Vyhledávání
 Profil Cally na Facebooku
|
|
|
|
|
Tato webová stránka byla vytvořena za finanční podpory SFŽP a MŽP.
|
|
Obnova alejí, parků a zahrad
Stromy v parcích, alejích, zahradách, extenzivních sadech a často i v běžné
městské zeleni nabyly pro zachování rozmanitosti saproxylických organizmů
obrovského významu. Přežívají na nich tvorové, které bychom ve volné
zemědělské krajině i v lesích, ať hospodářských nebo v lesích chráněných území,
hledali marně. Páchníci, zlatohlávci,
roháči a celá plejáda dalších
organizmů v blízkosti lidských sídel a cest nachází staré, volně rostoucí
stromy mnohem častěji, než ve volné krajině jíž říkáme příroda.
Citlivá péče o stanoviště saproxylického hmyzu v blízkosti člověka je proto
mimořádně důležitá. Přesto je ohrožená fauna jen jedním z faktorů, které je
při péči o aleje a městskou zeleň třeba brát v úvahu. Je třeba rovněž
zohlednit krajinářský a urbanistický význam, bezpečnost, zdravotní stav,
finance, které lze na péči o zeleň získat.
V místech, kde se pohybují lidé, je bezpečnost hlavní starostí správce
zeleně. Jenže s poukazem, že "staré stromy jsou nebezpečné", se prakticky
okamžitě setká každý návrh na citlivější přístup k městské zeleni. Takové
obavy jsou oprávněné a je třeba jim naslouchat. Nikdo nechce, aby mu stromy
padaly na hlavu, správce zeleně má navíc osobní zodpovědnost za škody, které
stromy způsobí. Ale bezpečnost a péče o obyvatele starých stromů nejsou v
rozporu. Jen je třeba připustit, že většinou existují i jiná řešení, než
skácení a likvidace potenciálního zeleného delikventa.
Dalším častým důvodem proti ponechání stromů je estetické hledisko. Někteří
lidé mají tendenci považovat torza, dožívající nebo ležící stromy za ošklivé.
Mrtvé dřevo má svou estetickou dimenzi, jen ne pro každého. Je třeba
informovat veřejnost buď v tisku nebo tabulí s vysvětlením k jakému zásahu a
proč došlo, ideálně s ukázkou obyvatel starého stromu nebo torza. Kvalitní
fotografie zlatohlávka skvostného
nebo krasce lipového
přesvědčí i estéta s velmi vytříbeným vkusem. K jejímu získání stačí pár minut
hledání na internetu, fotografové hmyzu k podobným účelům své snímky na
požádání obvykle rádi poskytnou. Ukázat krásu starých stromů a mrtvého dřeva v krajině měla i fotosoutěž, kterou Calla vyhlásila v roce 2010. Nejlepší fotografie si můžete prohlédnout zde.
Pokud se snažíme pomoci jednomu nebo několika konkrétním druhům, je třeba
konat podle jejich požadavků. Ale nemusíme pečovat jen o chráněné organizmy.
Často bývají káceny nebo odváženy stromy s tím, že v nich nic zajímavého
nežije. Jenže cenný je každý strom a kus mrtvého dřeva. Strom, kterému
cílenými zásahy prodloužíme život nebo ho necháme ležet na místě, torzo stromu
nebo pařez, který neodfrézujeme, to vše může posloužit jako domov generací
mnoha druhů ohrožených i zatím obyčejných, ale rychle ubývajících. Nevadí,
když konkrétní starý strom nebo kus dřeva neobsadí hned roháči a
nosorožíci. Zcela jistě poslouží jiným krásným a zajímavým tvorům,
třeba zlatohlávkům nebo drobným tesaříkům, kteří v létě oživují květy. Na
mnoha místech naší republiky už tohle bude velký pokrok.
Biologicky nejcennější je odumírající strom. Čím déle stromu umožníme
umírat a rozpadat se, tím bohatší faunu bude hostit. Čím mohutnější strom a
čím větší kus dřeva, tím lépe. Velké stromy, padlé kmeny velkých průměrů
poskytují pestřejší škálu stanovišť, a tedy umožňují existenci bohatšího
spektra saproxylických organizmů. Velkému kusu dřeva trvá déle, než se
rozpadne, poskytuje tedy stanoviště delší dobu. Také platí, že čím více stromů,
torz nebo pařezů ponecháme, tím lépe. Organizmy mají různé nároky na kvalitu
a množství dostupných stanovišť (stromů, pařezů). Nevybíraví si to "své"
najdou téměř na každém stromě, vybíravější na každém pátém nebo padesátém.
Populace jednoho druhu může k přežití vyžadovat dva vhodné stromy, jiná jich
potřebuje desítky. Spektrum obyvatel desítek dutých stromů v aleji nebo parku
proto bude výrazně bohatší, než prostý součet obyvatel stejného množství
stromů rostoucích izolovaně.
Vzhledem k omezenému doletu mnoha saproxylických organizmů (řádově stovky
metrů až kilometr), je důležité i prostorové rozmístění stanovišť. Vhodné
je propojovat krajinné prvky, které hostí nebo mohou hostit obyvatele starých
stromů. Pár starých nebo vhodně upravených stromů stojících u cesty mezi dvěma
vzdálenými skupinami stromů – například mezi parkem a alejí kolem silnice -
může sloužit jako "nášlapné kameny", díky nimž obyvatelé parku osídlí alej a
naopak.
K cíli, jímž je zvýšení množství starých stromů a mrtvého dřeva vedou různé
cesty. Metody pasivní údržby a tvorby jsou jednoduché a opravdu nic nestojí.
Začít se dá tím, že nebudeme frézovat pařezy a budeme ponechávat kmeny padlých
a skácených stromů na místech, kde nepřekážejí a nebudeme kácet stromy dříve
než je to nezbytně nutné z bezpečnostních důvodů.
O stromy, které už poskytují dutiny, pukliny, obnažené dřevo a další
stanoviště zajímavá pro saproxylické organizmy je vhodné pečovat tak, aby se
co nejvíce prodloužila jejich životnost. Škála možností je široká. Ořez
suchých větví, snižování těžiště seříznutím větví nebo horní části kmene,
zastřešování dutin až po ukotvení nebo stažení stromu pomocí ocelových lan
nebo tyčí. V konkrétních případech by měl rozhodovat někdo, kdo se takovou
činností zabývá (dendrolog, zahradník) a odborně zhodnotí statiku dřeviny.
Některé stromy (například vrby) přežijí prakticky jakýkoli zásah, citlivější
ale můžeme snadno nechtě zahubit. Péčí o stromy se u nás živí spousta firem,
je vhodné obrátit se na ně. Ty ale často přistupují k péči o zeleň způsobem
"vykácej a vysaď". Proto je třeba jasně vysvětlit, že skácení stromu je
opravdu až poslední možnost. Pokud bude firma vytrvale nabízet, že odstraní
"zubožené torzo působící depresivně" a "vysázení nového, zdravého a krásného
jedince", je čas se obrátit na osvícenější konkurenci. V orientaci pomůže
například Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu http://www.szkt.cz/
nebo web http://www.arboristika.cz/.
Důležité je věnovat péči okolí stromu. Staré stromy žijí déle, nemusejí-li
s mladšími sousedy soupeřit o světlo, vodu a živiny. Proto je vhodné
odstraňovat nálet a křoví. Zároveň musíme dbát o to, abychom péčí o blaho
stromu nezlikvidovali jeho ohrožené obyvatele. Při péči o dutiny je přípustné
pouze zastřešování dutin a zmenšování vchodu. Vždy je třeba zajistit, aby
obyvatelé dutin – největší z nich jsou netopýři a ptáci do velikosti kosa -
mohli dovnitř a ven. Podobně ošetřování puklin, zlomů, řezů a vůbec obnaženého
dřeva fermežemi, fungicidy, vosky apod. je až na zdůvodněné případy nežádoucí.
Pečujeme-li o lokalitu se starými stromy, je nezbytné mít na paměti, že pro
obyvatele starých stromů je důležitá kontinuita výskytu dostatečného množství
vhodných stanovišť. Je nezbytné myslet do budoucna a nejen pečovat o staré
stromy, ale zároveň také zajistit přítomnost mladších generací vhodných stromů,
které včas nahradí dožívající starce (viz kapitola náhradní výsadba). Výsadba nových stromů je důležitá, ale ne vždy dostačující. Potrvá
zhruba sto let, než nově vysazené stromy vytvoří dutiny a další stanoviště pro
saproxylické organizmy. Tou dobou už na mnoha lokalitách jejich dnešní
obyvatelé dávno nebudou mít kde žít, protože dnešní staré stromy budou po
smrti. Tam, kde vhodné mladší stromy nejsou, je třeba přistoupit k náhradním
opatřením. Buď vyhledat náhradní stromy v blízkém okolí – například v blízkém
lese, parku apod. – a věnovat jim odpovídající péči, nebo přistoupit k aktivní
tvorbě stanovišť pro ohrožené druhy (viz rubriky Torza a vysoké pařezy, Dutiny
a hlavaté stromy).
Lesopark Ostrov (Nymburk)
Parková krajina v Lednicko-valtickém areálu
Starý dub v zámeckém parku v Lednici
Starý sad s výskytem krasce třešňového (PP Chotuc u Křince)
Zámecký park v Lednici hostí řadu ohrožených druhů brouků
|
