Komentáře signatářů
žádný Jan Tauš, žádný: Tedy dámy a pánové s mnoha tituly, číst Vaše příspěvky, pro normální lidi, je naprosto nepřípustné. I když mám tři maturity a rok vysoké, jsem jen pako proti Vašim mozkovým kapacitám. Jestli pak jste se někdy zamysleli nad problémem popisovat krajinu, přírodní děje, geologické nálezy jinak, než zde předvádíte ? Vždyť se to nedá číst, jaké suchoprdy z Vás Váš obor udělal a jste pro normální lidi nepřijatelní. Mluvte a pište česky, projevte slohové nadání a potom,snad, se z Vás, nepoužitelných akademiků, stanou lidi. Tak hezký den. Jan Tauš Ing. Zdeněk Ondrášek: Náprava přírody zejména po těžbě je naší povinností vůči dalším generacím. Zneužívat zrušené pískovny pro skládky odpadu je tragedie RNDr. Milan Boukal, Ph.D.: Jako entomolog tuto akci plně podporuji.
Jako pracovník zemědělského půdního fondu se snažím obecné principy tohoto způsobu ochrany biotopů uplatňovat i v praxi. Často to kupodivu jde i bez problémů. Stačí se obvykle domluvit s těžaři a řada problémů je v praxi řešitelná, je-li ovšem ochota udělat něco pro přírodu na obou stranách... Mgr. Jan Sychra: Dobrý den,
už od dětství se na území Brna setkávám s nesmyslným ničením biotopů zarůstajících pískoven, přičemž zavážení těchto hodnotných území probíhá dodnes bez ohledu na osídlení vzácnou faunou a flórou. Stanovisko vědců k obnově krajiny po těžbě by rozhodně mohlo pomoci v boji proti mnohdy arogantnímu a nekulturnímu přehlížení přírodních hodnot spontánní sukcese ze strany odpovědných orgánů. S našimi současnými znalostmi lze říci, že o nutnosti změny v legislativě a následně k přístupu k tomuto problému dnes není pochyb. František Mitterwald: Lomy,pískovny,nebo bývalé důlní jámy mohou při ponechání přírodnímu vývoji a citlivému managementu hostit řadu vymírajících a ohrožených druhů(např.obyvatele stepních biotopů).Zalesnění podobných míst modřínem,nebo borovicí tyto druhy spolehlivě zahubí. RNDr. Lubomir ADAMEC, CSc.: Jako rostlinný ekofyziolog pracující na Třeboňsku mohu jednoznačně potvrdit, že samovolný vývoj starých mělkých pískoven vytváří předpoklady pro mnohem větší biodiverzitu rostlin i živočichů, než striktní rekultivace a zalesnění. RNDr Petr Štorch, DrSc: Řada starých těžeben představuje jedinečné odkryvy jinak nepřístupných geologických formací. Mají vědecký význam a slouží jako refugia celé řadě organizmů. Nezanedbatelná je i jejich estetická hodnota. Naopak je třeba zabránit jejich zavážení odpadky. RNDr Helena Štorchová, CSc: Příkladů na podporu tohoto stanoviska je bezpočet. Přidám jen pozorování opuštěných vápencových lomů Na Pomezí (Jesenicko). Přirozené zarůstání vedlo k posílení populace vstavačů. V současnosti se v těsné blízkosti vytěženého lomu nalézá Chraněná přírodní památka - orchideová louka a květnatá bučina. Peníze ušetřené za rekultivace by se mohly použít např. na podporu ekologické výchovy či potřebné krajinářské úpravy kolem nových dálnic. Kdopak na MŽP se tímto zabývá? Co strana zelených a její poslanci? Aby si této iniciativy politici vůbec ráčili všimnout... Mgr. Josef Kadubec: Plně souhlasím. Příroda si umí poradit sama, smutným příkladem jsou opuštěná lidská sídla. Naopak líbivým příkladem můžou být právě těžební místa. A z jiné strany: proč na opravu dětských nemocnic se dělají naddační sbírky a naše daně tečou úplně jinam...?! RNDr. Josef Chytil, PhD.: A az na nepatrne vyjimky jde vzdy o radove nizsi financni naklady! Lukáš Konečný: Naše malá organizace podrobně zmapovala 133 zatopených těžebních jam (kamenolomů a pískoven) v okrese Jeseník a také několik desítek lomů suchých. Ani v jednom případě naštěstí žádná rekultivace a pod. neproběhla. Ke stavu těchto lokalit není co dodat ... téměř každý zatopený lom či pískovna je po pár letech bez zásahu člověka doslova genobankou organismů, které jinde z krajiny mizí. Jakákoli rekultivace je zde zbytečná a hlavně více uškodí než pomůže. Několik set fotografií je na www.lacerta-pisecna.com v sekci lokality (vážky, plazi, obojživelníci ...). ing. Pavel Šimek: Nerozumím těm 20% plochy k rekultivaci. Na nich příroda\"své dílo vykoná\", zatím co na zbytku \"vyhrnem si rukávy\" ? PŠ Mgr. Monika Mazalová: Je užitečné formulovat adresně to, co již dlouho zaznívá na mnoha přednáškách zabývajících se ať už teoretickou bází ekologie, nebo její praktickou aplikací - ochranou přírody, bohužel doposud jen formou povzdechů nad stávajícím neutěšeným stavem věci. Jinými slovy, spousta lidí ví o tomto problému, málokdo se jej doposud snažil řešit jedinou možnou a legální cestou, pokusem o implementaci do platné legislativy. Mgr. Anežka Bartošová: Zabývám se především problematikou vátých písků (management) a chtěli bychom dosáhnout toho, aby se v pískovně vedle NPP Váté písky přestalo rekultivovat Mgr. Petr Dolejš: Ztotožňuji se i s komentáři Dr. Višňáka, Zdeňka Poláška, Mgr. Šaška a Miroslava Mikáta Ivan Zwach: Velmi často vypracovávám návrhy revitalizačních a kompenzačních opatření, včetně lomů a pískoven v rámci ukončování těžby.
Můj poznatek je shodný a proto nikdy nedoporučuji navezení ornice a umělé výsevy a výsadby. Vždy jen zajistím \"nastavení základních parametrů\" a pak vše ponechám zčásti přirozené a z části řízené sukcesi - to podle okolností.
Mám tedy zcela shodný názor, že umělá rekultivace je další ranou přírodě a jejím obyvatelům
Ivan Zwach V. Hadrava: Nesouhlasím, přírodu ničit nechceme, je to ale nezbytné, protože jinak přijdeme o milionové zisky ze státních dotací. Nemůžeme připustit aby příroda pracovala za nás ani v 1. zónách NP, natož v pískovnách. RNDr. Ivo Přikryl: Je docela úžasné, kolik lidí z oblasti ekologie a ochrany přírody toto memorandum podporuje, a tedy si zřejmě uvědomuje, jak významnou příležitostí v krajině pro podporu biodiverzity jsou těžbou disturbované lokality. Vedle členité morfologie s pestrými stanovištními podmínkami je potenciálně vysoká druhová pestrost podporována pravidelně i skutečností, že na rozdíl od okolní kulturní krajiny nebývají tyto prostory eutrofizovány. K tomu nezřídka přistupují i lokálně extrémní geochemické vlastnosti povrchových substrátů. Eroze formuje zbytkové jámy a výsypky postupně do přirozenějších tvarů, než standardní technická rekultivace. Je skutečně obrovská škoda, když se nákladnou rekultivací takové cenné biotopy nenávratně zničí.
Připojuji se současně k hlasům upozorňujícím na nevhodnost paušálního přístupu a potřebu řešit každý prostor individuálně. Těch 20 % by mělo být spíše orientační číslo nebo podíl na úhrnu těžebních prostorů s ukončenou těžbou. Nevidím například nic špatného na tom, když se jáma po těžbě kaolínu zcela zaplní a obnoví se pole, která tam byla před zahájením těžby a tedy i původní tvář krajiny.
Taky mi dost vadí, že memorandum nebylo rovnocenně nabídnuto k podpisu i pracovníkům těžebních organizací a lidem realizujícím rekultivace. Ač to není v memorandu výslovně uvedeno, je jakoby namířeno proti těmto lidem a mohlo by to vést k jejich zcela zbytečnému odporu. Ve skutečnosti je v těžebních i rekultivačních společnostech pro tento přístup velké pochopení a nezdráhám se napsat, že často i nadšení. Je pro ně však obtížné překročit legislativní rámec a rozhodování úředníků na základě platných předpisů.
RNDr. Petr Petřík, Ph.D.: S textem petice se plně ztotožňuji a doporučuji po získání nezbytné veřejné podpory přistoupit k prosazení v legislativě (např. přes posuzování vlivů na životní prostředí - EIA/SEA) nebo zúčastnit se diskuse při projednávání strategických dokumentů, jako je připravovaná Státní politika životního prostředí 2011-2013. Přes tyto konkrétní kroky lze pak myslím naplnit požadavky petice a změnit stav, kdy na místní úrovni často rozhodují neinformovaní lidé mj. na základě nekompetentních posudků. To je ovšem také důsledkem nedostatečného vzdělávání odborných posuzovatelů a nedostatku jasných a srozumitelných informací směrem od vědecké sféry k veřejnosti. Akce jako je tato jsou určitě dobrým východiskem pro další diskusi. Mgr. Matouš Šimek: Naprosto souhlasím se stanoviskem, situace na pískovnách na Třeboňsku a v jeho okolí mu dává plně za pravdu. Na vhodných stanovištích u některých pískoven jsem pozoroval i pobytové znaky vyder. Ing. Hedvika Psotová: Zcela souhlasím se stanoviskem. Dovolila bych si doporučit,že součástí plánu rekutlivace přírodě blízkým způsobem by měl být i dlouhodbý plán péče o lokalitu. RNDr. Lubomír Pospěch: Ve praxi soukromé biologické rezervace v Bílých Karpatech pozitivně uplatňujeme šetrnější managementové zásahy s respektováním a podporou významných sukcesních prvků. Dosažený Stupeň biodiverzity tuto činnost podporuje. Ztotožňuji se s se stanoviskem vědců. Mgr. Richard Višňák, Ph.D.: Vítám tuto iniciativu a oceňuji, že nestaví kategoricky na sukcesi jako jediném možném řešení revitalizace těžebního prostoru. Zatímco u malých lokalit je požadavek na ponechání samovývoji opodstatněný (a plně jej podporuji), u větších prostorů může být efektivnější sukcesi usměrnit, resp. uspíšit přiměřenými technickými i biologickými vstupy. Nemám tu ovšem na mysli provádění rekultivací v tradičním smyslu, ale spíše vytvoření přírodě blízkých ohnisek simulujících pokročilejší sukcesní stádia, která budou ovlivňovat, resp. doplňovat spontaneitu okolního prostoru. Takový kombinovaný přístup (nevylučující ani možnost vnášení limitovaného podílu obvyklých zemědělských, popř. též lesních kultur) bych viděl účelným při regeneraci rozsáhlých prostorů zejména po těžbě hnědého uhlí. Tam mám určité pochybnosti o přínosech čistě sukcesního scénáře, byť by šlo stále o výrazné plus oproti přetrvávající praxi technokraticky prosazovaných rekultivací. PaedDr. Eva Holá: Připojuji se a souhlasím na 100% RNDr. Tomáš Burian: Vážení kolegové, s Vaší iniciativou zcela souhlasím. V Ústeckém kraji má těžba nerostných surovin zásadní význam pro biodiverzitu, dokonce v pánevní oblasti většina ohrožených druhů je dnes vázána na disturbovaná území. Týká se to ptáků, obojživelníků, vodních makrofyt a mnoha hmyzích řádů. Zavedené způsoby rekultivace nejsou s jejich další existencí až na výjimky slučitelné a přitom z podstatné části nejsou rekultivované pozemky využívány. Anna Lepšová, CSc.: Díky za vaši aktivitu. Souhlasím se zněním. Houby (makromycety)za narušených lokalitách specifické, dosud málo prozkoumané. Zřejmě i nové druhy pro ČR, zatím moc nestíhám. AL RNDr. Bohuslav Mocek: Zcela souhlasím a podporuji tuto iniciativu!
Problematiku lomů jsme v našem muzeu několikrát řešili a máme podobnou zkušenost. Současná praxe v rekultivačních projektech naráží zejména na ustanovení báňského zákona, která jsou většinou zcela v rozporu s požadavky ochrany bezobratlých. Po eliminaci disturbančních přírodních faktorů je v současnosti písčitý substrát téměř vždy obnažen a uvolněn v důsledku antropogenních vlivů. Terénní úpravy lomových stěn, opětovné překrytí vytěžených prostor zeminou a cílené nebo spontánní zalesnění má za následek zánik biotopů, které se v přírodní podobě v Královéhradeckém kraji již téměř nevyskytují. Psamofilní fauna postupně vymírá, ačkoli tyto biotopy po těžbě jsou pro její záchranu zcela zásadní. Některé návrhy jsme se kdysi pokusili formulovat v materiálu pro Krajský úřad Královéhradeckého kraje http://www.kr-kralovehradecky.cz/file/rozvoj/ochrana_prirody/priloha_6.pdf, ale jak se ukazuje, je to jen formální a praxe se mění velmi pomalu.
Pozn: Podobná praxe, která vede k zániku bezlesých stanovišť s ohroženou faunou je při rekultivacích deponií elektrárenských popílků, a težebních odvalů , a údržbě ochranných pásem elektrovodů a železničních tratí. (To snad by mohl být námět na podobnou iniciativu).
Mgr. David Fischer: Jako specialista na obojživelníky a plazy s více než patnáctiletou praxí, mimo jiné právě s podobnými typy stanovišť, tuto iniciativu velmi vítám a děkuji za ni. Mgr. Michal Holec, Ph.D.: Plně souhlasím, avšak umím si představit, že názory na správnou rekultivaci, byť už biologickou, se budou různit, podle cíle rekultivace, zázemí zpracovatele, zkušenosti zpracovatele, finančních možností projektu apod., alespoň v to doufám. Případné vykonávání zkoušek pro účely získání autorizace, tak jak je tomu u jiných hodnocení (EIA, Biologické hodnocení dle 114/1992) by proto mělo dostat nějaký pevnější řád, který si momentálně ve vyhovující podobě (komu?) neumím ani představit. Skoro bych byl teď i proti zkušebním komisím, alespoň by se nemělo s nimi spěchat. Komise hodnotí vždycky tam, kde to pořádně jinak hodnotit nejde. Vždyť např. současní zpracovatelé biologických hodnocení sice mají své autorizace (získané vyplněním nějakého testu někde v Praze u nějaké komise, která prostě nějak už ví jak vždy na to), avšak jejich dodavatelé dat tyto autorizace mít nemusí. A problém se nevyřeší ani v okamžiku, kdy se uloží složení zkoušek všem. Prostě jeden to odpracuje a druhý poskytne autorizaci. Některá hodnocení tak mohou zpracovávat stejní zpracovatele, byť dnes již autorizovaní, jako v minulosti, a to naštěstí, ale i naneštěstí, jen se proces posuzování prodražil. V každém případě považuji petici za potřebný krok, který snad i rád podpořím, nevím totiž kam až to přetahování se o rozhodování o krajině a přírodě vlastně povede. Doc. RNDr. Zdeněk Lipský, CSc.: Plně souhlasím a podporuji, přírodní procesy obnovy jsou ekonomicky nejlevnější a ekologicky nejúčinnější. RNDr. Dagmar Zábranská: Souhlasím na základě zkušeností ve správním obvodu. Petr Šimčík: Se stanoviskem se plně ztotožňuji. RNDr. Vlastimil Kostkan, Ph.D.: Je to dobrá platforma jak zachránit řadu po léta zbytečně ničených lokalit. Výsledkem rekultivací, jak jsou dnes chápány, bývají druhově chudá a bezcenná společenstva. Do koncepce je potřeba doplnit ještě monitoring sukcesi lokalit a případný management sukcesi ponechaných lokalit, pokud to data z monitoringu probíhajících procesů budou indikovat. (např invazní druhy) doc. ing. mgr. Jan Frouz, CSc.: Plně souhlasím s nutností podpory rekultivačních technologií, které maximálně využívají přirozené procesy. Samozřejmě předmětná právní úprava by měla být předmětem diskuze, tak aby byla aplikována vhodným způsobem. S tím souvisí i nutnost dalšího výzkumu a vývoje v oblasti spontální a řízené sukcese, tak abychom mohli průběh těchto procesů s dostatečnou přesností predikovat a zahrnout je do rekultivačních plánů. Za klíčové pokládám, aby právní úprava řešila otázky následného vlastnictví a využití těchto ploch. Mgr Alžběta Rejšková: Nemyslím, že by měl být stanoven striktně minimální podíl přírodě blízkých forem obnovy pro všechny případy rekultivací. Snad by stačil doporučený podíl? RNDr. Jakub Hruška, CSc.: Bez komentáře prostě souhlasím Jiří Sladký: Nám také zavážejí pískovnu v Chotíkově. Irena Pecháčková: Jsem názoru,že nejšetrnější obnova je velice důležitá. Prof. RNDr. Vladimír Bejček, CSc.: Plně se ztotožňuji s formulacemi iniciátorů této akce. Mgr. Martin Kabrna: Ztotožňuji se plně s argumenty na podporu sukcese jakožto tvůrce biodiverzity na narušených plochách. Je třeba ale zdůraznit, že každá těžební lokalita je individuální. Plány rekultivací po těžbě se zpracovávají jako součást plánu otvírky, přípravy a dobývání, tedy na samém počátku těžby. Těžba pak probíhá desítky let a za tu dobu se hodně věcí změní. Např. o zemědělské pozemky na jedné lokalitě není zájem a o pár kilometrů dále na jiné lokalitě poptávka zemědělců převyšuje nabídku. Těžko proto asi plánovat sukcesní plochy předem jako součást POPD. Ty se vyvíjí, reagují na potřeby lidí i na změny v konstrukci výspek apod. Problém je i stanovit direktivně, že budou na ploše 20% z narušeného území. Myslím u již těžících a rekultivovaných lokalit. To by mělo spíš negativní vliv. Individuální přístup je opravdu nutný. RNDr. Roman Linhart: Plně podporuji myšlenku využití přirozených sukcesních mechanismů v rekultivacích. Doc.RNDr Jarmila Kubíková, CSc.: Na základě mnoha pozitivních zkušeností podporuji přirozenou obnovu narušených stanovišť po určitém tvarování terénu podle uváženého projektu MUDr. Jiří Zajíc: Stanovisko jako člen
České společnosti ornitologické a kroužkovatel podporuji. MUDr. Jiří Zajíc: Stanovisko jako člen
České společnosti ornitologické a kroužkovatel podporuji. Ing. Miroslav Böhm: S ohledem na zkusenosti s naslednym vyuzitim DP (dobyv. prost.) po tezbe sterkopisku doporucuji s ohledem na stoupajici svetovy trend vyznamu vodnich zdroju zduraznit i vodarensky vyznam vhodnych DP, ktery casto je znehodnocen
zivelnym nebo nevhodnym rybarskym vyuzitim. Ing. Radim Jarošek: Připojuji se. ing. Roman Šubrt: To zní rozumně ing. Jiří Salajka: Tzv.rekultivací-zahlazením stop po jakékoliv těžbě se vytvářelo alibi,které ,dle mého,nahrávalo schvalování dalších těžebních prací,protože zástupci firem se mohli vždy opřít o pár fotek a projektů z již realizovaných a \"povedených\" prací. A hle,najednou je to jinak. Jsem sto se stanoviskem. Ing. Eva Zelenková: Myslím, že podobné způsoby \"revitalizací\" těžbou postižených území jsou nanejvýše potřebné. Kromě odborných zdůvodnění by člověk s pokorou měl připustit, že záměry přírody mohou být mnohdy velmi odlišné od lidských představ. Ing. Tereza Müllerová: Připojuji se k výše uvedenému stanovisku. Ing. Jakub Brom, Ph.D.: Plně se se stanoviskem ztotožňuji a vyjadřuji plnou podporu Zdeněk Polášek: Stanovisko samozřejmě rád podpořím - problematice rekultivací se dlouhodobě věnuji v oblasti ovlivněné těžbou černého uhlí na Ostravsku a chci snad jen přidat svůj poznatek, že vlastně jakákoliv paušalizace při nastavení způsobu sanací a rekultivací je spíše na škodu, pokud se primárně nepřihlíží k potřebám a specifiku dané lokality ve vztahu k širšímu území. RNDr. Věra Koutecká: Na Karvinsku se problematika rekultivcí týká více než poloviny okresu Karviná, těžba není dosud ukončena. Je diametrální rozdíl v biodiverzitě mezi lokalitami klasicky rekultivovanými na les nebo ZPF a ponechanými alespoň částečně přirozenému vývoji (mokřady, vodní plochy). Vzhledem k záměru těžby uhlí v Beskydech se výhledově problematika bude týkat i tohoto cenného území, kde vyřešení zachování biodiverzity by mělo předcházet zahájení těžby. Mgr. Jan Šašek Jan Šašek: Drahé osívací a dosazovací rekultivace jsou jen pastí na peníze. Příroda sama nejlépe zaceluje lidské rány nejpřirozeněnějším způsobem -sukcesí. Tu můžeme podpořit vhodnou modelací terénu, víc nebývá téměř nikdy potřeba. Rekultivační loby hraje na city obyvatel a politiků - musíme napravit, co se poničí. Nepravdivý argument! Tento objem peněz bych si uměl lépe představit na opravu potřebných chátrajících historických objektů, při vysazování alejí atd. Mgr. Věra Plná: Z vlastní zkušenosti vím, že záleží hodně na vzájemných jednáních a pochopení problémů obou strani za tu cenu, že to je běh na dlouhou trať. Ale řešit by se to mělo. David Číp: Situace s rekultivacemi těžbou narušených míst je u nás alarmující a je nutné ji co nejrychleji řešit. Mnohdy se jedná o poslední místa kde dosud přežívají vzácné živočišné i rostlinné druhy. Mgr. Alice Janečková: V Královéhradeckém kraji je velké množství pískoven a 99%z nich bylo rekultivováno z biologického pohledu naprosto odstrašujícím způsobem. Josef Mertlik: Typickým představitelem pískomilných kovaříků je Dicronychus equisetioides Lohse, 1976. Naprosto unikátní je kopulační proces tohoto druhu, kdy samci ve větším množství vzrušeně aktivují na volných písčitých plochách a snaží se dostat k samici, která očekává nejúspěšnějšího z nich ukryta v písku. V ČR byl nalezen v pískovnách a písečných přesypech, v SR také na písečných dunách, které se doposud volně vytvářejí v korytě řeky Tisy. A ještě mnoho dalších druhů čeledi Elateridae je svým způsobem života vázáno na biotopy narušovaných povrchů. Zachování biotopů volných písků ? pískoven, písečných přesypů a neregulovaných říčních břehů je velmi důležitým ochranářským aktem pro přežití jejich populací. O. s. ELATER realizuje program monitoringu všech druhů kovaříků a jejich biotopů. Vít Franěk: Měl bych další případy, kdy jsou prosazovány nesmyslné projekty \"rekultivací\". Miroslav Mikát: Připojil bych jen, že kromě požadované spontánní či řízené sukcese je mnohde třeba sukcesi zcela blokovat či periodicky obnovovat výchozí stav. RNDr. Leoš Štefka: Souhlasím a doporučuji téma řešit. Příklady ukazují, že se na místech zničených těžbou vytvořila velmi kvalitní přírodní stanoviště. Mgr. Lukáš Čížek, Ph.D.: V případě doložitelného výskytu zvláště chráněných druhů (ropucha krátkonohá, blatnice skvrnitá, čolek velký i mnohé další) jsou rekultivace likvidující biotop těchto druhů porušením § 50 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a je žádoucí podat podnět na ČIŽP. Mgr. Tomáš Bartonička, Ph.D.: Se stanoviskem souhlasím. Nevhodné revitalizační postupy v celé řadě případů měly za důsledek likvidace populací obratlovců, které v těžební fázi na územích prosperovaly, např. likvidace kolonií břehulí stržením hran pískoven nebo reprodukčních stanovišť obojživelníků zasypáním druhotně vytvořených vodních biotopů. RNDr Mojmír Vlašín: Podporuji stanovisko a dodávám toto: Většina stabilních a nebo jen málo se měních ekosystémů je jakž-takž chráněna (rašeliniště,les,sutě...). Spontaní sukcesi se dává minimální prostor a když tak omylem a považuje se to za nepořádek. Dejme sukcesi prostor, ale neplánujem předem, jak to má dopadnout. Ing. Martin Škorpík: Jsem šťastný, že myšlenka která mi leží v hlavě roky a kterou se snažím při všech příležitostech (přednášky na VŠ, jednání s Unií těžebních společností,Krajským úřadem,na seminářích atd.) prosazovat, má již veřejnou podporu. Přechodně vznikající biotopy, biotopy narušovaných povrchů atd., patří k těm nejohroženějším, s výskytem ochranářsky zásadních společenstev a druhů rostlin i živočichů. Můžu jmenovat příklady mnoha druhů hmyzu, kteří na podobných lokalitách mají svůj náhradní biotop (dříve např. pastviny a neregulované říční břehy)a jsou na posledním místě v republice právě v místě ukončené těžby písku či kamene. Jsem ochoten se zapojit do jakékoli akce, která bude usilovat o změnu přístupu k technickým rekultivacím. Spontální renaturalizaci je naopak možno připravit a nasměrovat úpravou reliéfu stěn a lomového dna. V pískovnách je možno rovněž udržovat efemerní společenstva a sukcesně úzce vymezené druhy vracením podmínek k začátečnímu stavu. ing. Vladimír Němec: To je potřeba řešit už dávno. Tyto prostory se bohužel občas stávají i skládkami - např. skládka z lomu Vrbička u Podbořan (LN) nebo skládka z lomu Volfartice (CL) Ing. Vladana Procházková: Připojuji se... Mgr. Martin Waldhauser: Souhlasím se stanoviskem, v případě zájmu a potřeby mohu doložit význam biotopu na datech bioindikačně významné skupiny vážek, popř. dalších živočichů Ke stanovisku se můete připojit zde.
| 
Profil Cally na Facebooku
Calla