Obnova alejí, parků a zahrad
Stromy v parcích, alejích, zahradách, extenzivních sadech a často i v běžné městské zeleni nabyly pro zachování rozmanitosti saproxylických organismů obrovského významu. Přežívají na nich tvorové, které bychom ve volné zemědělské krajině i v lesích – ať hospodářských nebo v chráněných územích – hledali marně. Páchníci, zlatohlávci, roháči a celá plejáda dalších organismů nacházejí v blízkosti lidských sídel a cest staré, volně rostoucí stromy mnohem častěji než ve volné krajině, jíž říkáme příroda.
Citlivá péče o stanoviště saproxylického hmyzu v blízkosti člověka je proto mimořádně důležitá. Ohrožená fauna je však jen jedním z faktorů, které je při péči o aleje a městskou zeleň třeba brát v úvahu. Zohlednit je nutné také krajinářský a urbanistický význam stromů, jejich zdravotní stav, bezpečnost i finanční možnosti, které lze na péči o zeleň získat.
V místech, kde se pohybují lidé, bývá bezpečnost hlavní starostí správce zeleně. S poukazem na to, že „staré stromy jsou nebezpečné“, se prakticky okamžitě setká každý návrh na citlivější přístup k městské zeleni. Takové obavy jsou oprávněné a je třeba jim naslouchat. Nikdo nechce, aby mu stromy padaly na hlavu, a správce zeleně navíc nese osobní odpovědnost za případné škody.
Bezpečnost a péče o obyvatele starých stromů však nejsou v rozporu. Je pouze třeba připustit, že ve většině případů existují i jiná řešení než skácení a likvidace potenciálního zeleného delikventa.
Dalším častým argumentem proti ponechávání starých stromů je estetické hledisko. Někteří lidé mají tendenci považovat torza, dožívající nebo ležící stromy za nevzhledné. Mrtvé dřevo má však svou vlastní estetickou hodnotu, jen ne pro každého.
Proto je důležité veřejnost informovat – ať už prostřednictvím médií, nebo informačních tabulí přímo v terénu – o tom, proč k určitému zásahu došlo a jaký má význam. Ideální je doplnit vysvětlení fotografiemi obyvatel starých stromů nebo torz. Kvalitní snímek zlatohlávka skvostného nebo krasce lipového dokáže přesvědčit i návštěvníka s velmi vytříbeným vkusem. Ukázat krásu starých stromů a mrtvého dřeva v krajině měla i fotosoutěž, kterou Calla vyhlásila v roce 2010.
Pokud se snažíme pomoci jednomu nebo několika konkrétním druhům, je třeba postupovat podle jejich požadavků. Nemusíme však pečovat pouze o chráněné organismy. Často bývají káceny nebo odváženy stromy s odůvodněním, že v nich nic zajímavého nežije. Cenný je přitom každý strom a každý kus mrtvého dřeva.
Strom, kterému cílenými zásahy prodloužíme život, kmen ponechaný na místě, torzo stromu nebo pařez, který neodfrézujeme – to vše může posloužit jako domov mnoha generacím ohrožených i dosud běžných druhů. Nevadí, pokud konkrétní strom neobsadí hned roháči a nosorožíci. S velkou pravděpodobností poskytne útočiště jiným zajímavým tvorům, například zlatohlávkům nebo drobným tesaříkům, kteří v létě oživují květy. Na mnoha místech České republiky už i to představuje významný pokrok.
Biologicky nejcennější je odumírající strom. Čím déle mu umožníme přirozeně stárnout a rozpadat se, tím bohatší společenstvo organismů bude hostit. Čím mohutnější strom a větší objem dřeva, tím lépe. Velké stromy a padlé kmeny poskytují pestřejší škálu stanovišť a umožňují existenci širšího spektra saproxylických organismů.
Velkému kusu dřeva navíc trvá déle, než se rozpadne, a poskytuje tak vhodné podmínky po delší dobu. Platí také, že čím více stromů, torz nebo pařezů ponecháme, tím lépe. Některé druhy si vhodné stanoviště najdou téměř na každém stromě, jiné pouze na každém pátém nebo padesátém. Zatímco jedné populaci postačí dva vhodné stromy, jiná jich potřebuje desítky.
Spektrum obyvatel desítek dutých stromů v aleji nebo parku proto bývá výrazně bohatší než prostý součet obyvatel stejného množství stromů rostoucích izolovaně.
Vzhledem k omezenému doletu mnoha saproxylických organismů – zpravidla v řádu stovek metrů až jednotek kilometrů – je důležité také prostorové rozmístění stanovišť. Vhodné je propojovat krajinné prvky, které hostí nebo mohou hostit obyvatele starých stromů. Několik vhodných stromů mezi dvěma vzdálenějšími skupinami může fungovat jako „nášlapné kameny“, díky nimž se organismy šíří krajinou.
K cíli, kterým je zvýšení množství starých stromů a mrtvého dřeva, vedou různé cesty. Metody pasivní péče jsou často velmi jednoduché a prakticky nic nestojí. Začít lze například tím, že nebudeme frézovat pařezy, ponecháme kmeny padlých a skácených stromů stromů tam, kde nepřekážejí, a nebudeme kácet stromy dříve, než je to z bezpečnostních důvodů skutečně nutné.
O stromy, které už poskytují dutiny, pukliny, obnažené dřevo a další stanoviště zajímavá pro saproxylické organizmy je vhodné pečovat tak, aby se co nejvíce prodloužila jejich životnost. Škála možností je široká. Ořez suchých větví, snižování těžiště seříznutím větví nebo horní části kmene, zastřešování dutin až po ukotvení nebo stažení stromu pomocí ocelových lan nebo tyčí. V konkrétních případech by měl rozhodovat někdo, kdo se takovou činností zabývá (dendrolog, zahradník) a odborně zhodnotí statiku dřeviny. Některé stromy (například vrby) přežijí prakticky jakýkoli zásah, citlivější ale můžeme snadno nechtě zahubit. Péčí o stromy se u nás živí spousta firem, je vhodné obrátit se na ně. Ty ale často přistupují k péči o zeleň způsobem "vykácej a vysaď". Proto je třeba jasně vysvětlit, že skácení stromu je opravdu až poslední možnost. Pokud bude firma vytrvale nabízet, že odstraní "zubožené torzo působící depresivně" a "vysázení nového, zdravého a krásného jedince", je čas se obrátit na osvícenější konkurenci. V orientaci pomůže například Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu http://www.szkt.cz/ nebo web http://www.arboristika.cz/.
Důležité je věnovat péči okolí stromu. Staré stromy žijí déle, nemusejí-li s mladšími sousedy soupeřit o světlo, vodu a živiny. Proto je vhodné odstraňovat nálet a křoví. Zároveň musíme dbát o to, abychom péčí o blaho stromu nezlikvidovali jeho ohrožené obyvatele. Při péči o dutiny je přípustné pouze zastřešování dutin a zmenšování vchodu. Vždy je třeba zajistit, aby obyvatelé dutin – největší z nich jsou netopýři a ptáci do velikosti kosa - mohli dovnitř a ven. Podobně ošetřování puklin, zlomů, řezů a vůbec obnaženého dřeva fermežemi, fungicidy, vosky apod. je až na zdůvodněné případy nežádoucí.
Pečujeme-li o lokalitu se starými stromy, je nezbytné mít na paměti, že pro obyvatele starých stromů je důležitá kontinuita výskytu dostatečného množství vhodných stanovišť. Je nezbytné myslet do budoucna a nejen pečovat o staré stromy, ale zároveň také zajistit přítomnost mladších generací vhodných stromů, které včas nahradí dožívající starce (viz kapitola náhradní výsadba). Výsadba nových stromů je důležitá, ale ne vždy dostačující. Potrvá zhruba sto let, než nově vysazené stromy vytvoří dutiny a další stanoviště pro saproxylické organizmy. Tou dobou už na mnoha lokalitách jejich dnešní obyvatelé dávno nebudou mít kde žít, protože dnešní staré stromy budou po smrti. Tam, kde vhodné mladší stromy nejsou, je třeba přistoupit k náhradním opatřením. Buď vyhledat náhradní stromy v blízkém okolí – například v blízkém lese, parku apod. – a věnovat jim odpovídající péči, nebo přistoupit k aktivní tvorbě stanovišť pro ohrožené druhy (viz rubriky Torza a vysoké pařezy, Dutiny a hlavaté stromy).
