešena v rámci stávajících okolních objektů a ploch anebo že se jedná o hřiště provizorní. V dokumentaci ani není zmíněno, že tato zařízení nebudou součástí stavebního záměru ani nebudou navrhována v dalších etapách. Posouzení vlivu krajinný ráz bude proto věnováno pouze vlastnímu hřišti, zakreslenému v situaci. Zmínky o tom, že je možné zpětně upravené hřiště do původního stavu jsou zavádějící, protože to sice do určité míry technicky možné je, ale u tak velké investice je to nepravděpodobné ne-li nereálné. Tyto argumenty proto nemohou být vážně vzaty v úvahu.

Posouzení dokumentace pro územní řízení není předmětem této práce, přesto je evidentní, že dokumentace (GCA - Project, K. Pilát), která byla předložena zpracovateli posouzení, nesplňuje požadavky § 3 vyhlášky MMR č.132/1998 Sb. Chybí přílohy dle § 3, odst.(4) - b), c), ţ, g), , j) a dle odst. (5) - b), c). Chybí koordinační situace, ve které by byly zakresleny navrhované úpravy společně s porosty a soliterami, chráněnými dle zákona č.114/1992 Sb . a dále s trasami inženýrských sítí, zejména odvodnění a závlah. Textový popis navrhované stavby je nedostatečný, protože není průkazným dokumentem o tom, že stavbu Ize skutečně řešit tak, jak je uvedeno. Příslušné orgány a další účastníci územního řízení by měli vzít v úvahu, že dokumentace neřeší nezbytné provozní a prostorové souvislosti golfového hřiště.

Zpracovatel posouzení vlivu stavby na krajinný ráz však nemůže postupovat jinak, než že vychází z předložené dokumentace a předpokládá že navrhovaný rozsah a vybavení hřiště je konečný a že není třeba brát v úvahu další souvislosti, které v dokumentaci nejsou řešeny.

U tohoto druhu využití území a navrhovaných zemních prací, stavebních prací, technických vodohospodářských úprav a sadových úprav bude třeba z hlediska vlivu na krajinný ráz zvážit zejména :

1. co se týká přírodní charakteristiky krajinného rázu
   • vliv navrhovaných jamkovišť a hracích drah na porosty, skupiny a solitery, které jsou registrovanými VKP a památnými stromy
   • vliv navrhovaného hřiště na součásti lokálního ÚSES vzhledem k součástem regionálního a nadregionálního ÚSES
   • vliv na event. další hodnoty přírodní charakteristiky (např. fauna)
2. co se týká kulturní a historické charakteristiky krajinného rázu
   • vliv hřiště na charakter historicky se vyvíjející kultivované krajiny
   • vliv hřiště na stopy kompozičních záměrů a dalšíí jevy, dokládající kulturně-historický význam území
   • vliv na kulturní dominanty
3. co se týká estetických hodnot, harmonického měřítka a vztahů
   • vliv hřiště na estetické hodnoty krajiny
   • vliv na harmonické měřítko a harmonické (prostorové) vztahy
   • vliv na rysy jedinečnosti, na dochované a zachovalé historické stopy kultivace krajiny, které spoluvytvářejí tzv. identitu kulturní krajiny

Posuzované území leží ve velmi zajímavé krajinné poloze, při hranici dvou velmi odlišných geomorfologických podsoustav. Jedná se o podsoustavu Středočeské pahorkatiny, která je zde zastoupena celkem Táborské pahorkatiny a podsoustavu Jihočeských pánví , která je zastoupena celkem Českobudějovické pánve.

Odlišnost geologická a vývoj terénní morfologie obou podsoustav je důvodem vzniku takové jejich vzájemné hranice, která tvoří v krajině výraznou a nepřehlédnutelnou hranu. Rozdílnost obou částí krajiny, jejich vzájemný výškový rozdíl a poloha Hluboké u počínajícího zářezu Vltavy vytváří jedinečnou krajinnou scénu. Je to scéna, vyjadřující napětí, dané kontrastem rozlehlosti a horizontality rybniční pánve vůči dynamice členitého reliefu pahorkatiny.

Této terénní konfigurace bylo využito při situování zámku Hluboká a koncepci přírodně krajinářského parku s vyhlídkami z terénních hran do rybniční krajiny. Rybniční krajina byla rovněž parkově upravena a její dnešní obraz dokládá poslední vývojovou fázi krajinářských úprav Hlubocka, pocházející z poloviny 19. století. Krajina, členěná alejemi, stromovými skupinami, solitery a lesními porosty je komponována na vnímání z nadhledu od zámku i pro pohledy z cest, tedy z běžného horizontu. Krajinářské úpravy harmonicky navazují na kulturní zemědělskou krajinu Českobudějovicka.

Krajina Českobudějovické pánve má jihočeském regionu zvláštní význam. Její charakter otevřeného prostoru velkého měřítka se vzdálenými, avšak výraznými horizonty, s kultivovanou zemědělskou a rybniční krajinou, s cennými objekty lidové architektury a drobné architektury v krajině, s městečky a centrem regionu - Českými Budějovicemi reprezentuje krajinu Jižních Čech.

V této krajině, kde vedle území, dotčených civilizačními vlivy zůstává mnoho míst, působících harmonicky, zaujímá krajina Hlubocka zvláštní místo jako krajina vysokých estetických a přírodních hodnot, krajin bohaté kulturní historie a dochovaných stop několik staletí trvající kultivace.

Za krajinný celek - oblast krajinného rázu je možno považovat mírně zvlněnou rovinu Českobudějovické pánve. Popis krajinného celku z hlediska hydrologie, klimatologie, pedologie, potenciální vegetace, biogeografického členění, geobiocenologické typizace a ekologické stability území je možno převzít z práce "Plán územního systému ekologické stability v katastrálním území Hluboká nad Vltavou " (Ing. P. Popela, VII.1999).

B.2. Vymezení dotčeného krajinného prostoru ( místo krajinného rázu)

Prostorově členit a bohatá rybniční krajina s tokem Vltavy, vnikajícím do hlubokého zářezu Táborské pahorkatiny vytváří složité prostorové souvislosti, které ovlivňují možnosti vizuálního vnímání navrhované stavby. Hranice tzv. dotčeného krajinného prostoru (DoKP), tedy vizuálně vnímatelného a srozumitelného prostoru, který je přímo nebo širšími souvislostmi vizuálně dotčen navrhovanou stavbou jsou poměrně zřetelné na východě. Zde je hranice tvořena tokem Vltavy, provázeným souvislými břehovými porosty, vytvářejícími pohledovou barieru. V druhém plánu se objevuje terénní hrana s dominantou výšiny Račice (508,4), vytvářející převýšení větší než 120 m.

Na severu je zřetelnou hranou prudký svah terénního ostrohu zámku Hluboká s převýšením více než 100 m. Na západě je možno hledat hranu prostoru až u hráze Munického rybníka a rybníka Velký Zvolenov, na jihu pak jižní hrází rybníka Naděje.

Vzniká krajinný prostor protáhlého tvaru, vymezený významnými vodními prvky - řekou Vltavou a rybníky Munickým, Velký Zvolenov a Naděje. Zatímco východní hranice toku Vltavy je pohledově striktním uzavřením prostoru, otevřené plochy rybníků tvoří nejenom hranici dotčeného prostoro, ale také vizuální spojení s dalšími prostory členité krajiny. Do souvislostí se tak dostává podivuhodná krajina alejí u Vondrova, dvůr Vondrov i zámeček Ohrada .

B.3. Identifikace hodnot krajinného rázu a vliv navrhované stavby na tyto hodnoty

Krajina Hlubocka je příkladem po staletí kultivované a přetvářené krajiny, ve které vedle přírodních hodnot, souvisejících s původním stavem krajiny vznikly nové hodnoty, související s rozsáhlými vodohospodářskými úpravami konce 15. stol. (Bezdrev 1490, Munický rybník 1494) a první poloviny 16. stol. Vznikla rybniční soustava se soustavou stok, zavodňovacích a odvodňovacích kanálů, vytvářející krajinářsky velmi členité území s osázením hrází a s dubovými a lipovými alejemi v lukách, zejména podél odvodňovacích struh , s doprovodnými porosty vodotečí a cest a břehovými porosty.

Tato krajina má nesporné přírodní hodnoty. To je vyjádřeno i skutečností, že se zde nalézají součásti vyšších systémů ekologické stability. Nachází se zde také řada pamětných stromů a registrovaných významných krajinných prvků, kterými jsou zejména dubové a lipové aleje, skupiny dubů a soliterní stromy.

Přesto je třeba na krajinu Hlubocka hledět především jako na kulturní krajinu - výsledek postupné kultivace a cílevědomého přetváření krajiny. Toto přetváření mělo nejenom hospodářský účel praktické důvody, ale mělo i cíle kompoziční a estetické. Proto je třeba věnovat v rozboru charakteristických rysů a jevů, spoluvytvářejících krajinný ráz, pozornost zejména kulturním a historickým aspektům vývoje krajiny a jejího dnešního stavu .

B.3.l.Přírodní charakteristika krajinného rázu

Z obsáhlých materiálů, které byly k předmětnému krajinnému prostoru zpracovány (Plán územního systému ekologické stability v k.ú. Hluboká nad Vltavou - Ing. P. Popela, VII.1999, Biotopové mapování Hluboké nad Vltavou - Ing. P. Popela, IV. 1994, Biologické hodnocení plánované výstavby golfového hřiště v lokalitě Podskalská a Poříčská louka - JČU v Českých Budějovicích, R. Tichý a kol. podzim 1999) a z dalších materiálů a literatury je možno využít jak obecnou přírodní charakteristiku území, tak i některé charakteristické rysy přírodního prostředí.

Biotopové mapování dokumentuje přítomnost společenstev, které do určité míry spoluvytvářejí charakteristický ráz krajiny (viz Biotopové mapování Hluboká nad Vltavou, Ing. P. Popela, IV.1994). Jako příklad uvádíme přehled lokalit :

1. mezofilní ovsíková louka s vysokou druhovou bohatostí a navazující porost mokřadních olšin kolem rybníka a vodoteče
2. porost olšin v terénní depresi
3. fragment moliniové louky s přechody do litorálních společenstev
4. mezofilní louka s druhy horských poloh - rdesno hadí kořen (Polygonum bistorta) a trojštětem žlutavým (Trisetum flavescens var. villosum) terénní deprese s vysokobylinnými nepravidelně kosenými společenstvy s tužebníkem jilmolistým (Filipendula ulmaria)
5. xerotermní travobylinná společenstva
6. vysokobylinná nepravidelně kosená společenstva s tužebníkem jilmolistým (Filipendula ulmaria) a mokřadní olšiny

Dle Biologického hodnocení (JČU Ing. R. Tichý a kol. 1999) se nacházejí v západní části Poříčské louky polopřirozené střední vysokostébelné porosty s bohatším výskytem vzácnější žlut'uchy lesklé (Thalictrum lucidum), roztroušeně je zastoupen chráněný prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Porosty se vyznačují vysokou druhovou bohatostí a značnou heterogenitou.

V lokalitě navrhovaného golfového hřiště se nalézá cenná populace obsahující druhy hmyzu, které jsou ohrožené a vzácné. řada z nich je uvedena v červené knize ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů. Člověkem uměle vytvořený ekosystém odpovídá druhovým složením rostlinných společenstev doubravám a částečně lužním lesům. Právě tyto umělé výsadby dubů jsou cenným a často posledním útočištěm hmyzu, který původně žil v ekosystému středoevropského listnatého lesa středních poloh.

Z hlediska ornitologického se jedná o velmi hodnotnou lokalitu, jejích hnízdní prostory tvoří stromové porosty a v menší míře okraje vodotečí. Druhově jsou zde zastoupeny běžné i méně běžné druhy. Z hlediska výskytu drobných savců a obojživelníků žádný ze zjištěných savců není uváděn ve vyhlášce 3985/1992 Sb., zatímco všechny druhy, zastižené v lokalitě navrhovaného golfového hřiště patří do seznamu této vyhlášky.

Výše uvedené útržky z rozsáhlých studijních prací, zpracovaných na lokalitu navrhovaného golfového hřiště nebo na širší katastrální území Hluboké jsou pouze ilustrací toho, co je pro přírodního prostředí dotčeného krajinného prostoru charakteristické. Nemají za cíl být výčtem toho nejcennějšího, co se v DoKP vyskytuje nebot' podrobnému zhodnocení jsou věnovány výše uvedené samostatné odborné studie.

Pozornost bude následovně věnována pouze nesporným pozitivním rysům a jevům přírodní charakteristiky, které jsou podchyceny ochranou dle zákona č. 114/1992 Sb. Tyto rysy a jevy je možno považovat za pozitivní hodnoty přírodní charakteristiky.

Po okraji (resp. v blízkosti) lokality navrhovaného golfového hřiště ve směru severojižním probíhá nadregionální biokoridor ÚSES - vodní a nivní (K 118 - řeka Vltava) a ve směru východozápadním nadregionální biokoridor ÚSES - nivní a vodní (K 119 - Bezdrevský potok). Ochranná pásma těchto biokoridorů zaujímají území o šířce 2 km po obou stranách osy koridoru. Z materiálů, které jsou k dispozici je patrné, že navrhovaná stavba bude určitým způsobem zasahovat do charakteru přírodního prostředí ochranního pásma nadregionálního biokoridoru, ve kterém leží i dotčený krajinný prostor. To bude znamenat, že dojde ke změně v krajinném rázu tohoto koridoru a to nikoliv ke změně zvyšující biodiverzitu krajiny. Takový zásah do krajinného rázu musi být hodnocen (do určité miry) negativně.

Aráel hřiště zasahuje do území regionálního biocentra RBC 760 HIluboká (viz §3 dost. a) a §4 odst.(1) zk,114/1992 Sb.), které zahrnuje plochu rybníka Naděje a některé okolní porosty včetně části Pořičské louky. Pro ráz krajiny je důležité vizuálni uplatnění ekosystémů, resp. prostředí s převahou přírodních prvků. Navrhovaná stavba do určité míry změní ráz krajiny a bude se uplatňovat spíše snížením významu přírodních scenérií a snížení biodiverzity krajiny. Proto je nutno hodnotit jeji vdiv na krajinný ráz (do určité miry) negativně.

V dotčeném krajinném prostoru jsou registrovány významné krajinné prvky (§6 zk. 114/1992 Sb.). Podle dokumentů, které měl zpracovatel k dispozici, se jedná zejména o dubové, jírovcové a lipové aleje a soliterni duby v okolí Vondrova (MÚ Hluboká nad Vltavou 16.6.1999, 2.10.1999), přičemž žádný z těchto registrovaných VKP neleží v lokalitě navrhované stavby. Vliv navrhované stavby na tyto VKP proto nebude žádný. Navrhovaná stavba nebude ani vizuálně snižovat přírodní hodnotu VKP ze zákona (§3).

V dotčeném krajinném prostoru je vyhlášena celá řada památných stromů (viz §46 zk. 114/1992 Sb.), které byly již v roce 1990 vyhlášeny podle zákona 40/1956 za chráněný přírodní výtvor a dle §90 zk. 114/1992 přešly do výše uvedené kategorie památných stromů. V dokumentaci navrhované stavby nejsou tyto památné stromy ani zaměřeny, ani přibližně zakresleny. Nelze se ztotožnit s písemných vyjádřením zpracovatele z vnitřní oponentury Biolagického hodnocení, že ochranná pásma pamětných stromů budou zachována a to proto, že prosté porovnání zákresů památných stromů a návrhu golfového hřiště nakazuje, že řada stromů a jejich ochranných pásem zřejmě bude v konfliktu s hracími drahami.

Vzhledem k tomu, že návrh hřiště nezohledňuje tuto skutečnost a že její výkresová část nedokumentuje textová vyjádření, je nutno předpokládat konflikt a tento vliv považovat za negativní.

K nejrozsáhlejším a nejvelkoryseji komponovaným přírodně krajinářským parkům v České republice se vedle Lednicko valtického areálu, dnes památky Unesco, řadí i významná parková úprava v údolí řeky Vltavy pod zámkem Hluboká. Z původních rybničních ploch zde již v baroku bylo Schwarzenberky parkově upravováno předpolí zámku v údolí, navazující tak‚ na lovecký zámeček Ohrada. Tento stav dokumentuje mapa stabilního katastru z roku 1827, kde osově koncipovaná alej s rondelem přetíná již zrušený Podskalský rybník a je zakončena na hrázi ještě funkčního rybníka Poříčského.

V prostoru nové Podskalské louky jsou na této mapě již zachyceny obě skupiny stromových porostů v prostřední části plochy a další skupiny v její zadní části směrem k zámečku Ohrada. Je tak dobře dokumentován stav, kdy ještě existuje původní barokní dispozice osově uspořádaného prostoru, nicméně je již doplňována novými parkovými prvky v podobě skupinových výsadeb stromů, prvky, které již záhy dotvořily a přetvořily nově celý prostor Podskalské a nové Poříčské louky, a daly vznik rozsáhlému krajinářskému parku.

Tyto významné parkové úpravy souvisely, a staly se nedílnou součástí přestavby zámku Hluboká za Jana Adolfa a Eleanory ze Schwarzenberku. Obnově zámku ve stylu romantické gotiky, inspirované anglickým Windsorem, zcela programově odpovídaly i parkové úpravy výše zmíněných prostorů Podskalské a Poříčské louky. Bylo vytvořeno umělecky vysoce hodnotné parkové předpolí zámku, s pečlivě prokomponovanými pohledovými vazbami na novou dominantní siluetu zámku, i na další významné stavby v okolí. Dokládají to dodnes dochované parkové scenérie a průhledy, jejichž pohledová vyvrcholení byla v tomto smyslu rozvržena.

V souvislosti s parkovými úpravami na Hluboké je z počátku uváděn Gervasius Immelin, který byl však roku 1851 nahrazen Theodorem Heinrichem Rehderem zahradním umělcem Evropského významu, jak bude doloženo dle. Vedle inspirativních cest Jana Adolfa a Eleanory do Anglie, jsou významné i jejich vazby na tehdejší vynikající centra parkové tvorby v Německu. Podobně jako Liechtensteinov‚ v Lednici na Moravě, byli Schwarzenberkov‚ inspirováni proslulým parkem ve Werlitz, a jak dokládá povolání Rehdera do HlubokႠzejména již vskutku krajinářským parkem Prince Pucklera v Bad Muskau v Lužici.

Právě v Muskau se na tvorbě parku podílel významný zahradnický rod Rehderů, a Jacob Heinrich Rehder (1790 - 1852), otec již na Hluboké zmíněného Theodora Heinricha Rehdera, zde byl jmenován i generálním ředitelem parku a přilehlých školek. Podobně jako Princ Puckler, byli i Rehderov‚ věrnými zastánci a ctitelé ideí a parkové tvorby význačných anglických krajinářů Lancelota Browna a Humphry Reptona. Reptonovy profesní zásady a pravidla, které ještě dle upravil Princ Puckler, byly motem nových krajinářských a parkových úprav v Muskau, Branitz a na dalších místech, stejně jako tomu odpovídají i parkové úpravy na Hluboké, dosvědčuje to dodnes dochovaná velkorysá kompozice, právě v prostoru Podskalské a Poříčské louky.

Je nutno si uvědomit, že v době kdy celou Evropu zaplavovaly šablonovité kopie takzvaných anglických parků, zakládaných bez jakéhokoliv ohledu na místní terén , genius loci a kvalitu okolního prostředí, většinou vznikající násilnou přeměnou starších pravidelných zahradních kompozic, jen hrstka osvícenců se dokázala inspirovat tím nejkvalitnějším možným zdrojem, zdrojem parkové a krajinářské tvorby Browna a Reptona. Tato hrstka byla na kontinentě reprezentována právě poměrně úzkým okruhem okolo Prince Pucklera, a jen výjimečně byla jejich tvorba exportována za hranice Německa. Díky Rehderovi, a později Eduardu Petzoldovi, se tento vliv dostal do Čech již poměrně brzy, jeho dílo je zde spojováno právě s parkem na Hluboké a snad i v Červeném Dvoře, jisto je, že na Schwarzenberských panstvích je Theodor Heinrich Rehder uváděn mezi lety 1851-1854. Eduard Petzold, nástupce Rehderův v ředitelské funkci v Muskau, pak působil v Čechách po celou druhou polovinu 19. století, jak to dobře dokumentují jeho díla v severních a východních Čechách.

V letech, kdy Rehder na Hluboké řídil zakládání parku (1851-54), je zde doloženo vysazování neobvykle vysokého množství dřevin, 11 597 stromů a 2 180 keřů. Je patrné, že část těchto výsadeb byla použita právě při komponování parkové úpravy Podskalské a Poříčské louky, při výsadbě soliterních dřevin v otevřených lučních partiích, jak to dokládá i sortiment dochovaných stromů, z nichž některé jsou šlechtěné roubované kultivary, jako například i soliterní dub na Poříčské louce. Podobným svědectvím jsou i zbytky skupinových výsadeb borovice vejmutovky, tvořící0 mohutné tmavé parkové skupiny v zadní části parku, torza a pařezy kdysi obrovitých vejmutovek se dochovaly i ve vnitřních porostech využívaných jako bažantnice. Katalog dřevin z roku 1865 uvádí na Hluboké několik stovek pěstovaných taxonů, domácích i introdukovaných dřevin a jejich okrasných odrůd. Významné byly i introdukce dřevin amerických , jako již zmíněné borovice vejmutovky.

Srovnávací studie Ing. Rippla (1989) se snažila zachytit právě podobnost způsobu užití okrasných dřevin na Hluboké a Červeném Dvoře a společný jejich školkařský zdroj s dřevinami používanými v parku v Muskau a Branitz. Tato dendrologická studie se bohužel dopodrobna nezabývala vlastními kompozičními a prostorotvornými principy Pucklerovy školy, které na rozdíl od sortimentu dřevin po sto padesáti letech bývají ještě v terénu a prostorovém uspořádání parků dobře patrné. To potvrzuje i nově doložené autorství Eduarda Petzolda na sedmi parcích v Čechách, do nedávné doby zcela opomíjených. Právě prostorová kompozice a rozvrh jednotlivých parkových prvků, volných ploch, průhledů, skupin, soliterních dřevin a další principy potvrdily plně jedinečnost vlivu Pucklerovy školy u nás.

Na příkladu Petzolda lze ilustrovat a doložit, že sice existoval dovoz školkařských výpěstků z Muskau, nicméně základní struktura všech jeho parků byla komponována z místních a rostlých dřevin. Okrasné exempláře a zvláštnosti byly vysazovány spíše jen v blízkém okolí budov sídel a na jejich reprezentačních parterových plochách, ve vzdálených polohách se autor, stejně jako předtím i Puckler, spokojil s domácím sortimentem, vzácně doplněným šlechtěnými kultivary pro zvýšení účinu scenérie. Nicméně po více než století nelze dnes očekávat výskyt podobného sortimentu, zcela nepřivyklému zdejšímu klimatu, v porostech domácích otužilých dřevin, které dnes logicky tvoří dochovaná prostředí zmíněných parků. Vyjímkou jsou jen průběžně a trvale udržované lokality, vesměs v bezprostřední blízkosti sídel, či parky menší rozlohy, kde údržba nebyla v minulosti opomenuta. Spolu s dle v textu jmenovanými principy parkové tvorby Prince Pucklera, jsou výše uvedené příčiny hlavními důvody absence exotických dřevin v prostoru Podskalská a Poříčská louka na Hluboké. Konečné slovo však není možno pronést do doby, než bude zpracován podrobný denrologický průzkum, zejména co se týče druhového složení dochovaných soliterních dubů.

V popisovaném parku na Hluboké je dodnes patrné i upravování reliefu terénu, kdy parkové skupiny stromů byly vysazovány na uměle vyvýšená kruhová prostranství, jasné svědectví nemalé snahy o zabezpečení výsadeb a jejich trvalého účinu v prostoru s vysokou podzemní hladinou vody. Parkové průhledy, rámované těmito vysokými masivními kulisami, jsou vedeny klidnými pastorálními scenériemi s volně a skupinově umístěnými soliterami, často šlechtěných dubů, a tyto scény jsou završeny dálkovými dominantami zámku, architektur městečka, později přibyly i dominanty zámečku Štekl a kostela v Hosíně. Při pohledu ze zámku celá kompozice parku, vklíněného mezi vodní plochy rybníků a řeky, přirozeně přechází do volné kulturní krajiny s horskými hřebeny najižním horizontu.

Zadní část parku, rozkládající se na prostoru Poříčské louky a končící rozlehlou vodní plochou rybníku Naděje, byla v minulosti necitlivě přet'ata silniční komunikací z Českých Budějovic do Týna nad Vltavou. Vysoký násep silničního tělesa tak od sebe oddělil prostorovou parkovou vazbu na zámek Ohrada, která je ale doposud zřetelná z umělého návrší mezi silnicí a rybníkem Naděje. Pahorek je dnes zarostlý porosty aktu a z části odtěžený. Parkové úpravy prováděné Rehderem a po něm Rudolfem Váchou, dochované v prostoru Podskalské a Poříčské louky byly tak zcela odděleny od parkových prostor v okolí zámku Ohrada a přerušeny jejich pohledové vazby. I přesto však je park ve svém současném dochovaném stavu skvělým dokladem skutečně velkorysé parkově krajinářské kompozice, kde klidné pastorální scenérie luk se soliterními výsadbami a pohledovými architektonickými dominantami, jsou promyšleně rámovány hustými a vysokými kulisami stromových skupin. V přední části parku tvořenými klasickými dubovými porosty, v zadní části parku tmavými a vysokými kulisami s borovicí vejmutovkou.

Promyšlené prostorové uspořádání parku a rámujících kulis skupinových porostů bylo komponováno vzhledem k vyhlídkovému okruhu parku, tvořeného cestou na hřbetě původních rybničních hrází. Z této, nad okolní terén výrazně vyvěšené, pozice se otvírají jednotlivé scenérie, uspořádané se zřetelem k měnícímu se postavení pozorovatele, a to do obou částí prostoru. Tato duby lemovaná cesta byla kdysi významným parkovým vyhlídkovým okruhem, na němž byly komponovány jednotlivé scenérie parku mezi zámky Hluboká a Ohrada. Na rozcestí ve střední části se odděloval delší parkový okruh, vedoucí za Poříčskou louku a rybník Naděje, z nějž se otvíraly dlouhé průhledy zpět přes celý prostor parku s dominantou zámku Hluboká na vyvěšeném ostrohu. Tyto cesty dodnes tvoří hlavní prostorový rámec jádra parkové úpravy. Výstavbou již zmíněné silnice však byly obě promenády zaslepeny. Obě zmíněné cesty, spolu s osázenou stokou u rybníka Naděje, zároveň člení prostor parku na tři díly.

První částí je Podskalská louka, jejíž pohledové vazby jsou zcela artikulovány se zřetelem na dominantu zámku a další významné architektury města. Ty tvoří pohledová zakončení průhledů scenériemi, podle momentálního postavení pozorovatele na vyhlídkovém okruhu.

Druhá část je louka Poříčská kde prostor je rozvolněnější a pohledové vazby vedou jak prostorem samotným, s ukončením na soliterních kompozicich na pozadí stromových kulis, tak se váží na siluetu zámku na ostrohu v pozadí. Vazby na Hosíně později akcentované stylovou stavbou kostela, již přesahují rámec parku. Pohledové napojení na zámek Ohrada bylo přerušeno náspem silnice.

Třetí část parku je tvořena rybníkem Naděje a částí Poříčské louky, odtud parkové průhledy přes vodní plochu pokračují dle do okolní krajiny. Stejně jako z první části parku na Podskalské louce, i z obou dalších jsou hlavní průhledy koncipovány na dominantu zámku Hluboká ovšem v mnohem romantičtějším a velkorysejším prostředí vysokých kulis a skupin stromů. Stejně jako vazby na zámek Ohrada, i mnohé parkové průhledy na Hlubokou byly již redukovány nárůstem náletových dřevin, dnes přesahujících v reliefu terénu dochované a vyvýšené půdorysy původních parkových skupin stromů.

Mimo již uvedené soliterní duby a kulisové porosty borovice vejmutovky není park zanášen výsadbami exotických dřevin, což je v naprostém souladu s principy Prince Pucklera, kdy podobné výsadby byly záměrně koncipovány jen v bližším okolí zámku, tak jak bylo zásadou i Browna a Reptona. Právě tato stylová čistota a důraz na místní a zdomácnělé dřeviny v prostoru krajinářského parku pozitivně odlišuje skutečně významná díla od již zmíněných šablonovitých kopií módních "anglických parků", kterých v devatenáctém století na našem území vzniklo na stovky. Jen znalostí zásadních principů tvorby krajinářského parku mohlo být na Hluboké dosaženo tak významného díla, jakým park v prostoru Podskalské a Poříčské louky bezesporu je.

Příbuznoust se světoznámým, dnes přísně chráněným a obnovovaným, parkem v Muskau je nutna spatřovat i v dalších principech Prince Pucklera, který záměrně používal architektur města, staveb přilehlých provozů a usedlostí jako nedílné součásti parku a pohledová zakončení jednotlivých parkových scenérí. Významným prvkem byly i vzdálené krajinné dominanty, tzv. vypůjčené krajiny, dávající prostoru parku rozměr nekonečného pokračování v krajině. Tyto principy jsou nám dnes již dobře známy i z tvorby Rehderova pokračovatele Eduarda Petzolda.

Velkorysé založení parku a přísné dodržování Pucklerových principů, které byly vlastní i jeho parkovým odborníkům v čele s Rehderem, přinesly na půdu kontinentální Evropy skutečný a pravdivý přírodně krajinářský park, park přirozeným způsobem přerůstajícím do okolní krajiny. V Hluboké tvůrci parku v tomto smyslu použili architektonické dominanty významných staveb města a okolních vesnic, stejně jako dálkových pohledů na horizont horských hřebenů v dálce za rybníkem Naděje, se siluetou města Českých Budějovic v údolí. Vedle Lednicko - valtického areálu, dnes již zapsaného na listině památek Unesco, jsou parkové úpravy na Hluboké odborníky prvem považovány za nejvýznamnější doklady tvorby krajinářských parků v Čechách.

Vliv Pucklerova Muskau zasáhl do tvorby parků nejen ve střední Evropě, ale i ve Francii a zásadně i ve Spojených Státech Amerických. Odrazil se nejen v tvorbě Frederica Law Olmsteda, otce krajinné architektury, ale v souvislosti s dílem při Arnold Arboretu u Bostonu se později setkáváme znovu i se jménem Rehder. Ve světle těchto skutečností je nutno připustit, že parkově krajinářské úpravy na Hluboké nabývají na významu celosvětovém, nebot' dokládají významnou etapu tvorby parků, již oproštěných od eklekticismu 19. století, a jsou svědkem tvorby, která dala základ moderní krajinné architektuře. V prostoru Čech se pak přinejmenším jedná o jedinečný krajinářský útvar, zasluhující péči a ochranu první kategorie.

Z výše uvedených skutečností je patrné, že popisované území je významnou součástí, určujícím a neoddělitelným prostředím kulturní památky zámku Hluboká významnou památkou tvorby klasických krajinářských parků na našem území. Idealizovaná krajina, v parku reprezentovaná klidnými lučními scenériemi na pozadí kulis uměle založených porostů, byla koncipována pro účin měnících se scenéríí při pohledech z parkových cest, kde život jednotlivých scén byl akcentován ničím nerušenou přítomností fauny. Obraz idealizované krajiny tak byl naplněn beze zbytku a vytvářel přirozené prostředí sídla.

Z předchozího textu, ze studie "Regulační krajinářský plán KPZ Hlubocko" (Svrčková, Krause XI.1996, z vyjádření Památkového ústavu v Č. Budějovicích, z dalších pramenů a z vlastních terénních průzkumů je možno zdůraznit některé skutečnosti, které představují jevy a rysy, charakteristické pro ráz krajiny. Ty jsou současně pozitivními hodnotami kulturní charakteristiky krajinného rázu, které budou podléhat ochraně dle § 12 zk.114/1992 Sb.

Komplex Podskalské a Poříčské louky je komponovaným přírodně krajinářským parkem s promyšleným prostorovým uspořádáním, využívajícím vyhlídkového okruhu parku - cesty na vyvýšené bývalé hrázi. Odtud se otevírají průhledy do vnitřní části parku i na zámek Hluboká,který je v krajině významnou kulturní dominantou dle § 12 zákona 114/1992 Sb. Z parkového okruhu, vedoucího na Poříčskou louku a k rybníku Naděje se otevíraly dlouhé průhledy parkem k dominantě zámku.

Dochované architektonicko-kompoziční uspořádání parkových prostorů a vazba kompozice na danosti staršího barokního stavu krajiny a zejména na vodohospodářská díla vytvořila jedinečný komplex s mimořádnými hodnotami kulturními a historickými. Jakýkoliv zásah do kompozice parku, zásah do existující prostorové skladby výsadeb a lučních ploch je třeba považovat za zásah do jedinečných hodnot kulturni a historické charakteristiky. To zejména přichází v úvahu u nově navrhovaných vodních ploch , můstků přes vodoteče, zřetelně viditelných pískových překážek a možného zásahu do výsadeb.

Přírodně-krajinářský park je podřízen určitým stylovým požadavkům, které vyplývají z výše zmiňovaného kulturního a historického kontextu zahradního umění v Evropě 19. stol. Obraz takto ztvárněné krajiny je významnou hodnotou krajinného rázu a výrazným rysem identity krajiny. Zásah do stylové jednoty parku novými prvky a úpravami je nutno považovat za negativní vliv.

Zámek Hluboká je díky krajinné poloze, architektonickému ztvárnění a významu historie místa bezesporu kulturní dominantou dle § 12 zk. 114/1992 Sb. Zámek je dominantou a symbolem Hlubocka a Českobudějovicka. Průhledy z parkově upravené krajiny na zámek jsou výrazným rysem jedinečnosti a nezamšnitelnosti pozorovaných scenerií Tyto scenerie s rámovním průhledů byly záměrně komponovány. Stejně tak pohledy ze zámku a z vyhlídek na hraně svahu zámeckého parku byly určeny k pohledům na přírodně krajinářský park na Podskalské a Poříčské louce a na parkově upravenou krajinu mezi Vondrovem a Municemi. V těchto pohledech se navrhovaná stavba hřiště uplatňuje zřetelně a snižuje, resp. znehodnocuje tak význam kulturní dominanty zámku Hluboká.

Za kulturní dominanty je nutno považovat i objekty zámečku Ohrada a dvora Vondrova, vzaná na kompozici kulturní krajiny Hlubocka. Vizuální a prostorové spojení s prostorem Podskalské louky však chybí a vliv navrhované stavby na tyto dominanty je pouze skrytě, tedy zanedbatelně.

Významným prostorem kultivované parkové krajiny je prostor mezi Vondrovem a Municemi , členěný alejemi, skupinami stromů a soliterními stromy. Tento prostor má kompoziční návaznost přes otevřenou plochu Munického rybníka na Podskalskou a Poříčskou louku. Ve skutečnosti však zde přímá vizuální vazba není a vliv stavby na cenné prostory za Munickým rybnikem neni žádný.

Důležitými rysy krajinného rázu a identity kulturní krajiny (její svébytnosti) je vedle jedinečnosti a nezaměnitelnosti také dochovalost historického stavu a čitelnost a zvláštnost prvků, tvořících ráz krajiny. V Případě Hlubocka se jedná , jak již bylo řečeno o krajinu se silnou identitou, danou zejména přetvářející a kultivující kulturní činností člověka. Naskýtá se zde v Evropě ojedinělý obraz dochovaných krajinářských úprav. Prvky prostorové kompozice - soliterní stormy, stromové skupiny a aleje, terénní modelace a kulturní dominanty, umístěné ve významných místech krajiny jsou zřetelné a čitelné.

Pro srovnání uvádíme definici podstaty krajinného rázu řešeného prostoru, která je velmi stručně a výstižně popsána ve studii "Hodnocení krajinného rázu komplexu Podskalská a Poříčská louka, k.ú. Hlubok nad Vltavou" (Dr.Ing. Alena Salašová, VI.1999). Tato studie je součstí Biologického hodnocení. Je zde uvedeno :

Podstata krajinného rázu řešeného prostoru :

• parková úprava navozující dojem pastvin s vysokou uměleckou a historickou hodnotou
• zapojení rybniční krajiny do úpravy
• rekreační funkce prostoru

• dominanta zámku
• dubové aleje podél hrází
• květnatá louka
• solitery a soliterní skupiny stromů (duby letní)
• volný pohyb lidí, příp. jezdců na ploše terén respektující formu původních rybníků
• drenžní systém

Prakticky veškeré uvedené body jsou zvažovány ve výše uvedené identifikaci charakteristických rysů a hodnot. Určitý rozdíl v pohledu je dán pouze tím, že Dr. Ing. Salašov bere v úvahu řešené území, zatímco naše posouzení se věnuje o něco širšímu dotčenému krajinnému prostoru.

Z výše uvedeného přehleduje možno konstatovat, že bylo v dotčeném krajinném prostoru identifikovno 12 charakteristických rysů krajinného rázu, které jsou pozitivními hodnotami krajinného rázu. Záměrně nebyly identifikovny negativní (rušivé) rysy nebot' nejsou předmětem ochrany dle § 12. Každý z uvedených bodů zahrnuje dílčí pozitivní hodnoty. Jejich podrobné popisování by však nebylo účelné.

Je vidět, že navrhovaná stavba golfového hřiště bude mit vliv na většinu identifikovaných hodnot . U řady hodnot je tento vliv posuzován jako silný. To je zvlášt nepříznivé u hodnot krajinného rázu, které jsou tzv. jedinečné, to znamená, že se pouze ojediněle vyskytují jinde v této podobě nebo se jinde nevyskytují vůbec.

RIPPZ Helmut, Zandschaftsarchitekt - Blechenpreistrger Seminar str. 25 DDR - 7000 Cottbus
NÁMĚT:
V letech 1851-4 pracoval Theodor Heinrich :REHDER, jeden syn známého Jacob H. Rehdera, vedoucího zahradníka v období Pucklera parku Muskau - v parku Hluboka ( Frauenberg ) severně od Českých Budějovic.
Z toho vychází idea - hledat "Školu Mužakova" (Muskauer Schule) a na příkladech ji ukázat. Při té příležitosti byly navštíveny (další pro srovnání) objekty - Průhonice a Zednice (Eisgru a započato s ma- pováním stromů. Navíc - mimo plán, byl také navštíven park Červenvý Dvůr (Rotenhof).
METODA:
Na základě dobrých zkušeností při mapování stromů v Muskau a Branitz, které osvětlilo využití dřevin H. Pucklerem, bylo využito jarní období, kdy dřeviny raší, což dovoluje pozorovat jak obraz, tak skupiry dřevin. na stanovištích byly mapovány platany, červenolisté buky, stříbrné topoly a jehličiny, které byly uváděny v popisech. Mapové podklady. V prvé řadě byly použity plány, které Camillo Schneier publikoval v letech l909-14 v řadě: Die Gartenanla en Osterreich-Ungarns im Wort und Bild, vydávané Dendrologickou společností ve Vídni. Při té příležitosti byla zajištěna vysoká pravdivost - především u parku na Hlu- boké a Červeném Dvoře. Pro Průhonice by 1 využit plán obnoveného mapování od ing. V. Pucharta. Díky ing. M. Pavlátové byly k dispozici staré plány parku na Hluboké.

Z původního 12 km velkého a umělecky utvářeného areálu okolo Lednice zůstalo nyní jen 160 ha - jako park, což je asi 80 ha rybniční park (Teichapark 45 ha anglický park, 20 ha neobarokní park z r. 1890 a 15 ha výběžek na jih). Na sever od Dyje a západně od příjezdu do obce utvářené územi již neexistuje - náledkem výstavby sever- ního obchvatu s vysokou hrází. Rovněž tehdy polní krajina jihový- chodně od parku a anglickým manýrem umistěnými skupinami stromů a cestami vedenými úzkými alejemi padly na oběť velkoplošného ze- mědělství. Pouze velké lesní porosty okolo Dyje na východu zůstaly stejně jako ruiny hradů, které však neumožňují žádný pohled do oko- lí. Areál je přílis velký, aby se moh1 v dnešní době trvale udržet.

Mimořádným zážitkem je téměř 8 km přímočará alej z Lednice do Valtic. Po několika stoupání a klesání je městečko Valtice, kde je mohutný zámek položený na malém návrší, společně se zámeckým kostelem a městským kostelem, což tvoří mimořádný městský soubor. V severní třetině aleje kříží hráz s přibližně 5 km dlouhými řetězci rybníků, což zde bylo již v době renezance.Tyto rybníky byly opět kraji- nářsky utvořené, břery a široký pás stromů chrání tři další zámeč- ky, další ozdobné stavby, hospodářství, malebné cesty a jižně na- vazuje území lesů.

Prohlídku parku ve Valticích překazil déšť. Park leží na proměnném území a nenabízí nyní vmělecké kvality.

Hluboká přinesla největší potíže při pochopení idejí parku. Založení krajinářského parku v r. l850 vedlo k úplnému odstranění radiálních alejí na Zámeckém vrchu, stejně jako křížových-podle plánu z r.l827. V plánu z r. 1865 převládá krajinářská nota ve všech částech, rovněž v bezprostřední blízkosti zámku. Hlavní cesta k zámku je vedena meandrovitě, dotýká se sedmi částí parku. Větší husté výsadby oddě- lují většinu parkových prostorů od sebe, skládající se z jehlična- tých a listnatých stromů, v poměrně stejném počtu. Kromě uzavřených, téměř kruhovitých prostor jsou umístěny skupiny s velmi početnými malými (mladými) stromky, zůstaly jen velmi malé kousky luk prázdné. Ze starých alejí bylo převzato málo starých stromů. Ve větším počtu jsou zde pyramidální topoly - ve skupinách východních svahů návrší. Stejně radikálně byly odstraněny budovy v blízkosti zámku.

Půl století později ukazuje plán z r. 1911 ucelený obraz parku, který odpovídá - až na vyjimky - ny nějšímu stavu. Kromě vedení mnoha cest je zde rybník ve střední části, kam se pumpovala voda z Vltavy. Členění parku odpovídá plánu z r. 1565, nyní je větší část rozptýlenými výsadbami 60-70 letými soliterními stroţy, které zabíra- jí mnohá místa na loukách. Velmi přesný plán je z kreslířského hle- diska diletantský. Naproti tomu je výřez parku z r. 1911 s blízkostí zámku - třetiny parků nakreslen elegantně, zobrazuje menší počet so- literů, které jsou podle tvaru koruny dobře odlišeny a zobrazují jasnější obraz prostoru, než celkový plán: neobarokní část zahrady, která vznikla na zlomu století, je odlišena na obou plánech a celko- vém plánu jsou obrysy skupin. Při srovnávní fotografií C. Schneidra mohla být dobře nalezena jediná úprava - ve střením parku s Carya tomentosa a skupinou jehlič. dřevin. Dvě fotografie z publikace C. Schneidra (15 a 16) nusí být starší, jelikož stromy jsou nižší než zalesněné výšiny severovýchodně od parku , které jsou nad výfsadbou vidět.

Zarůstání parku je velké. Kromě po léta zanedbané výchovy lesních porostů potřebují všechny parkové prostory naléhavě očistění od n- Ietů, aby nepřevládla a nezpůsobila odvětvení stromů.

Použití stromů - hlavní druhy směs postavení stromů

Silva Tarouca používal kromě početných botanických rarit ve velkém měřítku smrky a douglasky prvotřídní provenience - jako kostru a rá- mec výsadeb. Vedle toho mohl utvářet porosty dubů, příležitostně s Iípou a přimíšeným buken. Borový les v Oboře přeměnil systematicky, přičemž opět používal převžně smrky a douglasky - jeko podsadbu a teprve potom vybíral borovice. Takové příklady se zachovaly jen na málo místech rychle rostoucí smrky je převládly. Před temnými jehli- činami stojí listnaté stromy, většinou solitery, pouze vyjimečně jako malé skupiny. K těmto patří především dub červený a kaštan koňský, obě mají zcela odlišné podzimní zbarvení. Skupiny smrků jsou rvněž smíše né - v různých kombinacích s buky a duby (V protikladu k tezím C. Schneidra). Smíšené skupiny listnáčů střídají části jehličin a listná- čů a posléze i smíšené skupiny jehličin. Akcentují skupiny topolů si- vých a buků červených. Osm soliterů červenolistých buků, na park velký 240 ha s koncentrací na tři místa (?), které tvoří v Oboře čtyři křížení velkého měřítka. Na č tyřech nístech j sou semenáče červenolistých buků použity jako "tuf"(?) působí bez přeplnění: na jižních svazích rybníka Labešba, jsou jako Kaskády" vysazeny - od shora až téměř po hladinu, v celé élce průřezu k údolí Zdiměříckého potoka.Dále rostou červe- nolisté buky na straně rybníka Bořín ve tvaru vybíhajícího jazyka. Taxodium distichum a třicetileté Thuja plicata, Juglsns nigra, Me- tasequoia, jasany.

Při. tvoření skupin jsou nápadné silné strorgy, tvoří shluk z dubu letních, často po 3-5 stromech, s odstupem 3-5m kmenů. Mimořádně hezké skupiny, i když mnohé již vypadly - jsou na severním břehu podél cesty a především u minaretu: červenolistý buk, lípy, vejmu- ovky a kaštany koňské se představují a zdůrazňují stavbu. Vých otevřená část parku ovládly duby, především ve skupinách s jednotli- vími lípami - ve scenerii takže vytváří obraz jako v přírodních parcích Anglie.

Nelze opomenout z dendrologického hlediska důležité solitery: Sophora japonica (1880 - jako 60 letý strom vysazen). Podobné pokusy udělal Puckler, když vysadil v Muskau ve skupině u zámku v plochém údolí - červenolisté buky, Phellodendron amurense, Ginkgo, Paulownia tomento- sa (starý 35 let velký strom) obrovské stromy Juglans nigra - jako alej, jimž vždy jmelí dělá zle.

HLUBOKÁ

V tomto parku, položeném na plateau převládají duby, lipy, buky, smrky a habry. Jako kontrastní dřeviny jsou: kaštany koňské, stříbr~ né lípy, javory mléčné a horské, rovněž smrky. Na některých místech jsou téměř čisté skupiny javorů a buků. Unikátní dřeviny, zastoupené jediným stromen jsou pro náš prostorový rozbor bezvýznamné. Skupiny obsahující napětí nebo osamocené výsadby jsou ojediněle smíšené, častější jsou výsadby v řadách-solitery.

RESUMEE

S ohledem na to, že jsme mohli poprve navštívit čtyři výz- namné krajinářské parky, můžeme ve vzájemném srovnání předložit násle- dující závěry.

Všechny čtyři krajinářské parky mají zcela odlišnou charakteristiku. V Lednici dominuje - díky mnoha mohutným a široce rozšířeným skupinám dubů a soliterů - epické fluidum, což připomíná široký prostor anglic- kých parků a parky Lenného. V nejbližším okolí zámků ,je klasický před~ obraz anglických parků negován vnášením mnoha botanických dřevin, krásných jedinců, např. platanů a červenolistých buků. Velkorysost řešení barokní osy: Zámek ~ Minaret ovládá krajinný park a uděluje východní části anglického parku výrazný rys. Lužní charakter zdůraz~ ňují překrásné vodní scenerie. Záměr pro výstavbu parku je dosud zřetelný, i když jsou časté silné nálety.

Hluboká je park odlišný Plán parku z 1865 představuje rozptýlené výsadby. Na loukách nejsou nyní již zřejmé, i když tvoří určité par- kové scenerie. Až po silném prosvětlení se dosáhne patřičného účinku.

Park Průhonice nemá žádný exaktní plán, který by byl srovnatelný se skutečností. Ten, který publikoval Silva Tarouca v r. 1909 obsahuje především idee. Bohatství idejí a umělecké mistrovství jenoty řadí Průronice na přední místo. Bujným růstem ztrácí postupně prostorové kvality. Následkem hromadné výměy jehličin a dubů červených. budou ohroženy umělecké kvality, jelikož předsazené jehličiny je nemohou nahradit.

Ve srovnání těchto tří parků; nemůže Červený Dvůr chybět - ačkoliv nebylo při naší návštěvě slunce, nabízel park fascinující hlediště krajinářského zahradního umění, který díky dubům si uchoval svoje prostorové řešení a bez katastrofy) si je ještě dlouho uchová. Je to veskrze dramatický utvářený park a tak je srovnatelný s tvorbou H.Pucklera. To platí stejně na řazení skupin, ale také uplatnění jednotlivých stromů a zapojení scenerie středohoří na periferii. Plán z roku 1910 odpovídá skutečnosti a má vynikající grafickou kvalitu, což dovoluje velmi dobře rozeznat prostorové členění. Autor - tvůrce parku musel být vynikajícím umělcem, aby vytvořil takový park.

V Průhonicích se pozná, že tvarový kanon krajinářského parku dosáhl v období l. světové války nejvyšší umělecké úspěchy. Mezi tím Lednice - ve stejne dobe (1880) přichází k čisté renesancl geometrického slohu. v bezpříkladné rigorositě byla v posledních dvaceti letech 19. stol oddělena vesnice střední části a velká část zahrady - 20 ha na jižní straně zámku přeměněna do neobarokní formy. Současně by1 vysázen velký počet stromů do lesnického přírodního parku, které jsou mimořné působivé.

B.4. Posouzení vlivu navrhované stavby na estetické hodnoty a prostorové vztahy krajiny odnocení krajinné scény)

Tato část posouzení bude věnována nejdříve odpovědím na tři otázky :

• jsou v dotčeném krajinném prostoru přítomny estetické hodnoty ?
• vznik v dotčeném krajinném prostoru harmonické mřřítko krajiny ?
• jsou v dotčeném krajinném prostoru pozorovatelné harmonické prostorové vztahy ?

ad a) Vycházíme li z obecné definice estetické hodnoty krajiny, uvedené v kapitole "Základní pojmy" , můžeme konstatovat, že v dotčeném krajinném prostoru se nacházejí partie s převahou přírodních prvků, že zde existuje zřetelné vymezení prostoru, výrazné uplatnění dominanty, kontrast horizontality luk a rybníků s dynamickou povahou terénního ostrohu a hrany s dominantou zámku. Existuje zde již více zmiňovanjedinečnost a neopakovatelnost vnímaných scenerií

Je možno proto jednoznačně konstatovat, že v dotčeném krajinném prostoru jsou přítomny estetické hodnoty krajiny, chráněné dle § 12 zákona č. 114/1992. Navrhovaná stavba jednoznačně zasáhne do existujících vztahů krajinné scény a proto je nutno ji považovat za zásah do estetických hodhot krajiny.

ad b) Jestliže vycházíme z toho, že harmonické měřítko krajiny je dno harmonickým souladem měřítka prostorové skladby krajiny (celku) s měřítky staveb, zařízení a stop hospodářské činnosti (prvků), můžeme vidět, že dynamika a působivost krajiny Hlubocka spočívá v proměnlivosti měřítka krajiny. V širších vazbách vtiskují krajině velké měřítko dva její výrazné rysy - rozshlé otevřené plochy Bezdreva a Munického rybníka s dlouhými liniemi souvislých břehových porostů, otevřené louky a pole a výrazná lesnatá hrana Táborské pahorkatiny s velkým převýšením nad hladinou rybníků.

Na druhé straně zde existuje členitost krajiny, která v detailních pohledech při pobytu v krajině vytváří menší měřítko prostorů, kde se dominantněř uplatňují jednotlivé prvky rybniční krajiny.

V dotčeném krajinném prostoru neexistují stavby a zařízení, které by výrazněji vybočovaly z měřítka krajiny, jako např velké zemědělské stavby, sila,výrazné tovární komíny, stožáry hlavních sítí VVN apod. Nejsilnějším prkvem, vybočujícím z měřítka krajiny je násep silnice II/105.

Je možno konstatovat, že se jedná o krajinu s harmonickým měřítkem. Navrhovaná stavba golfového hřiště počítá s takovými úpravami krajiny, které nemohou negativně zashnout do harmonického měřitka krajiny.

ad c) Harmonické vztahy v krajině jsou dány na jedné straně estetickými hodnotami emocionlními a obsahovými, vyjádřenými působivostí prostorového uspořádání a jedinečností krajinné scény (tzv. estetický soulad), na druhé straně požadavky na ekologickou hodnotu krajiny, na soulad charakteru, intenzity a měřítka lidské činnosti s přírodním prostředím (ekologický soulad).

Působivost prostorového uspořádání a jedinečnosti krajinné scény je již popsána otázce estetických hodnot krajiny. Je možno jednoznačně konstatovat, že v dotčeném krajinném prostoru existuje estetický soulad a že lidská činnost v plochách, upravených formou přírodně krajinářského parku je doposud co do intenzity a měřítka činnosti přijatelná, i když značně narušen, jak svědčí jednotlivé studie "Biologického hodnocení". Jsou zde přítomny harmonické vztahy krajiny.

Je nutno předpokládat, že navrhovaná stavba změnami, které do uspořádání krajiny přinese (vztah k přírodně cenným polohám, vztah k památným stromům, vztah k umělecky a esteticky náročně ztvárněné kompozici parku) nové prvky, které negativně ovlivni harmonické vztahy v krajině.

Na rozdíl od formální barokní a renesanční zahrady, kde pohyb návštěvníků je usměrněn nejčastěji tvarovanými vegetačními prvky a ornamentální partery jsou určeny pouze k pozorování, je jedním z principů přírodně-krajinářského parku volnost otevřených ploch a neomezenost pohybu. Omezení volného pohybu na hřišti dává parkovému prostoru zcela jiný smysl. Jedná se o velmi silný zásah do vztahů v krajině.

Přehledně je vliv stavby zobrazen v obecné (standardní) tabulce prostorových vztahů a estetických hodnot, kde jsou uvedena analytická a celková kriteria a přítomné hodnoty jsou identifikovány podle soustavy indiktorů. Pokud je přítomna určitá hodnota, je u příslušného indiktoru uvedena síla vlivu navrhované stavby (silný vliv - xxx, středně silný vliv - xx, slabý vliv - x).

B.5.Závěr

Dotčený prostor je svým charakterem určujícím prostředím kulturní památky a jakákoliv činnost, mimo běžně nutných prací spojených s udržovním luk a porostů je v příkrém rozporu s filosofií krajinřského parku, a měla by negativní dopad na vlastní charakter parku a tedy i na celkový charakter a vypovídací schopnost památky jako celku, památky jejímž historickým a kulturním prostředím popisovaný park neoddiskutovatelně je. Tento fakt potvrzuje i dostihová dráha s tribunami a další nevhodné stavby v prostoru parku na Podskalské louce, zcela degradující a poškozující smysl a význam parku, jeho jedinečné vazby na komplex zámku a města.

Podobné činnosti, a jakékoliv stavební aktivity na ně navazující, zapřičiňují likvidaci výše zmíněných prostorových vazeb, kdysi promyšleně komponovaných, a ztrátu povědomí o významu vynikajícího díla. Negativní dopad na charakter prostoru by měly i jakékoliv terénní úpravy, drobné stavby a doprovodné vybavení sportovišt', cvičišt a podobně. V zásadě jakékoliv doplňky jako bilbordy, vybavení a zázemí sportoviště, kabiny atp., narušující volné prostory klidných lučních partu v kontrastu s vysokými kulisami stromových skupin a soliter, či dokonce opticky narušující komponované průhledy na architektonické dominanty, nelze nově přímo v prostoru parku umist'ovat.

Význam parku jako neoddělitelného prostředí celku kulturní památky je dnes zřetelně opomíjený a nedoceněný, přesto, že je zakotven i v platné úpravě zákona č. 20/87 Sb. a ve znění pozdějších předpisů, a promít se i v novém záměru zákona o ochraně kulturních památek a památkové péči. Podle platných ustanovení výše jmenovaného zákona se státní orgány, obce, i jednotliví občané podílejí na dodržování účelu zákona, jímž je ochrana, uchování, přiměřené využití a prezentace kulturních památek a jejich souborů a prostředí.

Častým příkladem nevhodného využívání historických parků jsou i mnohá golfová hřiště, v minulosti budovaná v podobných parkových prostředích v zahraničí ale i v Čechách, a kde zájmy provozovatele golfu jsou zcela v rozporu se zájmy památkové péče a zájmy ochrany přírody a krajiny. V současné době je snaha tyto omyly napravovat a vracet parky jejich původnímu poslání. Děje se tak na zkladě platných zákonů, vztahujících se k dané problematice.

Článek 34 odstavec 2 Listiny zkladních práv a svobod zaručuje každému právo přístupu ke kulturnímu bohatství, což nelze při provozu golfové hry z bezpečnostních důvodů dost dobře zaručit. Článek 35 odstavec 3 Listiny stanoví dále že nikdo nesmí při výkonu svých práv ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. Ochrana, přiměřené využití a prezentace prostředí kulturní památky podle zákona č. 20/87 Sb., nemůže být naplněna, pokud režim a činnosti na daném území parku neodpovídají významu a charakteru prostředí památky. Přírodně krajinářský park, jako historické kulturní dílo, tvořící neoddělitelné prostředí kulturní památky, není intenzivním sportovištěm a nemůže podobné využití unést, aniž by tím nedošlo k jeho záměně a poškození, mylné prezentaci a nepřiměřenému využití.

Přírodně krajinářský park na Hluboké, v prostoru Podskalská a Poříčská louka, je nedílným a určujícím prostředím kulturní památky a jejího souboru, tvoří zcela charakteristický a unikátní ráz prostředí památky, jedinečný ráz krajiny v bezprostřední a významuplné vazbě na celý areál, s historickými dominantami města a hlavní dominantou zámku. Krajinný ráz je zde přímo dán záměrně vytvořenými vztahy a vazbami dominantního souboru zámku Hluboká s jeho kulturně historickým prostředím, tvořeným parkovými, přírodně krajinářskými úpravami v okolí.

Prostorově nejvýznamnější, vzhledem ke kompozičnímu uspořádání areálu zámku a jeho zasazení do krajinného rámce, je prostor parku na Podskalské a Poříčské louce. Právě odtud je Hluboká Hlubokou, zde byla zcela záměrně a poučeně vytvořena její přírodně krajinná scéna, jak bylo ilustrováno výše. Zachování této významné a jedinečné charakteristiky znamená především zachování původního a po dlouhou dobu respektovaného režimu prostoru parku, režimu odpovídajícímu autenticitě, ochraně a věrohodné prezentaci jedinečné památky. Památky, jejíž význam přesahuje hranice České republiky, a krajinářského parku, jehož tvůrci stáli při realizaci nejvýznačnějších parků kontinentální Evropy.

Svou povahou a charakterem odpovídá funkce využití parku citlivě organizovaným rekreačním účelům, tzv měkké rekreace bez dopadu na prostorové uspořádání parku, na soliterní a skupinové kompoziční výsadby stromů a na charakter a chemismus extenzivně obhospodařovaných lučních porostů. Vznik přírodně vzdálených sterilních trávníků na úkor přírodě blízkých kvetoucích lučních porostů v komponovaných prostorech idealizované krajiny parku,. by byl na základě výše popsaných skutečností neomluvitelný počin, neslučitelný s povahou a charakterem lokality Podskalské a Poříčské louky, území parku určujícího charakter kulturní památky.

Jakékoliv, i drobné, terénní úpravy v prostorech parkových luk by vizuálně a prostorově znehodnotily významnou parkovou kompozici a měly by za následek narušení hodnoty prostředí památky a krajinného rázu prostředí krajiny Hluboké. Stejně nemístné by byly i jakékoliv nové výsadby a dosadby dřevin, které by nevycházely z původního záměru rozvržení parku a byly by v rozporu s druhy a kultivary v době založení parku používanými. Podobným snahám o rehabilitaci parku musí předcházet důkladný historický a dendrologický průzkum, včetně využití dobové ikonografie a archivního leteckého snímkování z první poloviny století.

Respektování výše uvedených skutečností je tedy požadavek nejen pro případné využití parku jako golfového hřiště, ale i pro jiné účely. Ve spojení s režimem předepsaným a nutným pro provoz golfových hřišt' je nutno upozornit na nemožnost přístupu veřejnosti na takto využívané plochy, v opačném případě přímo hrozí i smrtelný úraz. Specielní předepsaný režim úpravy ploch odpadlišt' a jamkovišt', a vzhledem k charakteru ploch nutné terénní úpravy, mohou narušit jak v prostoru vymezené biokoridory, tak nutně negativně ovlivní scénické kvality parku a změní i jeho celkový charakter. To je nežádoucí z hlediska významu parku jako nedílného prostředí kulturní památky, dokonce jejího celého souboru.

Změna složení, struktury a textury přírodě blízkých lučních porostů , výrazné lokální rozdíly v barevnosti a výšce těchto porostů, nová modelace řady exponovaných míst a vizuální zvýraznění hracích drah se podle zkušeností s podobnými provozy opticky projeví i do značné vzdálenosti a sníží nezanedbatelně hodnotu prostředí památky. Výrazné pohledové prvky v podobě pískových a vodních překážek zcela změní kompoziční rozvrh parku, vzniknou nové dominantní plochy a body, vizuálně rozbíjející jednotlivé parkové prostory a v dálkových pohledech park jako celek. Pro pohledy od zámku Hluboká by tyto nové dominanty byly nevhodnými a negativně působícími prvky v rámci komponované parkové scenérie.

Návrh konečných cílových ploch, tzv. jamkovišt', podřízený stanovenému výpočtu, je v návrhu předložené a posuzované studie golfového hřiště uveden jako výsledek urbanisticko - architektonického ztvárnění krajiny. Na tomto místě je potřeba upozornit na obsahové pochybení předložené studie golfového hřiště, která neřeší v detailujiž výše zmíněné prvky předepsaného vybavení hřiště, ale nezpracovává ani prvky urbanisticko - architektonické z pohledu architektury parku a krajiny. Zcela chybí i podrobný plán s existujícími parkovými výsadbami soliterních stromů a skupin, které by se podle dotčené studie mnohdy ocitly přímo uprostřed navrhovaných hracích ploch. Z toho vyplývá, že nebylo provedeno potřebné zaměření území se zřetelem na současný stav porostů. Vedle předložené studie je tedy podle platných předpisů nutno zpracovat i detailní prováděcí urbanisticko - architektonický projekt, který bude předmětem posouzení a vyjádření příslušných orgnů státní správy a dalších dotčených subjektů.

Závěremje možno konstatovat, že provedené rozbory prokázaly následující skutečnosti:

1. navrhovaná stavba golfového hřiště bude zásahem do přírodní charakteristiky krajinného rázu (nadregionální a regionální ÚSES, památné stromy). Přírodní hodnoty budou různě silnými vlivy sníženy, přičemž intenzitu zásahu nelze z předložené dokumentace dobře odvodit..
2. navrhovaná stavba golfového hřiště bude silným zásahem do kulturní a historické charakteristiky krajinného rázu (dochovalost historických krajinářských úprav, zřetelnost a slohová čistota parkové kompozice)
3. navrhovaná stavba ovlivní hlavní pohledy na zámek a ze zámku do architektonicky upravené krajiny a tím z určitých směrů sníží význam kulturní dominanty zámku Hluboká.
4. navrhovaná stavba se bude vizuálně výrazně uplatňovat v krajinné scéně, zejména v nejcennějších partiích krajiny a tím narusí zachování harmonických vztahů v krajině. K narušení harmonických vztahu přispěje i znepřístupnění prostoru krajinářského parku.

Na zkladě výše uvedeného je možno předpokládat, že realizací navrhované stavby dojde ke snížení a záměně krajinného rázu dotčeného krajinného prostoru nad přijatelnou míru.

Z tohoto důvodu považujeme navrhovanou stavby za nepřijatelnou z hlediska ochrany krajinného rázu dle § 12 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraněř přírody a krajiny.

nahoru