Milí čtenáři,

je nám to upřímně líto, ale po 5 letech vydávání občasníku Ďáblík končíme s jeho papírovou podobou tak, jak jste ji doposud poznali. Nadále budeme Ďáblík vydávat elektronicky a jen Ti z Vás, kteří e-mail nemáte a budete mít nadále zájem o zasílání, jej budete dostávat v graficky jednoduché podobě poštou. Důvodů, které vedli k tomuto nelehkému, ale promyšlenému rozhodnutí, je více. Jakkoliv se to nezdá, poutala příprava Ďáblíka hodně sil, jichž se nedostává. Odběratelů na druhé straně ubylo. Také zodpovědná redaktorka Romana Panská se vrátila na místo účetní a hospodářky Cally, kde už jí na výrobu Ďáblíku času nezbývá.

U všeho v životě však přichází špatné i zlé ruku v ruce. Tím pozitivním je, že elektronická podoba umožní vyřešit jednu z bolestí - aktuálnost. Budeme moci vydávat zpravodaj častěji, plánujeme jedenkráte do měsíce. Bude ale stručnější, o to však čtivější. A také jej budeme moci provázat v případě potřeby s internetovými stránkami. Je samozřejmé, že svou polohu si bude ještě chvíli hledat, proto omluvte jeho "dětské" nemoci. Prní číslo je také poněkud monoautorské, ale to se změní.

Naše rozhodnutí jsme učinili také s vědomím, že pokud vyjde velký projekt na vybudování jihočeské sitě ekologických poraden, dostane se Vám již na podzim zpravodaje obsahem i formátem mnohem zajímavějšího, který budou poradny vydávat společně. Nezbývá než doufat, že nám zůstanete věrni nejen jako čtenáři, ale též jako dopisovatelé. Těším se na to.

Edvard Sequens

Sdružení Calla a Hnutí DUHA vydaly publikaci "Větrné elektrárny - mýty a fakta". Reagují tak na situaci, kdy větrná energetika v České republice naráží na řadu předsudků. Jsou jí vytýkány devastující vlivy na ptactvo, zohyzdění krajiny, hlučnost, nespolehlivost apod. Často jsou tyto výhrady vedeny z neznalosti. Stejně jako jsou u nás zatím popelkou větrné turbíny, chybí zde potřebné informační zdroje. Cílem brožurky je rozebrat jednotlivé mýty, jež větrnou energetiku provází a nabídnout vysvětlení na základě faktů ze zemí, které již mají mnohem větší zkušenosti s obnovitelnou energetikou.

Podíváme-li se do zahraničí, vidíme ohromující rozmach větrné energetiky podporovaný i státní ochranou přírody a nevládními ekologickými organizacemi. Větrné elektrárny totiž nabízí jednu z cest, jak se pokusit předejít zničujícím ztrátám celých ekosystémů vlivem nastupující globální klimatické změny. Na rozdíl od klasické energetiky nepřenáší také zátěž dnešního plýtvání v podobě vytěžených zdrojů neobnovitelných surovin a dědictví úložišť vysoceradioaktivních odpadů na budoucí generace.

Ve větru na Zemi je obsaženo 35 krát více energie, než spotřebovává celé lidstvo. Část můžeme využít pro zajištění našich energetických potřeb. V celé Evropě bylo na konci roku 2004 instalováno 34 200 MW větrných elektráren s roční výrobou 73 TWh elektřiny. Roční přírůstek činil 5 700 MW. A naši sousedé? Počet větrných elektráren ve Spolkové republice Německo překročil na konci roku 2004 počet 16 500 s celkovým instalovaným výkonem více než 16 600 MW. Větrné elektrárny se podíleli 6,5 % na zajištění celkové spotřeby elektřiny v zemi.

Česká republika je na špičce evropských zemí v produkci emisí skleníkových plynů na obyvatele. K dosažení stejně nízké úrovně, jako je průměr EU, je nutno uskutečnit razantní změny zejména v energetice. Mimo snížení spotřeby půjde právě o nahrazení fosilní energetiky zdroji neprudukujícími oxid uhličitý a to jsou i větrné elektrárny. Abychom dokázali splnit závazky dané přistoupením České republiky k Evropské unii, musíme do konce desetiletí dosáhnout 8 procentního podílu elektrické energie vyrobené z obnovitelných zdrojů na hrubé domácí spotřebě. Pomocí větrných elektráren bychom tak v roce 2010 mohli vyrábět 930 GWh elektřiny. Nyní je to však zhruba dvěstěpadesátkrát méně - asi 4 GWh. Na rozdíl od našich západních sousedů u nás zatím panuje stagnace donedávna daná znevýhodňujícími podmínkami ve výkupních cenách a nejistotou dlouhodobé stability výkupních cen. Plány na výstavbu větrných parků a jednotlivých strojů na českých kopcích i rovinách ale existují, probíhá již řada povolovacích procesů. Lze se proto obávat, že tak budou narůstat často zcela zbytečné střety mezi investory, úřady, obcemi i jejich občany.

Sdružení Calla využívání větrné energie podporuje, protože jde o zdroj čisté obnovitelné energie, zajišťující energetickou nezávislost. Uvědomují si však, že větrné elektrárny nelze postavit všude. Je nutné brát v potaz mimo jiné i jejich působení na krajinu, migrující ptactvo či jiné chráněné druhy živočichů a přijetí místními obyvateli. Proto je potřeba zvažovat fakta a vést zejména s místními lidmi a jejich zastupitelstvy otevřenou debatu o všech výhodách i negativech plánovaných projektů.

Publikaci "Větrné elektrárny - mýty a fakta" si můžete vyzvednout naší kanceláři, můžeme Vám ji poslat, anebo je rovněž umístěna na internetových stránkách Sdružení Calla na adrese http://calla.ecn.cz/data/energetika/vitr/ a lze ji odtud stáhnout i v pdf formátu.

Vydání publikace podpořilo Ministerstvo životního prostředí a Nadace Partnerství.

Edvard Sequens

V závěru roku jsem přijal pozvání Energy Centre České Budějovice k návštěvě několika malých vodních elektráren na jihu Čech i v Rakousku. Pozvánku dostala rovněž celá řada dalších provozovatelů malých vodních elektráren (zejména dle adresáře z našeho Atlasu) a dalších zájemců a tak byl exkurzní autobus zaplněn. Nejprve jsme ještě za pošmourného rána loňského 30. listopadu navštívili vodní elektrárnu přímo v centru Českých Budějovic - Sokolský ostrov na Vltavě pod soutokem s Malší. Elektrárna, kterou nyní provozuje firma AQUA ENERGIE s.r.o., zde existuje od roku 1930 a je technickou památkou. Elektřinu tu vyrábí tři velikostí i stářím úctyhodné turbíny - Kaplanova o výkonu 300 kW, kterou údajně vytvořil sám pan Kaplan, a dále dvě Francisovy turbíny Škoda 210 a 250 kW. Celkový instalovaný výkon je tedy 760 kW. Mohli jsme si podrobně prohlédnout jak vnitřnosti elektrárny, tak i související stavby - zejména válcový jez, česle a také původní vorovou propust, skrze kterou se ještě plavilo dřevo.

Poté jsme zamířili do Horního Rakouska za Dunaj. V Linzi jsme nabrali víceprezidenta sdružení Kleiwasserkraft Österreich, který nás seznámil se stavem oboru malých vodních elektráren u našich jižních sousedů. V Rakousku je nyní 2 tisíce malých vodních elektráren, přičemž v Horním Rakousku je jich v provozu 530. Existuje tu program podpory malých vodních elektráren do 1 MW (dlužno doplnit, že za malé vodní elektrárny se označují ty, které mají instalovaný výkon do 10 MW). Protože stavba nových vodních elektráren je finančně nákladná, orientuje se podpora na rekostrukce stávajících strojů, protože tím můžeme průměrně o 25 procent zvýšit získané množství elektřiny z daného místa. Výkupní cena elektřiny z malých vodních elektráren je v Horním Rakousku regresivní. Za první milion kWh z nového nebo rekonstruovaného zdroje dostane provozovatel 5,36 eurocentu, za druhý milion 4 eurcenty a tak dále až na 3,2 eurocenty. V ČR je to podle nového cenového výměru Energetického regulačního úřadu 5 eurocentů u malých vodních elektráren zprovozněných do konce roku 2004, u novějších 6,4 eurocentu. A tak si kladu otázku, jak dlouho ještě Sokolský ostrov a stovky dalších našich elektráren pamatujících ruce našich pradědů budou čekat na své obrození?

Ale zpět k exkurzi. Počasí nám přálo, obloha zmodrala a sluníčko prozářilo zelenkavou, průhledně čistou vodu horské řeky Steyr. V obci Steinbach její tok přehrazuje starý jez s vodní elektrárnou. Jez je i po rekonstrukci obložený modřínovými fošnami, neboť celé místo je kulturní památkou. Elektrárna o výkonu 100 kW zde byla i dříve a sloužila pro místní, již zbouranou továrnu. V roce 2002 byla dokončena kompletní rekonstrukce, kdy do nové strojovny byly osazeny dvě Kaplanovy turbíny o celkovém výkonu 1100 kW s hltností 50 m3/s (!). Za rok mohou vyrobit 5,3 GWh elektřiny. Zajímavostí je přenos točivého momentu turbíny na generátor pomocí plochého řemenu. Toto ne zcela obvyklé technické řešení zajišťuje tišší chod, což je důležité vzhledem k umístění elektrárny v těsné blízkosti obytných domů. Protože řeka Steyr každoročně přináší z Alp mnoho jarní vody, musí být v té době hradidlo jezu vysoko zdviženo, aby se nezatápěly domy v okolí. Celá elektrárna je zároveň zaplavena vodou, čímž se minimalizují škody. Tuto i druhou elektrárnu, kterou ještě dnes uvidíme, vlastní společnost Energie AG Oberösterreich, která je zároveň z velína řídí, neboť jinak fungují v automatickém režimu.

Druhým zastavením na řece Steyer byla elektrárna Agonitz u obce Grünburg postavená spolu s menší přehradou v roce 1924. Původně měla výkon 1 MW, po zásadní rekonstrukci ukončené v květnu 2004 je její instalovaný výkon 3,1 MW a za rok má vyrobit 15,8 GWh elektřiny. Je toho dosahováno dvěma turbínami - vertikální Kaplanovou o výkonu 2550 kW a technicky zajímavou StarfloMatrix 550 kW, obě od výrobce VA TECH HYDRO. Ta druhá je umístěna mimo budovu elektrárny a zavěšena na jeřábu se vždy při odpovídajícím průtoku spouští k výpusti.

Závěr exkurze se konal již za tmy, ale to vůbec nevadilo. Naštívili jsme totiž zkušebnu vodních turbín firmy VA TECH HYDRO v rozsáhlém lineckém strojírenském areálu. Zmenšené modely turbín jsou zde zkoušeny na speciálních vodních okruzích, kde jsou simulovány potřebné spády a průtok. Snad nejzajímavějším prvkem exkurze pro všechny zúčastněné byla názorná ukázka kavitace na lopatkách turbíny viditelná díky plexisklovým průhledům do nitra turbíny a s otáčkami synchronizovaným zábleskovým osvětlením.

Celá exkurze patřila k těm podařeným a jen jsme posmutněli, když jsme si v autobusu při návratu do Čech připomněli tristní situaci okolo českého zákona na podporu obnovitelných zdrojů energie.

Vždy, když napadne sníh a přituhne, již od časného rána posedávají v okolí našeho domu desítky hladových ptáků a netrpělivě očekávají svůj příděl slunečnicových semínek, ořechů či ovoce. Proto ani nemáme klasické krmítko, aby se tam všichni vešli. Z bezprostřední blízkosti z tepla domova pak skrze okno sledujeme to hemžení. První přilétají odvážné sýkory - ponejvíce koňadry, ale i modřinky a babky. Za nimi strnadi, brhlíci, čížci, pěnkavy, zvonci, vrabci, kosi, hrdličky, občas se ukáže i stehlík, dlask nebo hýl. Pravidelně si pak pro ořechy zalétá několik strakapoudů velkých.

Avšak nyní k nám zavítala i návštěva vzácnější, až z dalekého skandinávského nebo ruského severu - brkoslav severní (Bombycilla garrulus). Kroužkováním bylo zjištěno, že brkoslavi, přilétající do České republiky, pocházejí ze skandinávských zemí (mnohdy i oblastí daleko za polárním kruhem), dále pak z poloostrova Kola, Sibiře a dokonce i pohoří Ural. Je to náhoda číst si o těchto ptácích, kterak po několika desetiletích jejich velká hejna přilétla ku Praze a z bezprostřední blízkosti o den později pozorovat jednoho krasavce hodujícího na kouscích jablek v Borovanech. Pták je to opravdu krásný, velký asi jako špaček s dočervena zabarvenou chocholkou, žlutým koncem ocasu a žlutými i červenými pírky zdobícími křídla. Ani se nedivím paní z Prahy, jež prý volala ornitologům, že má plnou zahradu papoušků. Opravdu je tenhle u nás nezvyklý pták vzdáleně připomíná. Ve sněmovně jednoho z amerických států padl před válkou návrh, aby směli být brkoslavové hubeni, neboť škodí na ovoci. Zákon by prošel, kdyby jeden z poslanců nepřinesl do sněmovny vycpaného brkoslava. Když poslanci viděli jak je pěkný, zákon byl zamítnut.

Víte jak říkají brkoslavu Angličané? Bohemian waxwing. Ale s Čechy to nemá nic společného, bohemian zde označuje jeho tuláckou povahu a waxwing - voskové křídlo zase pojmenovává voskovou žluť, která jej zdobí. Brkoslav má dokonce své místo i ve snáři, ale nijak dobré: brkoslava viděti = nevěra v manželství.

Ale i tak přihoďte do krmítek i něco jablek nebo, máte-li, šípků či jeřabin. Vždyť kdo ví, kdy zas dostaneme takovou návštěvu. A když ne brkoslav, jistě jablíčky nepohrdnou naši kosi, kteří nám už brzo začnou po ránu vyzpěvovat.

Nahrávku hlasu brkoslava severního najdete zde.

Před nedávnem mě v jedné knížce zaujal krátký příběh o orlu, který vyrůstal mezi slepicemi. Je to podobenství o lidských vlohách a schopnostech, které v nás, někdy na celý život, zůstávají zaklety, pokud jim nedovolíme "roztáhnout křídla". Dost často je pro nás totiž jednodušší "zobat se slepicemi", než nechat vyniknout naši skutečnou sílu, krásu, schopnost milovat, být bohatý a úspěšný… Vždyť, co by tomu lidé řekli?! Ale, nebojme se býti orly. Vždyť stačí tak málo a náš život se může změnit - jen roztáhnout křídla a letět.

A zde už je slíbený příběh.

Jeden muž našel jednou cestou lesem mladého orla. Vzal ho s sebou domů a dal ho mezi slepice, kde se orel brzy naučil zobat zrní a chovat se jako ostatní slepice.

Jednoho dne šel kolem zoolog a ptal se majitele, proč nutí orla, krále všech ptáků, aby žil mezi slepicemi. "Protože jsem mu sypal stejně jako slepicím a učil ho, aby byl jako ony, nikdy se nenaučil létat", odpověděl majitel. "Chová se jako slepice, takže to už není žádný orel."

"Přesto ale má", řekl zoolog, "srdce orla a může se proto naučit létat."

Oba muži se nakonec dohodli, že vyzkoušejí, zda je to ještě možné. Zoolog vzal opatrně orla do rukou a řekl mu: "Patříš do modravých výšek, a ne na zem. Roztáhni křídla a leť."

Orel však byl zmaten; nevěděl, kdo je, a když uviděl, že slepice zobou zrní, seskočil na zem, aby se k nim připojil.

Zoolog se však nenechal odradit a příštího dne vysadil orla na střechu domu a znovu ho nutil, aby vzlétl: "Jsi orel, roztáhni křídla a leť!"

Orel se však obával svého neznámého Já i světa a znovu seskočil na zem. Třetího dne si zoolog přivstal a vzal orla ze slepičího dvora s sebou na vysokou horu. Tam zvedl krále všech ptáků do výše a znovu ho vyzval: "Jsi orel. Patříš modravým výškám stejně jako zemi. Roztáhni teď svá křídla a leť."

Orel se díval chvíli směrem ke slepičímu dvoru, chvíli směrem do oblak, ale vzlétnout se stále ještě neodvažoval. Tu ho zoolog podržel přímo proti slunci a orel se začal chvět a pozvolna roztahovat svá křídla. Pak se náhle vzepjal a s mohutným výkřikem se vznesl do oblak.

Možná, že orel stále vzpomíná na svůj slepičí domov, možná dokonce ještě občas navštěvuje slepičí dvůr. Pokud je však známo, nikdy se už nevrátil, aby žil jako slepice. Je to orel, ačkoli ho chovali a krmili jako slepici.