Aktivní tvorba dutin
Samovolný vznik dutiny trvá velmi dlouho. Podle druhu stromu se dutiny formují zpravidla ve věku 80 až 200 let. To je často příliš dlouhá doba na to, aby organismy vázané na dutiny měly šanci dlouhodobě přežít.
Většina současných lokalit obývaných dutinovými specialisty – ať už jde o parky, aleje nebo chráněná území – nemá do budoucna zajištěn dostatek dutých stromů. Často akutně chybějí mladší stromy, které by nahradily odumírající generaci. Proto je vedle citlivé péče o stromy, které již dutiny poskytují, vhodné a někdy i nezbytné přistoupit k aktivní tvorbě dutin.
Existují způsoby, jak vznik dutin urychlit a zajistit tak dostatek stanovišť i na relativně malé ploše. Některé z těchto postupů jsou tradiční a obecně přijímané, jiné mohou na první pohled působit poněkud drasticky.
Je však třeba si uvědomit, že v krajinách minimálně ovlivněných člověkem vznikají dutiny běžně i v mladších stromech. Přispívají k tomu například blesky, požáry, okus a lámání větví velkými savci nebo poškozování kůry. Obrovská regenerační schopnost většiny našich dřevin ukazuje, že se během svého vývoje s podobnými vlivy běžně setkávaly a dokázaly se s nimi vyrovnat.
Většinu těchto přirozených procesů člověk z krajiny odstranil. Ještě donedávna je částečně nahrazovalo pravidelné ořezávání stromů a pastva hospodářských zvířat. Po opuštění tradičních způsobů hospodaření však začal být nedostatek dutin kritickým problémem.
Dnes máme v zásadě dvě možnosti. Aktivní tvorbu dutin můžeme chápat jako náhradu přirozených procesů, které jsme sami z krajiny odstranili, a tím pomoci přežití stovek ohrožených druhů. Nebo můžeme stromy ponechat bez zásahu a přihlížet postupnému úbytku přírodní rozmanitosti.
Přestože níže popsané metody spočívají v určitém „zraňování“ stromů, je otázkou, nakolik jim skutečně škodí. Mnohé z nejstarších a nejmohutnějších stromů Evropy – ať už duby, buky nebo vrby – byly po staletí pravidelně ořezávány.
Zásahy vedoucí k tvorbě dutin je vždy nutné pečlivě promyslet a konzultovat s odborníkem na stromy. Je také vhodné počítat s tím, že některé postupy mohou být z pohledu běžné sadovnické praxe považovány za nevhodné. To, co je nezbytné pro zachování populace ohroženého organismu, nemusí být vždy v souladu s tradičními zásadami péče o zeleň.
Proto je vhodné vše předem projednat s příslušným orgánem ochrany přírody a krajiny a případně si zajistit odborné zdůvodnění navrhovaného postupu.
Dutiny lze vytvářet dvěma základními způsoby:
- nepřímo, prostřednictvím pravidelného ořezu stromů,
- přímo, cíleným vytvářením dutin.
Přímá tvorba dutin
Dutiny vznikají v místech poškození stromu postupným rozpadem obnaženého dřeva. Jejich vznik lze proto podpořit jednorázovým nebo pravidelným ořezem větví.
Potřebujeme-li proces urychlit, můžeme větev odstranit přímo u kmene v místě, které strom již nedokáže zcela zacelit ani znovu obrostnout. Ideální je odstranit také větevní kroužek se spícími pupeny. Další možností je naopak zabránit rychlému zacelení rány zvětšením plochy obnaženého dřeva.
Například lze větev odříznout 5–10 cm od kmene a vzniklý pahýl následně „roztřepit“ sekerou nebo pilou. Tím se zároveň zvýší jeho atraktivita pro dřevokazný hmyz, jehož činnost rozklad dřeva urychluje.
Při vytváření dutin je důležité najít rovnováhu mezi rychlostí vzniku dutiny a dlouhodobým přežíváním stromu. Strom s dutinou by měl zůstat živý co nejdéle, proto je vhodné volit takové zásahy, které povedou ke vzniku dutiny, ale zároveň strom nadměrně nepoškodí.
Protože dutina postupně snižuje stabilitu stromu, bývá vhodné současně provést prořez koruny a snížit těžiště stromu.
U listnatých stromů s tvrdým dřevem může trvat i několik desítek let, než z rány po větvi vznikne dutina vhodná například pro páchníka. Také u měkčích dřevin jde zpravidla o proces trvající řadu let.
V přírodě vznik dutin urychlují nejen dřevokazné organismy a houby, ale také datli a strakapoudi, kteří vyhledávají místa napadená hmyzem. Pokud je třeba vznik dutin výrazně urychlit, lze jejich činnost napodobit pomocí vrtačky, dláta nebo motorové pily.
Nevýhodou tohoto postupu je skutečnost, že vyžaduje přítomnost vzrostlých stromů, které nejsou vždy k dispozici.