Milí čtenáři,

jako "otvírák" tohoto čísla jsme zařadili zprávu o tom, jak naše pracovnice Hana Gabrielová pronikla do Bruselu, dalšími materiály českých ornitologů se vracíme k problematice ptačí chřipky, jsme rádi, že můžeme otisknout zprávu o semináři, který jsme spolupořádali k otázce možné (?) symbiózy solárních zařízení a památkových objektů, dozvíte se, jak do Čech dorazila nová anticena, informujeme o pokračování našich aktivit v kauze Boletice, přetiskujeme text o revizi zonace v Šunapu, a pokud vás pod girlandami vánočních světel napadne, kam se podělo skutečné nebe, nalistujte si článek astronoma Jana Hollana. A přidáváme obvyklou hrst pozvánek.

Tomáš Malina

Nadace Heinricha Bölla podporuje vzdělávání a společenskopolitickou angažovanost v oblastech ekologie, demokracie a solidarity, boj proti násilí a rovnoprávnost mužů a žen. Pro neziskové organizace a zástupce dalších "zelených" ze střední a východní Evropy zorganizovala na konci listopadu 2005 třídenní cestu do Bruselu. Cílem bylo seznámit dvanáctičlennou skupinu "zelených" aktivistů s tím, jak funguje Evropský parlament. Vzdělávací cesty se zúčastnili z českých neziskových organizací kromě Cally ještě Jihočeské matky, Hnutí Duha a Zelený kruh. Mezi dalšími pak zástupci NNO z Ruska, Ukrajiny, Polska a Slovenska.

Ředitel pobočky Nadace Heinricha Bölla v Bruselu Ralf Fücks nám při setkání představil její činnost a nastínil jako jednu z hlavní priorit pro příští rok koordinaci aktivit k 20. výročí černobylské havárie, kterou převezme pobočka Nadace HB v Rusku. Tom Rucsche pracuje pro evropskou komisi v sektoru energie a dopravy. Diskutoval s námi problémy, které mohou vyvstat jednotlivým státům při nesplnění závazků EU, např. při nesplnění zvýšení podílu OZE či snížení energetické náročnosti. Dále osvětlil i možnosti, co lze dělat, pokud je ze současné situace členského státu patrné, že nařízení EU neplní nebo plnit nechce. Zástupcům neziskových organizací svitla díky této informaci naděje. Právě oni se často setkávají s tím, že i po vyčerpání všech zákonných prostředků v rámci státu a po opakovaném poukazování na problém se náprava nedostaví. Z hlediska snah o prolomení limitů těžby uhlí byla důležitá informace o tom, že do konce roku by měl Evropský parlament zveřejnit zprávu o využití uhlí a aktuálních dotacích do těžby.

V přátelském duchu se nesla návštěva v Greenpeace Unit, která je sesterskou organizací Greenpeace International. Tato pobočka Greenpeace monitoruje především práci evropských institucí, vznik a vývoj evropské legislativy a snaží se o uplatnění racionálních řešení. Mark Johnson má několikaleté zkušenosti v oblasti jaderné energetiky a od letošního srpna pracuje pro GP Unit na protijaderné kampani. Z debaty o přípravě společné evropské politiky pro nakládání s radioaktivními odpady vyplynulo, že na tématu jaderného odpadu v EU pracují i nadále tři skupiny odborníků, kteří pro to byli určení ještě v době diskusí o přijetí "jaderného balíčku" v roce 2004. Do konce roku 2005 se očekávají personální změny na postu odpovědném za nakládání s jaderným odpadem.

První večer bruselské návštěvy jsme zakončili na konferenci WWF ke klimatickým změnám, kde jednotlivé příběhy lidí z různých částí Evropy přinesly svědectví o hrozbě klimatických změn. Ve Španělsku měli letos zemědělci na úrodě ztráty až 100 %, v Itálii má oteplování destruktivní vliv na včelstva, v Německu likvidují lesy kolonie mravenců, ve Skotsku přestává poslední roky sněžit a v na jižním anglickém pobřeží zaznamenávají lidé vzrůstající hladinu moře a častější bouře. To vše napovídá tomu, že problémy klimatických změn jsou dnes více než aktuální - proto je třeba naléhavě přijmou účinná opatření.

Na toto téma vhodně navázala další den ráno návštěva kanceláře mezinárodní organizace CAN (Climate Action Network) jejíž hlavní oblastí zájmu je společná myšlenka řešení problému klimatických změn vzájemným sdílením informací, spoluprací a budováním společných strategií. Od roku 1989 pracuje v Evropě a dnešního dne čítá 95 členů. Mluvili jsme o tom, že pokud se naučíme energii efektivně využívat, můžeme v EU ušetřit až 60 miliard Euro ročně. Důležitou součástí efektivního hospodaření s energiemi musí být zároveň i zákaznický servis a uvědomělá motivace lidí.

S Claudem Turmesem, místopředsedou Strany zelených, jsme se setkali přímo v budově Evropského parlamentu. Člověk pracující jako energetický expert pro EP byl pro nás studnou informací. Odkázal nás na několik již zpracovaných nebo zpracovávaných zajímavých reportů např. o možnosti vývozu jaderných odpadů do Ruska nebo o odpovědnosti za jeho výrobu. Diskuse se rozšířila i na otázku o pojistných částkách pro jaderné elektrárny a výškách jaderných účtů určených pro likvidaci elektrárny po dosažení životnosti. Společně jsme otevřeli téma dubnové konference k výročí černobylské havárie příští rok v Kyjevě, jejímž doprovodným programem by měly být také výstavy fotografií a přehlídky filmů.

Setkání s Milanem Horáčkem, členem Evropského Parlamentu za německou Stranu zelených, nám dalo prostor se dozvědět něco o lidských právech a globální politice EU. Jeho naopak zaujal osud Alexandra Nikitina, který přijel na bruselská setkání zastupovat ruskou organizaci Bellona. Alexandr strávil velkou část svého života na jaderných ponorkách a prací na jaderných programech a dokonce byl v devadesátých letech za jeden ze svých reportů pro porušování státního tajemství odsouzen k vězení. Debatu o tajných jaderných projektech v Rusku vystřídalo vystoupení Panu Laturiho, který se v Evropské straně zelených věnuje plánování kampaní. Jejich aktivity jsou úzce programově provázané s prací neziskových organizací a je oboustranným zájmem na společných kampaních v rámci efektivity spolupracovat nebo je alespoň brát na zřetel.

Poslední ráno naší "bruselské tour" jsme zahájili v Evropském komisařství, kde jsme se setkali s panem Derekem M. Taylorem, komisařem pro energii a dopravu. Pan Taylor se nám svěřil, že dlouhou dobu pracoval v oblasti jaderné energetiky a jako perličku na závěr vzpomenul, že se ještě nikdy nesetkal se zástupci neziskových ekologických organizací, a poděkoval nám za setkání. Věřme, že ho těch pár našich otázek či krátkých komentářů přivedlo k zamyšlení nejen nad problémy jaderné energetiky. Ještě týž den odpoledne měl pan Taylor sjednanou schůzku na téma nakládání s radioaktivními odpady u svých francouzských kolegů, což svědčí o tom, že EU na tomto tématu aktivně pracuje. Na výsledky jednání si bohužel budeme muset počkat do roku 2007, kdy má být známo, jak se EU k tomuto problému postaví.

Před obědem nás v Evropském parlamentu přivítal a provedl Ondřej Liška, poradce v oblasti regionálního rozvoje za Stranu zelených. Osvětlil nám dotační politiku Evropské unie, jakým způsobem funguje složitá struktura udělování grantů a také, kdo má možnost a právo do čeho v jednotlivých procesech zasahovat. Pokud se chce evropský úředník prosadit, není to jednoduchý úkol, jak z pohledu složité administrativy, tak z pohledu celkové potenciální sumy oponentů. Při připomínkování nějakého zákona se může sejít až 1000 připomínek od různých autorů a je pak pouze na jednom či několika málo jednotlivcích, jak s nimi budou dále pracovat. Poslední naší zastávkou v Bruselu bylo setkání s Marcem Timmerem, ředitelem Evropského fóra pro obnovitelné zdroje energie. Mluvili jsme o možnostech spolupráce při rozvoji obnovitelných zdrojů energií v jednotlivých členských státech.

Za tři dny v Bruselu jsme díky skvělému organizačnímu zajištění stihli opravdu mnoho, navštívili jsme kolosální budovu Evropského parlamentu, podebatovali s kolegy z neziskových organizací i nahlédli osobně do každodenního pracovního dne evropských zákonodárců. Děkujeme Nadaci Heinricha Bölla, že nám tyto cenné zkušenosti umožnila získat.

Hana Gabrielová

Vědci z celého světa varovali před panikou vzniklou na základě četných tvrzení, že divocí ptáci jsou prý jedinou příčinou ptačí chřipky. Nová pracovní skupina pro ptačí chřipku, skládající se z představitelů a pozorovatelů z 9 různých mezinárodních organizací, včetně 4 organizací při OSN volá po přesnějších datech a informacích o příčinách rozšíření choroby.

Varovali, že choroba může i vážně ohrozit a zdecimovat několik celosvětově ohrožených druhů ptáků, jako je např. husa malá, berneška rudokrká, husa labutí či jeřáb sibiřský. Tato pracovní skupina, svolaná sekretariátem Bonnské úmluvy (Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů při OSN) ve svém vyjádření žádá urychlené akce vedoucí k objevení skutečných příčin rozšíření ptačí chřipky. Současně varovala před rostoucí hysterii a jednostranným přístupem médií, která neomluvitelně zjednodušují příčiny šíření nemoci a svalují vinu především na divoké ptáky.

Zdůrazňují, že stále nejsou ještě známá klíčová fakta, včetně toho, jak je virus přenášen mezi domácími a divokými ptáky. Zdůrazňují potřebu zkombinovat reálný odhad skutečného rizika a ustanovení výzkumného programu financovaného jednotlivými vládami a mezinárodními organizacemi tak , aby mohly být pravdivě zodpovězeny základní otázky ohledně šíření ptačí chřipky, především to, jak se virus chová v těle nakažených divokých ptáků a jak dlouho je schopen přežívat v jejich tělech a v prostředí, jak je virus přenášen mezi domácími a divokými ptáky a které migrační trasy a lokality mohou být přesně označeny jako místa největšího rizika jak pro stěhovavé ptáky tak pro chovanou drůbež (tyto otázky byly zformulovány Vědeckou radou Bonnské úmluvy, pod vedením profesora Colina Galbraitha). Pracovní skupina také vyzvala vlády a místní úřady k větší kontrole drůbežářských velkochovů, obchodu s živou drůbeží a trhů s divokými zvířaty, které představují ideální podmínky pro šíření viru a jeho mutaci do ještě nebezpečnějších forem.

Ztrácíme drahocenný čas obviňováním divokých ptáků, zatímco bychom se měli soustředit na odhalení skutečných příčin šíření choroby, které pravděpodobně budou spočívat spíše v praktikách chovu drůbeže a v obchodu s drůbeží, kde je běžné nashromáždění obrovského počtu ptáků do malého prostoru, kde jsou mnohem více náchylnější k onemocnění a kde fyzické podmínky jsou přímo ideální k šíření a mutaci takových virů, jako je např. H5N1. Dalším důležitým ohrožením je celosvětový obchod s domácími i divokými ptáky, kdy doslova miliony ptáků a ostatních zvířat putují skrze přeplněné trhy se zvířaty, které představují další možnost pro šíření patogenního viru.

V souvislosti s panikou ohledně Ptačí chřipky se Českou republikou šíří další strach z ptáků; pro změnu z havranů, jejichž hejna k nám nyní - tak jako každý rok - přilétají zimovat. Obrovská černá hejna vzbuzují v již dost vystrašených lidech další záchvat strachu - zvlášť když se dočtou, že k nám přilétají z "nakaženého Ruska". Informuje-li navíc jeden z nejčtenějších deníků, že "smrt kvůli ptačí chřipce hrozí od havranů z východu", není se co divit vzniklé hysterii. Tak jako vždy i nyní však platí, že strach má velké oči. Jak to vlastně je s těmi "nebezpečnými havrany"?

Nejprve nějaká fakta o havranovi. Havran polní v Čechách hnízdí v koloniích na různých místech republiky, jako jsou např. Veltrusy, Pardubice, Chrudim, či Veselí nad Lužnicí. Všichni tito hnízdící ptáci od nás na zimu odlétají (a v současné době již odlétli) do jihozápadní Evropy. Naopak k nám přilétají početná hejna (odhad 2 - 4 miliony) ptáků nejčastěji z jižní části Běloruska, severní části Ukrajiny a ze středního Povolží. Z oblastí, kde jsou prokázána ohniska ptačí chřipky, k nám tedy může přiletět jen zlomek z celkového počtu ptáků.Po příletu se ptáci přes den toulají po krajině a často se vyskytují i ve městech. Na noc se pak slétají na hromadná nocoviště, rozmístěná po celé ČR.

Proč se NEBÁT havranů? Důvody lze shrnout do několika bodů:

Převzato z tiskové zprávy České společnosti ornitologické

Diskusní seminář s tímto názvem uspořádaly Calla a Liga ekologických alternativ dne 11. listopadu 2005 v Českých Budějovicích v rámci veletrhu ForArch.

Rozmach využití solární energie pro ohřev vody i výrobu elektřiny přináší totiž i do České republiky střety při snaze umístit solární kolektory či fotovoltaické panely na památkově chráněné historické objekty. Dá se očekávat, že s rozvojem solární energetiky bude těchto střetů přibývat. Musí to tak být? Nebo mohou památky a moderní ekologické zdroje energie existovat v symbióze? Dusná atmosféra plná emocí, která panovala od počátku do konce v sále Domu kultury Metropol, jakož i dlouhá bouřlivá diskuse ukázaly, že cesta k dohodě rozhodně nebude jednoduchá.

Základní problém nastolil ve svém úvodním vystoupení Ing. Edvard Sequens z Cally: mnozí lidé si chtějí pořídit solární kolektor či fotovoltaický panel na památkově chráněný objekt a najednou zjistí, že to nebude tak jednoduché.

Mgr. Karel Merhaut z LEA v přednášce nazvané Solární boom v sousedních zemích a aktuality oboru v ČR seznámil přítomné se základy solární energetiky. Zmínil Litoměřice a Plzeň jako jediné obce u nás, které poskytují místní dotace na instalace solárních systémů. Na rozdíl od státních jsou tyto dotace rychlé, pružné a nárokové. Představil Solární ligu v Německu i u nás jako soutěž, která má za cíl zvýšit zájem lidí o "solárko". Trh se solární termikou roste o 12 % ročně a střety s památkáři jsou běžné všude. "Jinde se ale víc komunikuje, u nás památkáři zamítají kolektory často bez jakéhokoli zdůvodnění," poznamenal na závěr.

Jitka Feitová z Univerzity Bamberg v přednášce Způsoby a příklady řešení soužití solárních systémů s památkami v Evropě, zejména v Německu, uvedla, jak se s tímto ožehavým problémem vyrovnávají jinde. V Německu je památková péče v kompetenci jednotlivých spolkových zemí - mají tam tedy 16 zákonů na ochranu památek, které odrážejí mentalitu a historii jednotlivých zemí. Naproti tomu v Rakousku, Švýcarsku či Itálii je vždy jeden zákon jako u nás. V Německu ale hodně záleží i na obcích, které mohou mít své vlastní předpisy. "Solární systémy se dostávají vždy do konfliktu s památkáři, protože mění vzhled památky," uvedla Jitka Feitová. Na druhou stranu ale památkáři vynakládají mnoho peněz na opravu památek před kyselými dešti. Tyto opravy by přitom nebyly potřeba, kdyby atmosféra nebyla tolik znečištěná - a tomu pomáhají právě solární zařízení.

Některé prezentované obrázky působily jako sci-fi: například 296 m² fotovoltaiky na budově Říšského sněmu (v historickém centru Berlína je Solární vládní čtvrť s pěti velkými solárními systémy). Nebo kostel v Burgwalde (Duryňsko) s celou střechou pokrytou "solárními taškami". To by podle Jitky Feitové mohla být jedna z kompromisních cest, ale tyto tašky jsou zatím dražší než běžné fotovoltaické panely. Podle ní patří solárko k běžnému vybavení budov stejně jako garáž, koupelna či anténa, kde se kompromisu s památkáři daří dosáhnout.

Německo podporuje OZE, ale i tam dochází někdy v souvislosti s památkami k dramatickým situacím. Příklad: občan Karl Heinz Asser z obce Ettlingen v Bádensku si instaloval fotovoltaiku na svůj dům v sousedství památkově chráněného kostela. V obci měli vyhlášku, podle níž na fototermické kolektory není třeba povolení. Vyhláška pocházela z doby, kdy ještě o fotovoltaice nikdo nic nevěděl, a pan Asser dospěl k názoru, že povolení nepotřebuje ani na instalaci fotovoltaického systému. Dostal ale dopis od starosty, ať moduly odstraní, protože působí cizorodě. Následovaly tahanice, soudy, petice a nakonec i sbírky na jeho podporu. Až nakonec se dostavil na místo i zemský hejtman a divil se, kvůli čemu se celý spor děje. Nakonec starosta ustoupil a rozhodl se změnit místní předpis. V Německu jsou solární instalace velmi podporovány církvemi, což pomáhá, protože je tam více než polovina věřících. A na webových stránkách farností se vysvětluje i význam fotovoltaiky. "Na solární instalace si nejprve oko musí zvyknout a musí o nich lidé něco vědět, jinak se na to dívají nedůvěřivě jako kdysi naši předci na nové stroje," říká Jitka Feitová.

Ing. Vladimír Kučeravý a RNDr. Jan Pokorný z Třeboňského inovačního centra seznámili přítomné s příkladem řešení konkrétní solární instalace na památkově chráněném renesančním domě v Jindřichově Hradci. Jde o krásný renesanční dům se sgrafity, jehož majitelem je dr. Pokorný, známý biolog a ekolog. Pět kolektorů Heliostar pro přípravu TUV a přitápění jednoho z bytů je umístěno ve dvoře, skryto vnějším pohledům, viditelné pouze z okolních bytů. Vzhledem k tomu, že jde o památkovou rezervaci, ale nezískal od památkářů povolení k instalaci. Proto dal kolektory nainstalovat načerno a souhlas jednoho z památkářů získal teprve dodatečně. Tento postup a jeho veřejná prezentace ale velmi rozčílil Janu Vozábalovou, vedoucí odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu Krajského úřadu Jihočeského kraje. "Tento postup je protizákonný, v památkové péči nelze nic povolit dodatečně. Památkáři nedoporučují, památkáři rozhodují," prohlásila. Řízení památkové péče je totiž zcela samostatné a předchází stavebnímu řízení. Dr. Pokorný namítl, že se zabývá životním prostředím a chce pro něj něco udělat. "Zákon působí špatně, dát kolektor na střechu je hereze, běžným postupem tam vůbec nejde dát." Na to pí Vozábalová celkem logicky argumentovala, že zákon platí pro každého a je třeba ho ctít. Zdůraznila, že proti umístění kolektorů u Dr. Pokorného nemají námitek, protože opravdu nejsou vidět, což je ale v památkové rezervaci velmi vzácná výjimka. Vadí jim však způsob, jakým byly instalovány. Až na kolektory ovšem památkáři vesměs oceňovali, jak vzorně se dr. Pokorný o svůj dům stará.

Ve svém vlastním vystoupení Pohledy památkové péče vysvětlila Jana Vozábalová, jak se na instalace solárních zařízení dívají samotní památkáři. "Všichni uznávají nutnost chránit přírodu, ale o památkové péči už mnoho lidí přesvědčeno není. Přitom pokácený strom vyroste znovu, ale gotickou zeď už nikdy nikdo nepostaví. Památky jsou promlouvající svědci věků," apelovala J. Vozábalová. Poté vymezila zcela jasné Systém v Holašovicích, který má zmizet? hranice: na domě, který je nemovitou kulturní památkou, nelze solární zařízení umístit - až na vzácné výjimky, jaké představuje případ dr. Pokorného. V památkových rezervacích je umisťovat rovněž nejde - ve vesnických vůbec ne, protože jsou malé, v městských snad jen výjimečně na zemi, kde nebudou vidět. "Památková péče nechce, aby se naše mínění kamkoli posouvalo!" prohlásila nekompromisně. "Jestliže si zvykneme na to, že na střechách památek je fotovoltaika, tak už nebudeme vůbec vědět, jak vypadaly původně."

V památkových zónách je podle ní situace trochu odlišná, tam by se občas daly dát, pokud nebudou vidět. Zdůraznila ale, že je i tam chráněné úplně vše, včetně pohledů na zónu zvnějšku. V krajinných památkových zónách lze možnost jejich instalace naopak úplně vyloučit. V ochranných pásmech je lze občas povolit, pokud nebudou vidět. Dále objasnila, že u všeho, co je chráněné, jsou požadovány původní materiály, nevyhoví tedy ani fotovoltaické střešní tašky. Kolektory, které by byly vidět, by poškodily obraz "střešní krajiny".

Ing. Bohuslav Mičán z Národního památkového ústavu, územní pracoviště České Budějovice, zdůraznil, že památkáři nemají nic proto solárním zařízením. "Nechceme jen, aby se umisťovaly v některých místech. I ze zahraničí jsme nabádáni, ať si své památky nezkazíme, protož v Británii i jinde už k tomu došlo." Podotkl, že památkářské instituce jsou zřízeny jako ochrana proti nekalým praktikám některých vlastníků. Po vystoupení památkářů zůstali "soláristé" poněkud zaraženi, protože začalo být jasné, že hledat za těchto podmínek kompromis bude těžké.

Jiří Landa, místostarosta Litoměřic, uvedl příklady řešení v městské památkové rezervaci v Litoměřicích. V Litoměřicích došlo v 90. letech k masivní plynofikaci (90 % domácností). Po zdražení plynu ale chtěli mnozí občané vrátit dotace na pořízení plynu a topit zase uhlím. Komise životního prostředí proto začala od roku 2000 podporovat instalace solárních kolektorů, tepelných čerpadel a zateplování. Tento přístup slaví úspěch, dotace ve výši 10 - 20 000 Kč vedly k nárůstu instalací kolektorů na přípravu TUV. Dnes jich mají Litoměřice již 350 m2 a na odboru leží dalších 50 žádostí. "Mnoho lidí, kteří chtěli uhlí, se nakonec obrátilo na slunce," řekl Landa. Velkým problémem je ale to, že je centrum památkovou rezervací. Mnoho zájemců tak nezískalo povolení památkářů. Někdy se podařilo najít takové umístění, kde kolektory nejsou vidět, nebo je bylo možné vymístit mimo rezervaci.

Zajímavý referát Nová "krajina střech" ve městech i na venkově? přednesl Mgr. phil. MUDr. Tomáš Hájek, PhD., poradce ministra životního prostředí a člen české komise pro UNESCO. "Ochrana životního prostředí a ochrana kulturního dědictví jsou v této době menšinovými veřejnými zájmy. Proto musí spolupracovat, jsou ke spolupráci přímo odsouzeny" řekl dr. Hájek. "Nejdou proti sobě, jsou tam mosty, jen se po nich musíme naučit chodit a žít v symbióze." Zdůraznil, že se oboje vyvinulo ze stejného preromantického základu a po celé 19. století šlo spolu. Teprve ve 20. století se ochrana památek a životního prostředí oddělila (ale třeba v Itálii jsou dodnes propojeny). Velký rozdíl je ovšem v tom, že památková péče je zabarvena velmi regionálně, v každé zemi vznikla jinak a její zkušenosti jsou nepřenosné. Naproti tomu životní prostředí je vždy globální. To je důvod, proč se tyto veřejné zájmy občas míjejí.

Dnes se v oblasti památkové péče zdůrazňuje autenticita, ale byla i jiná období, protože památková péče není uzavřená disciplína, naopak je a musí zůstat otevřená. "Jestliže zde máme skleníkový efekt, zdražování energií a návrat k uhlí, tak by na to památková péče reagovat měla," upozorňuje dr. Hájek. Co se týče otázky viditelnosti panelů, má jasno: "Zdeněk Wirth, který založil památkovou péči za první republiky a je autorem prvního památkového zákona z 50. let, říkal: jakýkoli doplněk porušené památky má být viditelně oddělen od zbytku památky". Není tedy dovoleno kašírovat památky proti historické pravdě. "Dáme-li na střechu viditelně odlišný solární panel, pak se ve smyslu Wirthově nedopouštíme jediného prohřešku proti základním axiomům památkové péče: tj. nechat památku žít, využít ji a nelhat. Modul je zřetelně oddělen, není součástí památky, lze ho sejmout. Neporušuje z památky nic - hmotu, tvar, ornament, půdorys. Pouze opticky přibyl nový předmět. Odlišený, pravdomluvný, který si na nic nehraje, on tu pouze sbírá energii." Střešní tašky s fotovoltaickým nátěrem jsou daleko větší problém, protože předstírají.

Dr. Hájek navrhuje, aby si památkáři a ochrana přírody zkusili najít meze vzájemné tolerance na objektech jako jsou venkovské kostelíky, zemanské tvrze a podobné objekty, kterých je v naší krajině hodně a přitom zdaleka ne všechny jsou chráněny. Pak teprve by se mohlo přejít do památkových zón a rezervací. Z následné diskuse vybírám jen některé nejzajímavější názory:

Jaroslava Brožová, Jihočeské matky: Památky ctí mnoho ekologů jako součást krajinného rázu a památkáře jsme vždy vnímali jako naše spojence. Jsou věci, na které by si lidské oči zvykat neměly. Škoda, že památky nemají proces analogický hodnocení vlivů na životní prostředí (EIA).

Architekt Aleš Brotánek: Jsem uživatel kostela jako katolík. Ale kostel je skoro nepoužitelný, protože se nedá vytopit. Střecha má přitom ideální orientaci a dala by se využít k instalaci kolektorů. Památkáři nám je ale nechtějí dovolit. Máme si tedy raději postavit pastorační centrum jinde a nechat starost o kostel státu? Ing. Mičán odpověděl, že jsou i jiné možnosti, jak kostel vytopit, např. plynem. Na památky ale kolektory nepatří.

Dr. Tomáš Hájek uvedl, že památkový zákon je z roku 1987, ale je novelizován a navíc bylo vydáno mnoho rozhodnutí Ústavního soudu, která posouvají práva vlastníků tak, že dnes už vlastně nikdo neví, kde tato práva jsou. Největším problémem však podle něj není památkový zákon., ale příliš centralizovaná památková péče. Kraje požadují zrušení Národního památkového ústavu. "Krajská památková péče je stejně legitimní jako státní památková péče."

Ing. Edvard Sequens připomněl, že se často proti solárním panelům argumentuje tím, že ruší krajinný ráz či letecký pohled. Dr. Hájek opáčil, že nejsou jednotné názory na to, zda krajinný ráz zahrnuje i intravilán. Pohled z letadla (kterým se argumentovalo např. u velké instalace solárních kolektorů na Arcibiskupském gymnáziu v Praze 2) pak není vůbec pohled z lidské proporce a pojem krajinný ráz se na něj nedá vůbec aplikovat.

Ing. Karel Srdečný, energetický poradce, řekl: "Po dnešním semináři mám pro spoustu lidí, kteří bydlí v památkově chráněných objektech a chtějí šetřit energií, špatnou zprávu: nemůžete dělat nic. Před týdnem jsem byl na semináři o zateplování a tam památkáři řekli, že se památky nedají zateplovat. Z dnešního semináře plyne, že se na ně nedá ani instalovat soláro. Takže majitelé budou platit obrovské částky za vytápění, ale přitom by mohli platit málo a zbytek dát na údržbu památky." Ing. Mičán namítl, že nejsou proti ekologickým energetickým systémům, je ale nutné vybrat takové, které památky unesou - např. tepelná čerpadla.

Dr. Jan Pokorný podotkl: "Nejde o to, že bych topení nezaplatil. Je to věc stylu. Nechci přispívat ke skleníkovému efektu. Památka pamatuje stovky let dozadu, ale já chci uvažovat 50 let dopředu."

Jana Vozábalová: Jsou oblasti jako Holašovice, tedy vesnická památková rezervace a navíc lokalita UNESCO, kde už dopředu víme, že kolektory nepovolíme ani náhodou. Vůbec se tím nemusí nikdo zabývat a utrácet peníze. Pak jsou věci k diskusi a pak takové, kde solární panely povolit jde. Nejde ale za památkářem přijít, až když má investor vyjednanou dotaci, a povolení instalace vymáhat. Sdělením, že v Holašovicích už jsou kolektory nainstalované, byli památkáři vesměs zjevně zaskočeni. Jsou tam načerno. Uvidíme, jak dlouho vydrží.

RNDr. Jana Plamínková, psáno pro TZB-info - internetový portál pro technická zařízení budov, úspory energií a stavebnictví - www.tzb-info.cz

Přestože hlavním cílem výstavy, kterou jsme po premiéře v Českých Budějovicích úspěšně přestěhovali do Českého Krumlova, je upozornit na krásu boletické přírody, nezapomínáme na vrcholící kampaň proti lyžařskému areálu Chlum. Právě výstava se stává nástrojem prezentace záměrů kraje, místem diskusí spojených s šířením informací jinak nedostupných. Už při projednávání možnosti představit výstavu v jednotlivých místech docházím k zajímavým a inspirujícím poznatkům. Podpora okolních obcí vůči průmyslovému turismu není až tak jednoznačná, jak ji prezentuje kraj. Obce si Boleticemi nehodlají přidělávat problémy, ale vítají otevření některých částí pro námi podporovanou měkkou turistiku. Prostě občané těchto obcí by rádi navštívili "zakázané území" za vesnicí, aniž by museli absolvovat proces vydání povolenky. To je logické a odůvodnitelné. Na druhou stranu očekáváme, jak se obce vyrovnají s turisty, kteří do Boletic v důsledku zpřístupnění některých okrajových částí přijdou. Dokáží je ubytovat, nakrmit a poskytnout jim potřebné informace? Nehledě na vytvoření bezpečných turistických, cyklistických a lyžařských stezek. Teprve čas ukáže, zda vůbec je tento požadavek reálný a splnitelný. Výstava se stává v některých případech rovněž sběrným místem pro petici, která v těchto dnech vrcholí a brzy bude uzavřena. Je zajímavé, jak se občané naučili filtrovat přísun peticí a je potěšitelné, že nedochází k bezmyšlenkovitému podpisování petic "proti všemu". O to více si vážíme každého takovéhoto podpisu. A je jich téměř deset tisíc!

S názorem občanů na spor o Boletice úzce souvisí i předávání informací. Regionální média dostatečně nevyužívají nebo nechtějí využívat našich tiskových zpráv, a tak se návštěvníci výstavy teprve zde dozvídají o jakési analýze vojenských prostorů, ze které "vyšly" Boletice se ctí a s návrhem na zachování. Kusé informace o odporu místních obyvatel doplňujeme na výstavě otevřenými dopisy zaslanými hejtmanovi Zahradníkovi i jeho odpověďmi. Již třetí verze skládačky Boletice - klenot přírody je na výstavě k dispozici a v současné době je doplněna o otevřený dopis krajským zastupitelům. Od ledna budeme moci navíc na výstavě nabídnout brožuru Příroda Boletic - ptačí oblast roku 2006, která je v těchto dnech připravena do tisku.Ve většině případů se snažíme, aby součástí výstavy byla přednáška, buď jako samostatná akce nebo při vernisáži. Záleží ale nejen na zájmu a ochotě, ale i na čase lektorů, kterých zatím pro problematiku Boletic nemáme dostatek. A jaké plánujeme další putování výstavy? V lednu se zastavíme v Kájově, únor plánujeme pro Volary, březen a duben ve Strakonicích. V květnu se uskuteční výstava na městském úřadě v Prachaticích, červen a červenec jsou vyhrazeny pro Horní Planou, kde se výstava stane součástí akce "otevření ptačí oblasti roku". Letní měsíce budou patřit Vimperku, kde bude výstava nainstalována na zámku patřícím pod Správu NP a CHKO Šumava. Poslední zastavení bude již mimo dosah Boletic, a to v listopadu v Borovanech. Věřím, že celé toto putování výstava i organizátoři zdárně přečkají a že tedy bude naplněn vstupní cíl: ukázat na výjimečnost přírody Boletic a usilovat o její ochranu.